Oblast Presanelly na skialpech v polovině května

Po vyjetí z Prahy byla cesta autem téměř celá (nepočítaje poslední část) po dálnici velmi rychlá, pouze ji zpomalovaly práce na německých dálnicích a s tím spojené rychlostní omezení. Ráno po snídani jsme tak vyrazili od Baita Velon ve skeletech zprvu po jehličí, přes popadané stromy a poté po kamenité cestě. Původní okružní variantu na chatu Rifugio Stavel R. Denza (2296 m) jsme zavrhli, takže na klasickou výstupovou trasu pokrytou sněhem jsme se prodrali houštinami a kamennými poli.

Sněhová pole byla sice trošku hnědá, zaprášená saharským pískem, ale rozhodně se po nich šlapalo ze všeho nejlépe. Naváděni lanem nákladní lanovky a postaršími stopami jsme se dostali až k chatě Rifugio Stavel R. Denza (2296 m) se samostatným winterraumem. Ten byl přijatelně obsazený skupinou italských alpinistů, a tak jsme se ubytovali a zbytek dne využili po náročném, téměř ukončeném pracovním týdnu k odpočinku.

Večer jsme se u vaření kvůli přetlaku u stolu chvilinku zdrželi a dovečeřeli jsme tedy těsně před půlnocí. Ráno, probuzeni pohlazením slunečních paprsků po tváři, vůni italské kávy jsme se po snídani vydali do sedla mezi Cima di Vermiglio (3458 m) a M. Gabbiolo (3456 m). Zpočátku doprovázeni ostrým slunečním svitem, později se sluncem schovaným za mraky, jsme dorazili do na planinu pod sedlo vedle Tridente d. Gabbiolo (3299 m). Po zhodnocení situace – vrcholy v husté oblačnosti – jsme sjeli ze sedla níže. Po sjezdu se vrcholy vylouply z mraků, ale už se nám zpátky nechtělo. Místo toho jsme si zacvičili s lanem, prusíky a různými kladkami při nácviku vyprošťování z ledovcové trhliny. Touto činností nám uběhl téměř zbytek dne, což krásně téměř zakončil parádní sjezd do místa ubytování.

Nejširší nabídku průvodců a map Itálie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Jelikož, ale do západu slunce bylo daleko, Italská skupina z předešlého večera se vytratila, zabavili jsme se při nacvičování holubic, seskoku z komínu, sjezdu střechy, sněhovém profilu či kopání a uvolňování kupy sněhu ze střechy chaty.

Navečer dochází již méně početné dvě skupiny (dohromady 4 pánové a jedna dívka) italských horolezců a skialpinistů. Po večeři zaleháváme a po krátkém čtení časopisů rychle zaspáváme. Nedělní ráno rychle nachystáme všechny věci k pozdějšímu rychlému sestupu a vydáváme se na plošinu.

S modrým, bezmračným nebem nad hlavou si vychutnáváme poslední letošní skialpové chvilky při výstupu a po pěkném sjezdu k chatě vylepšeném o občasné skákání rychle dobalíme a sjíždíme dolů do údolí. Po vykoupaní se v potoku – zkulturnění sebe sama vyrážíme zpět do ČR.Cestou se zastavujeme v sedle Mendola (1363 m), kde si vychutnáváme výhledy na zasněžené vrcholky Dolomit. Sedlo je plné turistů – ať už motorkářů, kteří při cestě do sedla ostře řežou serpentiny a zatáčky, či cyklistů, kteří si po náročném výjezdu protahují lýtka a popadají síly před nádherným dlouhým sjezdem. Opravdu moc pěkné místo pro ať už moto turistiku – či výlet na kole.

Do Prahy dojíždíme po krátké zastávce na gulášek těsně před půlnocí spokojeni s vydařeným výletem, natěšeni na další sezónu s vírou, že letní horka nás neumoří a ke konci roku bude možnost zahájit sezónu co nejdříve. Doufejme, že příští sezóna bude na sníh bohatší a opět se shledáme co nejdříve na kopcích s lyžemi na nohou. SKOL!