Další část deníku Jana Kovandy z cest Brazílií a pobytu na tamější farmě. O nočním pozorování zvěře, mravencích a cestě do Cuiaby.
4.6. (neděle)
Ráno jsme vstali v sedm a bylo zataženo. Škoda. Nasnídali jsme se a šli na ryby. Stáli jsme po kotníky ve vodě a lovili jsme ryby na kousky krvavého masa. Chytil jsem jednu piraňu a tři jiné druhy, taky nějaké masožravce. V jedenáct jsme se vrátili na farmu, dali si oraz, naobědvali se a čekali, až Hugo s Jagem přivezou další turisty. Ti dorazili kolem druhé, byli to dva Angličané. Když se zabydleli, naložili jsme do auta přívěsný motor, odjeli přes bažinu na Estrada Parque a zajeli k řece. Tady jsme vytáhli z houští plechovou pramičku, připojili k ní závěsný motor a vydali se na výlet po řece.
Bylo to hezké, ale bylo stále pod mrakem a možná i proto jsme neviděli moc zvířat. Jen kolonii volavek, hejno papoušků a pár dalších ptáků ve výšce. Potkali jsme ještě jednu loď, která jela před námi a možná taky ta nám zvířata dost vyplašila. Zhruba po hodině jsme to otočili, dojeli nazpátek k Estrada Parque a vylili loď, do které během výletu dost nateklo. Pak jsme se vrátili na Natureza Farm. To bylo asi půl šesté. Umyli jsme si nohy v barelu s vodou, chvilku oddechovali a navečeřeli se.
Pak jsme se s Jagem vydali na noční pozorování zvěře. Nikdy bych nevěřil, že je možné toho s baterkou tolik vidět. Jakmile paprsek světla dopadl na aligátora, oči mu zazářily jako rubíny. Kousek od farmy jsme vyrušili několik kapibar a ještě o kus dál Jago navedl skoro až k nám lišku dezorientovanou paprskem světla. Když jsme potom baterku zhasli, liška si uvědomila, že je pár kroků od hloučku lidí a s velkým cákáním zmizela v bažině. V jednu chvíli se Jago rozběhl do bažiny a vrátil se s 20 centimetrů dlouhým aligátorem. Očividně ale nenechal nic náhodě a vzal si na to tlusté kožené rukavice. Pozorovali jsme také stezku mravenců atta, kde každý mravenec nesl kousek listu. Z listů tito mravenci vytvářejí v mraveništi substrát na pěstování hub. Když jsme se vrátili na farmu, byl jsem z toho neobvyklého zážitku dočista okouzlený. Ještě jsme si chvilku povídali s Jagem a kolem půl jedenácté šli spát.
5.6. (pondělí)
Ráno jsme vstali, nasnídali se a rozhodli se, že za příplatek 40 reálů na osobu zůstaneme v Pantanalu ještě jeden den. Dopoledne jsme udělali pěší vycházku do bažiny, tentokrát spíš po loukách než lesem. Opět jsme viděli spoustu ptáků, opice a pásovce. Když jsme ráno vyšli, bylo zataženo, ale postupně se vyčasovalo a po obědě už bylo téměř modro. Po obědě jsem si chvilku hrál s místním ochočeným papouškem amazoňanem, který nemohl lítat, protože měl v mládí zlomené křídlo a špatně mu srostlo. Bydlel tedy na stromě poblíž baráčku s kuchyní a nechával se od hostů drbat na hlavičce.
Potom jsme se vydali znovu na ryby, to už ale jenom my dva s Luďkem a Angličané, kteří přicestovali předchozí den. Ostatním pobyt v Pantanalu končil a odjeli nazpátek do Campo Grande. Tentokrát jsem chytil tři piraně a dvě další ryby. Když jsme se vrátili, právě zapadalo sluníčko a byl to krásný barevný západ. V mezích možností jsme se umyli, pak byla večeře. Po večeři jsme šli s Luďkem na vlastní pěst pozorovat zvířata s baterkou a opět jsme viděli aligátory, kapibary a lišku. Po návratu jsme si povídali s Jagem, který nám namíchal místní pití jménem „kašasa“, což byla směs rumu, vody a rozdrcených limetek. Docela dobré. Kolem jedenácté jsme šli spát.
Nejširší nabídku průvodců a map Bazílie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz
6.6. (úterý)
Ráno jsme vstali v sedm a byla mlha na hezké počasí. Obešel jsem farmu, popovídal si s ary hyacintovými na blízké palmě a postupně se vyčasovalo až vysvitlo sluníčko. Šli jsme na snídani, a potom Jago zaběhl do bažiny a přivedl dva koně. Naši spolubydlící Angličané na nich vyrazili na projížďku a já s Jagem jsme šli pěšmo za nimi (Luděk zůstal na farmě). Byla to docela hoňka, ale byl jsem na sebe dost pyšný, protože jsem stačil Jagovi a brodil se bosky bažinou jako rodilý pantanalan.
Když jsme se vrátili, trochu jsem se omyl, pak byl oběd a po něm jsme si zabalili. Kolem jedné jsme naskákali na auto, naposledy projeli bažinou a pokračovali dál po Estrada Parque až k silnici do Campo Grande. Chvilku jsme čekali a ve 2.40 nám jel autobus (lístky jsme před odjezdem z farmy dostali od Jaga). Do Campo Grande jsme dorazili kolem sedmé a na nádraží už na nás čekal zástupce Natureza Tour a odvedl nás do bytu spolumajitelky cestovní agentury, kde jsme měli slíbenou noc zdarma. S chutí jsme se osprchovali, zašli na večeři do bufetu u autobusového nádraží a kolem desáté šli spát.
7.6. (středa)
Ráno jme vstali v půl osmé, baťohy si dali do Natureza Tours, nasnídali se na autobusovém nádraží a čekali na autobus do Cuiaby (77 reálů). Čekání jsme si krátili internetováním a povídáním se zástupci Natureza Tours. Také jsme jim česky napsali dobrozdání do knihy klientů, abychom jim nalákali další turisty. Autobus měl jet v 11.15, ale měl zpoždění, takže jsme se vydali na cestu až ve dvanáct. Cesta se stále natahovala, například se nám otevřely dveře do zavazadlového prostoru a za jízdy jsme ztráceli zavazadla. Do Cuiaby jsme nakonec přijeli namísto v deset večer až v půl jedné v noci. Naštěstí se nám hned na autobusovém nádraží povedlo najít ubytování v hotelu Brazil za 24 reálů. Rychle jsme se zabydleli, umyli se a v půl druhé šli spát.
