O 100-jenovém obchodě

Na ploše v rozmezí od středně velké sámošky až po několikapatrový obchodní dům spatříte obrovskou spoustu věcí: kuchyňské potřeby, nádobí, nářadí, zahradnické náčiní, psací a kancelářské potřeby, zboží pro domácnost, věci pro volný čas, … prostě všechno. Teda skoro všechno kromě potravin, které jsou zastoupené v menšině (v podobě potravin trvanlivých). Většinu výrobků byste ve 100Y obchodě asi víceméně čekali, ale najde se tu poměrně hodně předmětů, nad kterými začnete nevěřícně kroutit hlavou, případně se rovnou smát. Leč postupně.

První obchody typu „vše za 5 nebo 10 centů“ lze najít už koncem 19. století v USA (Woolworths, W.T. Grant, J.J. Newberry’s a další). V Japonsku se síť 100Y obchodů začala šířit někdy v roce 2001, údajně jako následek deset let trvající ekonomické recese; první 100Y obchody byly stánky nabízející např. zboží bankrotujících firem. Leadrem 100Y obchodů se stala se 60% podílem na trhu firma Daiso; první obchod otevřela v roce 1991 a nyní v celém Japonsku disponuje sítí zhruba 2400 obchodů (měsíčně jich přibývá 40), v cizině pak 400. Daiso nabízí kolem 50 000 položek zboží; 40 % je importovaných (obvykle z Číny), ale hodně věcí je taky jejich vlastní výroba.

Jak je možné, že v jinak drahém Japonsku stojí v síti 100Y obchodů všechno právě jen 105 jenů (100 plus daň, čili našich asi 20 korun)? Jak už jsem zmínil, značná část sortimentu je vyrobena v Číně. Dále se jedná o neznačkové zboží nebo zboží vyrobené speciálně pro tuto síť a pak je tu ještě jeden faktor: některé položky jsou ve skutečnosti levnější než 100 Y, ale zákazník to v rámci jednotné ceny (a díky nízké cenové hladině) akceptuje.

Pro úplnost bych měl dodat, že stejně tak jako 100Y obchody existují i (v menší míře) 99Y (neboli QQ) obchody. Ty se oproti 100Y zaměřují naopak na potraviny a v podstatě jde o regulérní menší sámošku, kde najdete mezi regály i malou sekci s drogistickým zbožím a zbožím do domácnosti, potraviny a zelenina zde ale převažují. Do omrzení tu hraje reklamní písnička, ve které se podmanivým hlasem zpívá o „kju kju“ (japonsky 99) obchodu. Ovšem abych byl upřímný, ve 100Y obchodu taky není ticho, protože v pravidelných několikametrových rozestupech jsou na zemi umístěné nenápadné přehrávače, které donekonečna radostně vykřikují „koničiva!“ plus nějakou tu akční nabídku. A aby to bylo uši víc drásající, záznam nejede synchronně, ale z každého zařízení trochu posunutě a to je pak něco pro citlivé evropské ucho. I v těchto laciných obchodech se vám personál věnuje s tradiční japonskou úslužností, naprosto odlišnou od toho, co znáte z obchodů českých. Začíná to tím, že vejdete-li do obchodu, téměř všichni vykřiknou „irašajmasé“ (něco jako „vítejte“); pravda, tohle se děje jaksi automaticky ve všech obchodech aniž by personál kolikrát zvednul hlavu, ale při obrovském počtu zákazníků není divu. A pokud z obchodu odejdete, aniž byste něco koupili, prodavači vám přesto poděkují.

A teď už k bizarnímu sortimentu; jedno odpoledne jsem si dal tu práci, že jsem do většího 100Y obchodu nedaleko nás dojel na kole a tam pak systematicky pročesával regál po regálu a jakmile jsem našel něco k zasmání nebo podivení, neprodleně jsem to vyfotil. A tady jsou úlovky – v rámci procvičení fantazie doporučuji nejdřív přečíst text, pak se snažit vybavit si v duchu předmět a až potom otevřít obrázek (vhodné i pro rodiny s dětmi):

Kotva na psa: asi půlmetrová železná tyč s vrtákem dole, nahoře opatřená PVC-madlem a ocelovým očkem zhruba v polovině. Výtečná věc, jdete se psem na vycházku, na louce, kde široko daleko není stromek, se vám zachce prospat a teď nastane problém co se psem. Aby se nezaběhl. Žádné obavy, máte přece kotvu. Spodní část, tedy vrták, zavrtáte 20-30 cm do země, řemen se psem přivážete k očku a je to. V levém horním rohu obrázku je navíc trochu vidět souprava na klíšťata zahrnující dva štětečky (probůh na co?) a pinzetu.

