O čínských dopravních situacích

Letadlo

Obrovská bestie Airbus A380-800 měkce dosedla na pekingském letišti, latinské znaky ztrácí svoji nadvládu a stránka pasu s čínským vízem byla obohacena o připouštěcí razítko. První, co Vás naprosto uchvátí, je prostor, který vás obklopuje a doslova nadchne. Číňani povzbuzeni růstem jejich ekonomiky přeměňují svoji dopravní infrastrukturu tak, aby co nejvíce dostáli hlavním heslům: Co nejmenší vzdálenost a co největší prostor. Pekingské letiště je největší budovou na světě svého druhu, běžné vlakové nádraží má 20-30 nástupišť, šanghajský dopravní hub, kde pod jednou střechou najdete letiště, vlakové nádraží s 60 řadami kolejí, autobusové nádraží a 2 zastávky metra, vlak jezdící na magnetickém polštáři zvládající cca 35km za 8 minut nebo ekonomická lůžková kupé vybavená vlastní TV a zásuvkou! Sen? Ne, realita východní Číny. A co teprve, jestli jste slyšeli o systému nástupu a výstupu lidí bez zastavení vlaku či MHD nesoucí kabinu nad úrovní vozovky míjející dopravní zácpu. Zkostnatělá EU by utopila takové projekty v záplavě byrokracie, Číňani hnáni být ekonomickým a technologickým lídrem světa promění tyto sny v realitu…i když to bohužel v jiných oblastech skřípe.

MHD

Číňani usrkující svoji nudlovou polévku, přikusující to nakládaným pařátem a splachující všechno sypaným čajem na jednu stranu dokáží v klidu čtyři pět hodin čekat na jakýkoliv druh dopravy, ale jakmile dojde k nástupu a výstupu do dopravních prostředků mění se ve zvěř. Nejhůř se to projevuje v MHD.(Tianmen squér). Jsem rád, že vůbec sedím v pekingském metru na okružní lince. Pozoruji desítky dobrovolníků, kteří se snaží usměrnit masy lidí a především upozornit, že prvně lidé vystupují a po té až nastupují. Na zemi jsou značky, jak se chovat, na zdech billboardy upozorňující na určitý řád. S prvním vystoupivším se masy hrnou do vozu velmi luxusní soupravy. Nenaděláte nic.

Auto

A to nemluvě o situaci na silnicích. Zahraničním turistům není dovoleno půjčit si auto a upřímně, děkuji, nemám zájem. Základní čínské znaky, aby člověk věděl, kam vůbec jede, se dají naučit, pomůcky typu stromeček, lambda, panáček, pozor ale na panáčka se sukní fungují, hůře se však vyrovnává s neskutečnou netrpělivostí Číňanů řidičů dorazit co nejrychleji do cíle, při kterém poruší snad všechny silniční pravidla. Naštěstí opět ve městech nastupuje armáda dobrovolníků a dopravních policistů, kteří se snaží zakotvit nějaký řád.

Kolo

Silniční provoz jsme zažili na vlastní kůži na kole. Jezdí se na všem, v různých provedeních (klasické kolo, kolo náklaďáček, kolo autobus) a na kole zažijete i jízdu po dálnici či jízdu dvoutubusovým silničím tunelem. A právě kolo je ten nejlepší dopravní prostředek, jak dosyta nasát čínskou kulturu, historii a celkovou atmosféru. Jízda po chodníčcích mezi rýžovými políčky, venkovskou krajinou míjející vodní buvoly, skrze 1000 let staré vesnice kolem řeky Li nebo se prohánět hutongy v Pekingu jsou nejlepšími zážitky, které na cestě Čínou můžete získat. Hutongy, úzké uličky, někdy ne širší než 1,5 m, kde jsou schovány školy, obchody, služby a kdy nikdy nevíte, zda jedete po hutongu či míříte do něčího dvoru, jsou bohužel jedinou historií některých čínských měst a v rámci revitalizace měst držíc se hesel co nejmenší vzdálenosti a co největší prostor hutongy ustupují moderní zástavbě. Bohužel.

Nejširší nabídku průvodců a map Číny (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz

Vlak

Během celého putování Čínou jsme urazili asi 6000 km, z toho ¾ vlakem. Ani neexistuje jiná možnost, jak zdolávat obrovské vzdálenosti relativně rychle a při tom udržet nízký rozpočet. Naprosto souhlasím s citátem z průvodce Lonely Planet: „Připadá Vám, jako kdyby Číňané trávili celý svůj život ve vlaku.“ Centrem měst nejsou honosná náměstí, to jsou pouze lákadla pro turisty, pro Číňany jsou to především Parky pro lidi a nádraží. Nádraží systémově koncipovaná jako letiště jsou plna mumraje a společně s hutongy nabízejí opravdový zážitek z Číny. Potkáváte zde celé rodiny i jednotlivce, bohaté i chudé, lidi s obrovskými pytli čehosi i jen tak s kabelkou, a ti všichni stále odněkud někam cestují. Zajistit si místo ve vlaku stojí opravdu hodně nervů při svádění soubojů s Číňany, s čínštinou i zaměstnanci drah. Jakmile se však do vlaku dostanete, nabídne  vám naprosto vše, co potřebujete k životu. Máte si kde zalít nudle, kde si zakouřit, kde se vyspat, kde se umýt, kde si levně zakoupit pařátku, ovoce či rýži a o vaše pohodlí a čistotu vlaku se stará opět armáda zaměstnanců. A co víc, čím více se blížíte k Šanghaji, cestování vlakem se stává nejen dobrodružstvím, ale i zážitkem. V ložnici koukáte z postele s čistým povlečením na čínskou státní televizi či si při světle lampičky čtete, v obýváku si zahrajete karty, v jídelně do sebe nasrkáte nudle a 10 hodin a 1500 km ze Šanghaje do Pekingu uteče jak nic.

Tianmen square

Sedím poslední den cesty v pekingském metru na express lince na letiště a pozoruji masy lidí, jak pobíhají vestibulem zastávky, cpou se do úzkého hrdla eskalátoru a nenechají prvně ostatní cestující vystoupit ze soupravy metra. Určitě si říkáte, že tento výjev je již nezajímavý. To je pravda, zajímavým začíná být teprve až v době, kdy máte možnost tuto situaci porovnat s podobným výjevem vzdáleným 13 hodin letu směrem na západ.