Neznámá Mauritánie

Pouštní stát, který nemá historický precedent, vznikl díky aktivitám evropských kolonialistů (zejména Francouzů) v západní Africe a možná by se dalo říct, že jen vyplňuje prázdné místo mezi zdánlivě zajímavějším Marokem, Alžírskem a Senegalem. Málo Mauritánců umí anglicky. Francouzštinu nebo arabštinu budete alespoň v základní podobě potřebovat. Zejména pokud máte zájem zaplout i do méně turistických oblastí. 

Mauritánci se dělí na bílé – potomky arabských kmenů – a černé Afričany. Černí Mauritánci, považovaní bílými za potomky otroků, zažívají v zemi stále ještě silnou diskriminaci, ale pro nás budou, oproti zasmušeným synům Arabské pouště, příjemnými společníky. Můžeme zde najít mnoho etnik a jazyků, nejzajímavější jsou patrně Modří lidé, Tuaregové, mluvící jedním z nejstarších jazyků světa a obývající tuto vyprahlou oblast po tisíciletí. 

Mnoho lidí přijíždí do země vlastní dopravou. Nedivte se! Mauritánie láká totiž hlavně milovníky offroadu, kteří zde mají prakticky neomezené možnosti. Prašných cest je zde spousta a míst, kde postavit tábor, také. Milovníky motorek i obytňáků potkáte na každém kroku. Tato část světa je pro ně stvořená. Hromadná doprava v zemi je ošemetná. Fungují zde minibusy, které spojují města na pravidelných trasách. Vyjíždí většinou ráno. Pak jsou zde k nalezení dálkové taxíky, rychlejší a pohodlnější, které vyjíždí, když jsou plné. Soukromá doprava je zde samozřejmě také – ať už jsou to taxíky nebo Toyoty, kterými projedete všechno. V Mauritánii je velmi bezpečno, jen si raději nabalte kopie pasu navíc, protože místní vojenské kontroly rády pasy opisují a kopie vám i jim usnadní život.

Mauritánská kuchyně je velmi chudá, což je dáno oblastí, ve které se nachází. Zatímco základní jídla jako rýži s rybou (theboudienne) seženete třeba za dolar, vše importované (počínaje mandarinkami) už vyjde dráž. Pokud jste na kvalitu stravy citliví, přiberte na cestu nějaké vitamíny a doplňky stravy. Datle, rýže, dušená zelenina a maso totiž moc vitamínů tělu nedají.

Nuakšott – blýskavá pouštní metropole

Pro turistu přilétajícího letadlem nabízí město nefalšované africké uvítání. Nuakšott, ačkoliv je mauritánskou metropolí, má jen miniaturní centrum kolem moderního Kennedyho bulváru. Jinak je směsicí trhů, chaotické zástavby (nové i staré omšelé) a industriálních ploch. Je to fascinující místo a kupodivu nabízí i program na dva až tři dny.

Na Kennedyho bulvár chodí do restaurací zlatá mládež a turisté. Najdete tu obchody se suvenýry i nealkoholické bary (Mauritánie je islámskou zemí a zákony jsou ovlivněny islámem, tudíž zde nenajdete alkohol), muzeum historie i pár zajímavých budov, jako jsou třeba saúdská a marocká mešita, pojmenované po zemích, které je financovaly. Muzeum historie je trochu ukryté a jen ve francouzštině, ale dá se v něm najít i pár pěkných fotek z míst, která už neexistují. Pět korun vstupného je adekvátní. Zajímavější pro našince bude ale asi trh kolem marocké mešity, zcela autentický, chaotický, živý a přitažlivý jako magnet. Bohužel, Mauritánci se neradi fotí, takže celou zemí se nejlépe proplouvá bez velkého objektivu. 

Dál za nablýskaným pozlátkem Kennedyho bulváru se nachází dvě opravdové pecky hlavního města. Tou bližší je přístav, rušný a chaotický, kde uvidíte připlouvat barevné pirogy naložené rybami. Rybí trh je zde také velmi živý a vybranou rybu vám na místě usmaží. Většina rybářů jsou Senegalci a obyvatelé jiných zemí, kteří sem přišli za prací. Vlastní Mauritánci, obyvatelé pouště, k vodě nepřilnuli. Ačkoliv několik vodních kmenů můžeme najít severně od hlavního města v národním parku Banc d´Arguin, kam se dá zajet za pozorováním delfínů a projížďkami plachetnicí mezi ostrovy.

