O slavnosti 47 róninů

Tohle byla méně příjemná část dne, tou příjemnější byla slavnost v chrámu Sengakui u příležitosti pomsty 47 róninů. Příběh 47 róninů je zřejmě nejpopulárnějším v japonských dějinách:

Událost spadá do začátku 18. století; v té době bylo Japonsko izolováno od okolního světa, císaři (pobývajícímu v paláci v Kjótu) byla odňata veškerá moc a jako skuteční vládci vystupovali šógunové ze staré rodiny Tokugawa sídlící v Edu, jak se tenkrát jmenovalo Tokio.

Císař tedy neměl sice žádnou politickou moc, ale šógun Tsunayoshi jemu, svatému symbolu země, musel každoročně prokazovat svou oddanost. Pravidelně tedy vycházelo novoroční poselstvo od šógunova dvora v Edu ke kjótskému císařskému dvoru. V prvních měsících roku se potom někteří z těchto poslů vraceli zpět do Eda s poselstvím a dárky od císaře. Poslům se dostalo slavnostního přijetí a dárků od šóguna.

Nejširší nabídku průvodců a map Japonska (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

11. března 1701 se očekávalo v Edu císařské poselstvo. Šógun vybral bohatého a váženého Asana, aby posly přijal, a pověřil ho patřičnou péčí o ně. Asano se necítil zralý pro přísný ceremoniál, ale nakonec se nechal k převzetí tohoto úřadu přemluvit poté, co mu šógun slíbil dát mu na pomoc vznešeného, avšak domýšlivého a dárků chtivého šlechtice Kiru. Ten od Asana očekával projevy uznání a dárky, což se ale (po zásluze) nestalo. Kira proto Asana všemožně urážel a ponižoval. Věc zašla tak daleko, že se Asano nechal strhnout a vytáhl na Kira meč; vytažení meče na šógunově dvoře se ovšem považovalo za těžký zločin a ještě téhož dne odpoledne byl nad Asanem vyřčen ortel- musel spáchat seppuku (harakiri).

Asanova rodina pozbyla svých dosavadních práv, statky a zámek byly zabaveny, ale sedmačtyřicet z jeho samurajů si cenilo věrnosti více než starosti o existenci; podle kodexu cti japonských rytířů měli čest svého pána pomstít. Být věrný, to byl pro samuraje nejvyšší příkaz.

Večer 14. prosince 1702 přepadl róninové Kirův zámek; vylomili brány, po krátkém boji skolili stráže a poté i samotného Kiru. Poté se odebrali do chrámu Sengakui a šógunovi vyslali zprávu, že očekávají jeho rozkazy s vědomím, že je potká stejný osud jako jejich pána. Šógun Tsunayoshi byl postaven před těžké dilema, ale po 47 dnech vydal rozhodnutí a Oishimu a jeho souputníkům umožnil spáchat seppuku a tím odejit z tohoto světa jako bojovník a nikoliv jako zločinec.

Areál chrámu ten den opravdu žil, všude byly stánky s jídlem a různými předměty a pochopitelně davy lidí. Lidí bylo tolik, že jsme museli na chvíli odskočit ven a nestihli pak show 47 samurajů, ty jsme pak potkali až pochodující v zástupu na ulici venku.

Šli jsme znovu dovnitř do chrámu a i když davy trochu polevily, na výstup k vyvýšenému místu, kde leží pochováni róninové, byla stejně šílená tlačenice. Skoro každý měl v ruce vonné tyčinky a ty pak s krátkou modlitbou zapaloval na jednotlivých náhrobcích.