Novinky z Dhaulagiri – úspěšný výstup!

Zápisky z Káthmándú (pár postřehů pro čtenáře)
27.4. 2008

1. Po nezbytne aklimatizaci, na ktere me doprovazeli dva vyborni kluci z Ruska jsem na zaklade predpovedi vyrazil z BC 19.4. ve 2 rano a po 11 hodinach jsem se dostal do C2 6600m, cestu tentokrat proslapli Spanele a Polaci.

2. V C2 campovali Radek se Zdenkem. Dalsi den jsem v tomto miste pod velkym serakem odpocival.

3. 21.4. jsme vyrazili smer C3, Radek Jaros, Zdenek Hruby a ja, ja s tim, ze se jedna o pokus, kluci s tim, ze si chteji postavit stan co nejvys pro jejich pripadny pokus ve vychodni stene. Skoncili jsme vsichni na miste, kde jsem prezil tu lavinku, ktera mi zasypala stan pri predchozi aklimatizaci s Rusama. Noc byla opet nezapomenutelna. Jedna se o misto asi uplne nejhorsi na celem piliri, vitr sfukuje snih ze severni steny a velikost police nedava moc sanci nez se vecer poradne pomodlit. Cekal jsem, ze ten muj deset let stary Bibler kazdou chvili ze steny odleti. Kluci spali ve vetsim stanu vedle, jednu chvili Radek dokonce poprosil o pomoc odhazet snih. Ja jsem behem noci ze stanu nemohl, nezatizeny by uletel docela urcite.

4. 22.4. Rano vyrazim do terenu, kde letos jeste nikdo nebyl. Radek se nekolikrat ujistuje, jestli jsem se rozhodl spravne, on se Zdenkem sestupuje, ja bez stanu a spacaku jdu do bivaku a asi ne jenom jednoho. Na polozenejsim hrebinku nachazim misto, kteremu rikam hnizdo pro vlastovku. Nazvat to orlim hnizdem by byla bezocivost, orel by se tam nevesel. Bivak 7250m, v batohu to uplne nezbytne, varic, jedna bombicka, karimatka, kterou musim rozrezat, abych ten varic mohl zapalit a uchranit pred vetrem, zdarak, ktery mi Siga Schwarzkopf na posledni chvili usil a samozrejme nezbytny perovy komplet.

5. 23.4. osme narozeniny moji dcery Anicky. Zima a narazovy vitr, davam se pomalu dohromady a beru do kapec perovky jenom to nezbytne. Zadny batoh, ani termosku, jenom flasku s cajem do kapsy, nastesti se tam vejde. Vyrazim strasne pozde, ale je mi to nejak jedno, vim ze dalsi bivak me stejne nemine jenom jde o to, jestli to bude pod anebo nad 7500m. Po lonskem bivaku na Lhotse 8300m vim, ze neco takoveho umim prezit. Mam tu nejlepsi perovku na svete !

Vitr se uklidnil je nadherny den a ledovy hrebinek dobre nese. To se vsechno meni behem nekolika malo hodin. Je potreba prejit lavinovy svah, podle Spanelu radsi vys. Ja zacinam plavat v bezednem snehu a rozhoduji se k riskantnimu kroku prejit idealni lavinovy svah. Je temer poledne a ja jsem teprve 7550m…a vrchol v nedohlednu. Dari se prejit a dostat se nad vyrazny ledovec, kde je nadherny firn. Je silene vedro, perovku nejde odlozit a vody je malo navic ji musim rychle vypit, i v bocni kapse uz je z ni ledova trist. Okolo treti odpoledne se zacina zatahovat a foukat. Napred je to prijemne, potom uz ne. Podle Spanelu vim, ze musim najit snehovou rampu, ktera vede na hreben, tam nekde sedi chlapek a od nej doleva lehkym terenem na vrsek. Ze severni steny vede takovych ramp na hreben nekolik, rozhoduju se, ale je to spis kuloar, ale vypada to jako ono. Snih ktery severni stenou neustale driftuje fantasticky nese, cim bliz hrebeni, tim, je kvalitnejsi. Kuloar je tesne pod hrebenem velmi strmy, zadna stara fixni lana, jako by zde nikdy predtim nikdo nebyl.

