Nizwa, Bahla, Jabrin: tři imámové, tři datlové oázy a tři stejně krásné pevnosti

Krásně zdobený khanjar má ostří na obou stranách a býval vždy na očích a při ruce. Nesmlouvavému lidu vládli přísní imámové, kteří drželi pevně v rukou ománskou sektu ibadi a jinověrcům nedoporučovali ani vstoupit do země. Nutno zmínit, že mezi tyto jinověrce patřili i muslimové samotní. Od sunnitů se sekta ibadi odvrátila neuznáním legitimity dynastie Ummajovců, se šíity (kterých je tu však v podobě íránských imigrantů požehnaně) zase nesdílí některé teologické názory a například odmítá uctívat imámy za svaté. To všechno je dnes minulostí. Dýky zdobí maximálně státní znak, zemi vládne milovaný sultán, který ukončil éru izolace, a křesťané i hinduisté tu užívají tolerance.

Nizwa byla městem imámů a náboženských učenců

Vstupuji branou do města a okamžitě se ocitám na souqu. V budově i před ní proudí skupinky žen, které pečlivě vybírají zeleninu, děti se kupí a žadoní před pulty cukrářů. Ve čtvrtek brzy ráno byste mohli být svědky netradiční podívané – největšího trhu živých koz v sultanátu. Mladé páry se pyšně vedou za rámě. Muži v dlouhých pláštích a zdobených čapkách, ženy svůdně zahalené. Mezitím ve směsi vůni a barev slyším tlumené a velmi civilizované rozhovory a smlouvání. Nikdo na mě nepokřikuje, a tak není nutné nakupovat ani spěchat. Blíží se poledne a trh pomalu utichá.

Nejširší nabídku průvodců a map Ománu (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Souq tu stál už za dob Mohamedových, ale nedávno dostal nové moderní budovy. Všechno, co je v Ománu moderní, drží však nečistší rysy architektonické tradice. Jen pečlivý pohled rozliší béžový beton od tradičních hliněných zdí. Ty se ostatně táhnou celý městem a navazují na starou, rozpadající se část Nizwy. Tady je původní oáza s palmami, tady nacházím část ománského zavlažovacího systému. Datlové háje potřebují hodně vláhy, kterou zajišťuje soustava kanálků zvaná falaj. Odhaduje se, že v Ománu jich stále funguje kolem 4.000. Torza domů se stále pyšní nádherně řezanými dveřmi i do hlíny vytlačovanými portálky. Mezi nimi si hrají děti chudých.

Jakožto ománská perla islámu měla Nizwa už v 9. století dvě mešity, Shawadna a Sa´al, a pevnost. Pevnost sloužila na obranu města i jako obydlí imámů. Uvnitř najdete několik soukromých místností a také malé etnologické muzeum. Šplhám nahoru, protože to nejlepší, co pevnost nabízí, je rozhled. Na střechy domků, palmárii, starou hradbu, hory i nádhernou sultánovu mešitu. Její kopule zdobí většinu knížek o Ománu, ale nenechte se mást – její nebeská modř byla nedávno změněna na elegantní béžovou barvu.

Bahla a Jabrin: další pouštní oázy pod horami

Pevnost Bahla, kteroupostavili lidé kmene Banu Nebhan ve 12. století, byla zapsána na seznam UNESCO a nedávno prošla náročnou rekonstrukcí. Sedm kilometrů dlouhé hradby obehnaly město vystavěné z nepálených cihel ještě mnohem dříve. V Páteční mešitě byl na jednom ze sloupů objeven nápis ze čtvrtého století. Bahla, dnes známá svými šikovnými hrnčíři, ožívá večer. V uličkách proudí davy lidí do mešit, chlapi posedávají a klábosí.

Jabrin. Nejmladší ze tří pevností leží stranou hor, nezvykle téměř v rovině. Je obklopena datlovými háji a působí spíše jako zámek než pevnost. Jabrin totiž sloužil jako útočiště imámů z dynastie Ya´aruba, a to v dobách největšího rozkvětu. Tady se vyučoval korán a islámská poezie. Třípatrová stavba obklopuje dva malé stinné dvory. Výška budovy zajišťuje tolik potřebný úkryt před slunečními paprsky. Odtud vedou schodiště zdobená kaligrafií nahoru, do knihovny a přijímacích sálů. V Jabrinu se zachovaly malované trámové stropy, vyřezávané dveře a tepané truhlice.