Přívěsky a řetízky pro psy: bez komentáře, snad jen upozorním na nápis varující, že „ne vždy mazlíček dovede vyjádřit, že se mu něco nelíbí.“ Ovšem tady na neoblečeného nebo neořetízkovaného psa téměř nenarazíte. Psům to evidentně nevadí a navíc se nikdy nervou, takže se nabízí otázka, jestli jim nedávají nějaká sedativa či jestli to nejsou všechno kastráti.

Síťka k chytání hmyzu: zřejmě pro mladého přírodovědce, i když neumím si představit, že by zrovna můj potomek táhnul na ostrov Hokkaido tenhle krám (i s rukojetí vysoký cca 120 cm).

Termotaška na oběd: zevnitř fólie, zvenku pěkný kostkovaný vzor a držáček. Tak si říkám, k čemu jim ale vlastně taková termotaška je, když jedí obyčejně všechno tak nějak napůl vlažné…

Termotaška na čtyři velký plechovky piva: zevnitř fólie, zvenku pěkný kostkovaný vzor a držáček. Tak to už je lepší…

PVC-jistič pro bezpečné větrání peřin přehozených přes balkon: peřina se přehodí přes rantl a aby se pro ní věčně nemuselo chodit z 30 poschodí dolů, uchytí se k rantlu takovým hooodně velkým „kolíčkem“. K dostání v různých barevných odstínech.

Lep na myši: sednout někomu na lep, to je starý, ale šlápnout někomu na lep, to tu ještě nebylo. Tenhle lep je ale na myši. Co na tom, že u nás máme pastičky, tohle je holt zdejší.

Odpuzovač holubů a hadů: nevím, jestli to odpuzuje, nebo rovnou zabíjí a asi to ani nechci vědět…

Obal na větrák: netuším, jakou funkci plní obal větráku z PVC-síťoviny s asi půlcentimetrovýma okama. Netušíte to vy?

Jehly s již navlečenou nití: dvě různé varianty s různými barevnými odstíny. No jasně, proč se mořit s navlékáním nitě, když už oči a ruce tolik neslouží. Ale co pak s hromadícími se jehlami?

Skládací patro pro jeden pár obuvi: je to ošklivé, je to z PVC a ušetří to prostor pro další pár obuvi.

Odsavač vlhkosti (zápachu?) z bot: pytlíček s přípravkem se vloží dovnitř boty a šup s botou do igelitky a zauzlovat.

Malý příruční větráček: v několika provedeních, z PVC, vrtulka má průměr 5 cm. Provoz na tužkovou baterii. Není už místo toho lepší vějíř? Laciný neskládací vykukuje na obrázku na levé straně…

Razítka místo podpisu: tohle je oproti ostatním předmětům seriózní věc, skutečně. Zdejší rodiny vlastní jedno takové razítko, které je evidované na úřadech a slouží jako oficiální podpis. V případě ztráty razítka nebo útěku jednoho manžela s razítkem je v tu ránu problém.

Gumové čepičky na prsty (u rukou): více barevných provedení, materiál měkké PVC. Zřejmě do účtárny nebo tak nějak…

Mechanické počítadlo: celý den něco počítáte… a počítáte… a počítáte. Abyste udrželi číslo v hlavě, máte tuhle pomůcku. K zavěšení též na krk.

Záchranný (?) set: v igelitovém pytlíčku bílé pletené rukavice, bílé lano a píšťalka.

Okrašlovač madla skříně: takové madlo od skříně nemusí být třeba nejhezčí a pak je tu tenhle okrašlovač, z látky s pěkným vzorem, který se navleče na madlo, utáhne a hned je byt hezčí.

A POZOR – BOMBA! Srací pytlík aneb nouzová toaleta: ano, čtete dobře. Stejně tak jako existuje pytlík blicí, existuje i tahle varianta zřejmě o poznání pevnějšího pytlíku. Jseš malej kluk, na kterýho dotírá potřeba, sedíš v autě a tvůj táta nechce zastavit, ančto zrovna s někým závodí na dálnici? Je tu srací pytlík. Nebo zrovna horolezíš na skále. Nebo jseš na rybách a lesík je daleko.

Baterka: opět seriózní věc. Tahle japonská baterka je umístěna v jakémsi držáku, kterej se přišroubuje vedle postele. A je to zařízený tak, že vytržením baterky z držáku se tato ihned rozsvítí.