6. „Dead Man Talking“
Cekam v kuloaru zmet obleceni, ze ktere trci kus kosti a je jasne, ze to nebude zbytek draveho ptaka. Aspon v takovem stavu se nachazi zbytky horolezcu na osmitisicovkach. To, co me ceka na hrebeni je jako obrazek z hororu. Hreben je vyfoukana plan bez snehu a kompletne zachovane telo chlapa nejde prehlednout. Jako by jej srazila obrovska sila, mozna blesk. Roztazene nohy, ruce podle tela, prsty od krve. Bez cepice a bez rukavic. Zadny cepin ani batoh. Je tesne pred setmenim coz dodava grady. Sedam si vedle nej a ze slusnosti pozdravim. Potom tam nechavam jeden z cepinu a jednoduchym hrebinkem pres jeden nebo dva vysvyhy se dostavam tam, odkud to uz vys nejde. Je uplna tma. Fotim svuj oblicej, potom se vracim k mrtvemu a fotim jeho telo. Ukazuje mi cestu zpatky do kuloaru, loucime se. Je to muj nejneobvyklejsi zazitek z hor.

7. Severni stenou se dostavam zpet na vychodni hreben. jdu uplne jinou cestou, vlastni stopy ve tvrdem firnu nejdou videt. Vetsinou sestupuji celem ke stene, netroufam si otocit se. Jde to velmi pomalu a nekolikrat usinam s rukama v poutkach cepinu. Nakonec si leham do snehu, vyska 7500m. Problem je, ze na nohach zapominam boty, ve kterych jsou spocene ponozky. Asi po hodine uz rozmrazuju neco co vzdalene pripomina moje prsty. Mozna v posledni minute. Mensi omrzliny sice jsou, ale nic z toho, co jsem predtim nezazil. Noc je v podstate klidna a zacina foukat az nad ranem.

8. Okolo osme rano jsem zpatky ve svem vlastovcim hnizde, varim caj a pomalicku se dostavam niz. Nad C2 uz vim, kde jsou stara fixni lana, tak je sestup prijemnejsi. V C2 jeste vyhrabuju svuj stan a menim cepiny za lyzarskou hulku, ktera odsud staci k sestupu. Nezastavuju, nevarim, jenom se snazim dostat do BC k Tembovi. Ceka na me. Vi, ze prijdu, vzdycky jsem prisel. Vidi moji celovku a zapaluje obetni ohen, abych trefil pres ledovec. Byl jsem pryc 6 dni. Je 25.4. 3 hodiny rano.

9. Piti, broskve, kombinace toho nejlepsiho jidla se v prazdnem zaludku meni v bombu, nakonec me nosici podpiraji, abych byl schopen dojit k sobe do stanu. Telo nezvlada takovou zatez. Jeste nad ranem prichazi Valery, spolu s Koljou se rozhodli, ze projekt v zapadni stene vzdaji, je to moc velky krajic pro dva. Kolja prichazi rano, nekolik minut mi macka ruku. Chlap, ktery delal prvovystupy v zapadni stene K2 a severni stene Jannu je jak plukovnik, ktery salutuje vojinovi a rozhodl si to uzit. Vubec me nepusti ke slovu jenom porad opakuje „molodec“. A tecou mu pritom slzy.

10. Pak se objevuje Radkova hlava, na chvilku zmizi a pak se znovu objevi a prinese dve piva z Plzne. Je na rozpacich, od vystupu me zrazoval a ted nevi presne co rict.

11. Rychle balime, prichazi jeste Iván Vallejo a ma hroznou radost. Posledni obradni ohen, je konec, je po expedici. Na ceste do Francouzskeho sedla jeste potkavam Edurne, Spanelku, ma jeste vetsi radost nez Ivan, rekl jsem ji, ze 23.4. ma narozeniny moje dcera a vedela, jak jsem si hrozne moc pral byt na vrsku prave tento den.

» Kdyz jsem se loni na podzim na Festivalu Alpinismu v Praze setkal s Kurtem Diembergerem, rekl mi o Dhaulagiri, kterou jako clen prvni uspesne expedice r 1960 vylezl v podstate vsechno. Zapomnel jenom na jedno, zapomnel mi rict, jak je ta hora obrovska.

» Dhaulagiri, to jsou dve osmitisicovky vedle sebe a nad sebou. Pred 10 lety jsem vylezl Mt.Logan na americkem severu, Vystup na Dhaulagiri je vic nez dustojne vyroci.

» Jak Mt. Logan, tak Dhaulagiri byla shoda nahod. Dhaulagiri byla neco vic. Presne nacasovane hodiny. Jako jedina expedice jsem se dostal do zakladniho tabora bez problemu zatimco jine expedice potrebovali vrtulnik nebo se vztekali v zaplavach snehu, a kteri nebudou mit pro tuto horu nikdy pekneho jmena. Valery a Kolja, profesionalni lezci, kteri to nemusi mit na vizitce, protoze to maji napsano na cele, Ivan Vallejo a Spanele, od doby, kdy mi Chilani pomahali na Lhotse mam ke spanelsky mluvicim velmi blizky vztah, Sherpa Mugtug, ktery na Dhaulagiri prisel o bratra a uz se sem potreti vraci, aby srovnal ucty a nakonec samozrejme kdo jiny nez Temba. Muj andel strazny, lama, ktery za me prevzal osobni zodpovednost, clovek, ktery se za me celou expedici modlil………snad s vyjimkou, kdyz mi tajne chodi na slivovici 🙂

» Drzim palce vsem, kteri se v dalsich dnech a tydnech budou o Dhaulagiri pokouset, ja uz se tesim na dalsi vylet do Himalaje.

