Několikrát se N.A. Severcov vydal do Střední Asie, aby tu mohl zkoumat zejména pohoří Ťan-šan. Na základě svých poznatků vytvořil Severcov geologickou mapu a obsáhlou vědeckou monografii tohoto pohoří.
SEVERCOV Nikolaj Alexejevič
(* 24. 10./5. 11. 1827, Voroněž, Rusko, † 26. 1./7. 2. 1885, na soutoku řek Don a Ikorec, nedaleko Voroněže, Rusko) – ruský cestovatel
Šestkrát se N. A. Severcov vydal do Střední Asie, kterou před ním procházel P. P. Semjonov Ťan-šanskij a která jej přitahovala po přečtení Humboldtovy monografie o tomto koutu světa. V roce 1857 se vydal z Orenburgu k Aralskému jezeru a pokračoval ke Kazalinsku a Kzyl-Ordě, když ho zaujala řeka Syr’-darja. Postupoval jejím údolím a v dubnu 1858, kdy se s malou skupinkou oddělil od výpravy, přepadli je příslušníci jedné ze skupin bojujících o vládu nad Kokandským chanátem a těžce zraněný Severcov se stal jejich zajatcem. Po měsíci věznění se mohl vrátit domů.
Strasti putování neodvrátily N. A. Severcova od touhy cestovat a poznávat Střední Asii. Poté, co se v letech 1860–62 věnoval oblasti dolního Povolží a řeky Uralu, vydal se znovu do Turkestánu, aby prozkoumal oblast mezi řekami Ču a Syr’-darja. Prošel dlouhou cestu od Semipalatinska k Balchašskému jezeru, do Alma Aty a Pišpeku. Při putování do Čimkentu se dotkl Západního Ťan-šanu. Výsledkem byla geologická mapa tohoto pohoří, která do jeho systému zahrnovala i hřbet Karatau.
Průzkum Nebeského pohoří
S touhou prozkoumat centrální část Ťan-šanu se N. A. Severcov vydal do Střední Asie v roce 1865, ale ozbrojené střety, které zde v té době probíhaly, zabránily jeho expedici v další cestě. Teprve o dva roky později mohl vyrazit z Věrného (Almaty) k jezeru Issyk-kul a do nitra „Nebeského pohoří“, jak Rusové nazývali Ťan-šan. Vystoupal až do čtyřtisícových výšek a z popisu cesty, který vydal po návratu přes Taškent, cítíme obdiv k tomuto pohoří. Po třech letech pobytu ve Střední Asii vytvořil mapu a orografický popis Ťan-šanu, ale především vědeckou monografii o středoasijské fauně (Vertikalnoje i gorizontaľnoje raspredělenije turkestanskych životnych, 1868).
Změněné politické poměry ve Střední Asii, která zůstávala cílem velmocenských snah carského Ruska, umožňovaly další pronikání ruských geografů a přírodovědců do této části světa. V roce 1874 vedl N. A. Severcov expedici, která zkoumala poušť Kyzylkum a zabývala se změnami toku řek Amu-darja a Syr’-darja. Popsal vysychání Aralského jezera, i když další pozorování v té době tento proces nepotvrzovala.
Poslední cesta do Sedmiříčí
Padesátiletý badatel se v roce 1877 znovu vypravil do Střední Asie a zamířil do málo prozkoumaného Pamíru. Došel k jezerům Kara-kul a Jašik-kul a překročil hlavní hřeben Pamíru. Vytvořil mapu, která zachycovala dosavadní znalosti o Pamíru, a studii o geomorfologickém charakteru tohoto pohoří (1886). Poslední Severcovova cesta do Střední Asie mířila do Sedmiříčí – ze Semipalatinsku do Kopalu a Věrného (Almaty) s cílem doplnit dosavadní poznatky o přírodě Střední Asie.
Encyklopedii světových cestovatelů vydalo nakladatelství Libri.