Boty do koupelny, už od pohledu odporná umělohmotná věc. A když už jsme u přezuvek: před vstupem na záchod se přezouvá do umělohmotných zelených pantoflích. Před vstupem do koupelny tedy zřejmě do těchto modrých, ale na rozdíl od WC pantoflí s těmito vlastní zkušenost nemám. Každopádně koupel probíhá tak, že se člověk důkladně osprchuje (sprcha je vedle vany) a až poté se naloží do vany, klidně ještě s někým dalším z rodiny.

Krokoměr: komentář netřeba, takže jen doplním, že krokoměr např. používá zdravotní sestra velmi malého vzrůstu na Veroničině škole.

Zabraňovač vzniku skvrn na oblečení v podpaždí: tahle věc, zřejmě ze savého materiálu, se nalepí dovnitř oblečení, v místě, kde v létě hrozí dotyk látky s podpaždím. Zřejmě se tak člověk chrání před mokrými fleky na látce (brrr).

Prstový čistič chrupu: na ukazováček se nasadí bílý návlek, zřejmě z mikrovláken a tím se pak jezdí sem tam přes zuby. V balení se dodává i praktický háček, takže po očistě zubu se očistí i návlek a ten se poté zavěsí na háček.

Rukavice na mytí hlavy: no, ony to nejsou úplně doslova rukavice, protože z nich zbyly jen prsty, které se postupně nasadí na všech 10 prstů. Mytí hlavy, případně masáž, pak může začít.

Sušiče prádla: kapitola sama pro sebe; v Japonsku totiž neexistuje něco jako prádelní šňůra. Místo toho na balkóně dominuje různě dlouhá, většinou tak 3.5m, nerez-tyč, na kterou se navléká prádlo (pak se ale na tyč vejdou jen dvoje kalhoty nebo pár triček). Anebo se na tyč (a ještě kam se dá) věší různé PVC-postroje s kolíčkama, na které se přichytává vyprané prádlo. Musím se pochlubit, že dvouřadou prádelní šňůru jsem vedle naší tyče vyrobil sám a slouží nám parádně. Inu, šikovnej kluk, prostě.

Nejširší nabídku průvodců a map Japonska (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Imitace trávníčku na jídlo: tenhle zelený trávníček z tenké fólie máte při zakoupení jakéhokoliv suši zataveného ve fólii na umělohmotném tácku, odděluje totiž od sebe jednotlivé pochutiny. Zřejmě ale můžete svépomocí esteticky vylepšit potomkovi svačinu.

Fólie pro udržení jídla čerstvého: pochybuju, že to funguje, zejména když fólie nedoléhá po celé ploše jídla.

Típač cigaret: japonský kuřák je v jistém smyslu ohleduplný, nedopalek neodhodí na zem. Nikdy, to vím z vlastní zkušenosti. O tohle zařízení se může nedopalek típnout.

Příruční popelník: buďto železný anebo umělohmotný (ten je k vidění častěji). Tohle zde kuřáci opravdu používají a vajgl se kupodivu i v tomhle „vixlajvantu“ zhasí. Častý obrázek: kuřák čeká na zastávce busu, kouří, vidí přijíždět bus, šáhne do náprsní kapsy, vytáhne z ní tenhle „popelník“, zhasí do něj cigáro, „popelník“ zavře a strčí zpátky do náprsní kapsy.

Plechový uzavírací popelník: malý skladný, zřejmě pokud se domluví víc kuřáků dohromady.

Další produkty už jsou nafocené v normálním obchodě, začínám UV-chrániči: Japonci jsou posedlí ochranou před UV-zářením, na což reaguje trh tím, že vyrábí nepřeberné množství rukaviček, návleků, polohovacích kšiltů, kloboučků a slunečníků. Nikde jinde jsem neviděl používání slunečníků v takovém rozsahu (pokud vůbec), ale tady to frčí. A zatímco slunečníky používají obvykle dámy, pánové se nestydí chodit po ulici s vějířem.

Okrasné ponožky: možná už k vidění i u nás (netuším), ale pokud se v parném dnu klene z lodičky drobná dámská nožka oděná do něčeho takového, moc povedené mi to nepřipadá.

Půlponožka: netuším k čemu to může být dobré.

No, jak jste měli možnost vidět, fantazii se meze nekladou. Našla by se tam i celá řada dalších věcí, ale na to už tady není místo. A propos, příště o japonské sámošce!