Cesta z BC zpět
26.4. 2008

Postupujeme pomalu přes sněhové pláně, ale už na straně Kali Gandaki. Dnes je mi líp, jen se mi v těch sandálech blbě jde.

Nejširší nabídku průvodců a map Nepálu (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Vrchol Dhaulagiri (8.167 m), 23.4. ve 20:00
24.4. 2008

Před několika okamžiky (23 hod. SEČ) se Martin vrátil do základního tábora (BC) a satelitním telefonem oznámil dobrou zprávu: Na vrchol Dhaulagiri vystoupil včera, ve středu 23.4. ve 20 hodin místního času po dlouhém a náročném výstupu, který trval bezmála 5 dní. Ze sedla nahoru to prý bylo horší, než celá Cho-Oyu. Sestup pak trval asi 30 hodin. Podle dostupných informací se možná jedná o první úspěšný himálajský osmitisícový výstup letošní sezóny, od 7.000 metrů navíc sólo. Ani pod touto hranicí nebyl Martin součástí žádné expedice a nikdo mu nic nevynesl.
Temba (pozn. šerpa) je na roztrhání, všichni po něm chtějí puju (pozn. ceremonie).
Martin nyní v nejbližší době balí a valí do Jomosomu a odtud, když to dobře půjde, bude doma snad do týdne. Má zřejmě opět omrzlé prsty. Teď snědl kilo broskvového kompotu, dolejvá se čajem. Naposledy pil ráno.
Martin děkuje všem, kdo mu v během výstupu drželi palce … a zdraví všechny Jiříky.

Nastupuju 19.4.
18.4. 2008

Nastupuju 19.4. Pokus o vršek, pokud bude vše ok, 23.4. Až do 25.4. (jsem) bez spojení. Držte mi palce. Dík.

Nekonečné čekání
15.4. 2008

Martin čeká na vrcholový výstup, rozhodne se podle aktuální předpovědi počasí, od které se vše odvíjí. „Poslední hodiny před bitvou jsou ty nejdelší…“, píše v sms.

Doplňuji tekutiny
13.4. 2008

Doplňuji tekutiny a věnuji se s Tembou velkým projektům, jako například aby tající ledovec správně tekl okolo stanu atd.

Aklimatizace je hotová
12.4. 2008

Jsem u Temby a futruju. Včera noc v 7.000 m, takže aklimatizace je hotová. Na kopci není signál, Dhaula svou výškou a šířkou spolehlivě blokuje.
Rusové mě vytahovali ze stanu, přes který přejela lavinka, vítr v nárazech 80 km plus sněžení, ale už je dobře, v BC.

Petra a Petra – Krátká zpráva o treku
10.4. 2008

My dvě Petry jsme se vrátily z trekové části Martinovy výpravy na Dhaulagiri 2.4. Bylo to bezvadný, počasí nám fakt přálo, dopoledne bylo každý den slunce, odpoledne se už nějaké mraky sebraly. Stoupali jsme ukázněně pomalu, takže se téměř žádné zdravotní problémy neukázaly.Odměnou nám byly krásné výhledy, Tembova „puja“ v base campu a občas i slivovice. Nejprve jsme šli ve vedru v šortkách a postupně jsme přidávali, až nám byly dobré péřovky. S Martinem jsme se rozloučily na Dhampus Pass. Tato část klapala dokonale, přeju Martinovi, aby to bylo tak i dál.

Sibiřští tygři se sněžným levhartem (6.000 m)
9.4. 2008

Jsme asi hoďku a půl pod našim bivakem, 6.000 metrů. Španělé se na nás vykašlali, šlapeme s Rusama stopu sami. Já jsem vyrazil ve 2 sám, oni 3 hodiny po mně. Ráno zima, teď vedro.
Odpoledne bude z bivaku špatný signál, dobrý bude až z vršku. Ale žádná panika, sibiřští tygři jsou se mnou: Kolja a Valerij se sněžným levhartem – Dobrá trojka.

Tak dnes to bude rovných 12 hodin na cestě. První část na omrzliny, druhá na kolaps z vedra.

Rusové jsou na cestě
7.4. 2008

Rusové jsou na cestě. Zítra bychom měli vyrazit do C1 (pozn.: prvního výškového tábora). Je jasno a kolem slunka už není ten zatracený kruh (pozn.: pravděpod. tzv. halový jev).

Dhaulagiri znamená Bílá hora
6.4. 2008

Sněží. Problém je prošlapat chodník ke kadibudce. Dhaulagiri znamená bílá hora. A pivo a čerstvé kuřecí, co nesou nosiči českopolské expedice je v nedohlednu. Jdu odhazovat.

Pekelný ruský stroj
4.4. 2008

Pekelný ruský stroj s vrtulí přistál, vysadil sedm statečných španělsky mluvících (pozn.: expedice Ekvádorce Ivána Valleja) a odletěl. Chudák ten, co za tuto srandu dostane účet. Jinak další krásný den.

Stopu budeme šlapat sami
3.4. 2008

Od rána frontové mraky, okolo slunka velká kruhová duha. Teď už se natahují těžké mraky.
Takhle se sem nikdo kromě Rusů do pondělí nedostane a my budem šlapat stopu sami. Sedla budou v řiti.
Do neděle nikoho s Tembou nečekáme, užíváme si ticha a samoty.

Taje a fouká, laviny musí popadat
2.4. 2008

Do rána dalších 30 cm sněhu, ale teď je vedro, tak to rychle taje. Nad 7.000 m fouká. Aspoň další dva dny jako teď, laviny musí napřed popadat. Odpoledne bude sněžit, ale ne silně.

Sněží a sněží
1.4. 2008

Sněží a sněží. Včera do 6.000 m jen po kolena, dnes zpátky k Tembovi (do BC) po pás. Zvažuji trečíček do Mustangu. V BC zatím 40 cm, v sedle metr. Šli jsme to dva dny.

Žádný stres
29.3. 2008

Jasně, kein Stres, osmitisícovka je přece maraton v čekání na počasí. Vyleze ten, komu vydrží nervy a zásoby kořalky.

Maraton v čekání na počasí
28.3. 2008

Tak jsme se dnes dostali jen do 5 km, pak nás počasí vyhnalo zpátky k Tembovi. Začíná věčný maraton v čekání na počasí.

Whisky ubývá rychleji, než sněhu na kopci
27.3. 2008

Whisky ubývá rychleji, než sněhu na kopci. Ještě že ráno jdeme do sedla a Valerij a Nikolaj jsou výborní společníci. A naši kuchaři se předhánějí ve specialitách.

Odpočinek a aklimatizace
26.3. 2008

Tak v BC (Base Campu) je společnost, dva Rusové. Přišli se aklimatizovat, jdou do západní stěny. Škoda, že ne do severní, sám se do ní můžu jen dívat, to není výstup pro jednoho.
Pár dní odpočinek, potom aklimatizace na North-East Ridge. No a snad přestane foukat, abych vylezl, než přijedou další expedice. A třeba se někdo do severní stěny najde a když ne, tak neva.

Hidden Valley
25.3. 2008

Jsme v Hidden Valley. Zítra vyprovodíme trekařky do sedla a já trochu poběhám v 6000 metrech, aby bylo aklimatizaci učiněno zadost.

Velikonoční pondělí pod Dhaulagiri
24.3. 2008

Krásné velikonoční pondělí. Puja pomlázka lyžařskou hůlkou. Je teplo, dopoledne se dá sedět ve stanu bez péřovky.

Základní tábor / Base camp – 4.600 m
22.3. 2008

8:52 – Máme base camp, 4600m.

8:59 – Včera nebyl signál, noc hluboko v kaňonu. Viděl jsem poprvé severní stěnu, jen do 7km, dál vidět není. Snad má Temba dost hajzlpapíru, nic tak velkého jsem neviděl.

12:44 – Už je dobře ve spacáku … zítra nutný odpočinek, telefon mám zapnutý stále.

Cesta do BC
20.3. 2008

Martin a spol. jsou dnes ve 3.600 metrech. Pokud vše půjde podle plánu jako doposud, měl by dorazit do základního tábora (BC) už pozítří (22.3. 2008). Ve stručné textové zprávě píše optimisticky: „…Severní stěna je už za rohem.“

Zprávy z přesunu

17.3. – Máme za sebou další krásný den. Kempujeme na školním hřišti v poslední vesnici údolí Myagdi.

18.3. – Jsme v Dobangu, palouk uprostřed džungle rododendronů. Řekni Nežerkovi že pijavice nejsou. Jediný telefon v údolí je ten můj.

19.3. – Nežerkovi jsme poslali pozdravení. Táborák pod jedlemi, 3.000 m. Už po prvním pivu tu máme veselo.

Odlet
11.3. 2008

Dnes Martin odlétá na expedici Dhaulagiri 2008, s 8.167 metry sedmou nejvyšší horu světa.