Druhou parádní zastávkou je velbloudí trh za Nuakšottem, který je největším trhem západní Afriky. Lidé sem přijíždí koupit kusy na maso i na chov a sledovat nakládání zvířete do Toyoty je nebývale zábavným zážitkem. K vidění jsou zde i obrovská jatka a velké množství krav a skotu. Velbloudí maso jde zakoupit bez problémů. A když budete mít možnost, kupte si kus s tukem z hrbu, který je největší pochoutkou!

Nejširší nabídku průvodců a map Mauritánie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz

Podél oceánu do Nuázibú

Na sever z města vede kvalitní silnice přímo do druhé metropole země, Nuázibú, kde se nachází další velký přístav. Po cestě se lze zastavit v národním parku Banc d´Arguin. Ranní projížďka lodí za delfíny je příjemným zpestřením pouštní krajiny, pokud vám nevadí hromadné ubytování ve vojenských hangárech na matracích (infrastruktura je zde ještě ve výstavbě). Nekonečné pláže, množství mušlí a krabů jsou ale příjemnou odměnou. Odpoledne zde uteče jako voda, večer se stráví jídlem a zpěvem s místními, a ráno pak projížďka. Krásný den v místě, kde se duny setkávají s Atlantikem. 

Pokud má Nuakšott provinční charakter, Nuázibú je typickým africkým maloměstem. Nízké domy, neasfaltované silnice, nefungující bankomaty a spousta čtvrtí, které nikdy neviděly cizince. Je zde malý kostel, velký přístav v podobném duchu jako ten v hlavním městě, a to je vše. Největší atrakce, zrezivělé vraky lodí na poloostrově za městem, už zmizely. Byly prodány na šrot. V Nuázibú tedy není prakticky co dělat, ani co vidět. Tedy, pokud jeden není nadšenec do vodních sportů, ke kterým místní zátoky i pobřeží nabízí ideální podmínky. Snad proto tu najdete poměrně luxusní kemp Les Dolphines.

Při okružní cestě zemí ale nejde toto město minout. Jednoduše proto, že není kudy jinudy jet. A taky právě odtud vyjíždí hlavní spoj do pouště. Železný vlak, který jezdí z přístavu v Nuázibú do dolů na východě, ve Zuératu. Jízda je tím nejlepším a nejintenzivnějším zážitkem (v dobrém i ve zlém). 

Do pouště železným vlakem

Železnice je jedinou spojnicí mezi oblastmi – nevede zde totiž cesta, jen prašný offroad zasypaný pískem. Vlak měří přes dva a půl kilometru a donedávna byl nejdelším vlakem světa. Většina vagonů jsou nákladní, pár jich je ale i pro cestující. V roce 2020 Mauritánie nakoupila vagony od Českých drah, takže úroveň cestování výrazně vzrostla. Ačkoliv vám prodají lístky, neprodávají už místenky, takže vagony bývají plné a připomínají vlaky v Indii. 

Většina lidí ale lístky neplatí. Na železném vlaku se totiž jde svézt zadarmo – stačí naskočit do nákladního vagonu (plného či prázdného) a jet. Má to svá úskalí – nejsou zde toalety, paří slunce, v noci je zima, otravuje vlezlý černý prach, který nejde vyprat několik týdnů, výhledy jsou pořád stejné. Ale je to dobrodružství jako žádné jiné! Čtrnáct hodin nákladním vlakem přes poušť.

Samozřejmě, zastávky nejsou značené, takže je vhodné sledovat pozici vlaku na mapě. Cestovatelé do pouště totiž nemíří na konečnou, ale do města Šum (Choum), kde už čekají minibusy, rozvážející lidi podle potřeby. Hlavně teda nezaspat!

Na karavanních stezkách

Vstupní bránou do pouště je Atár, ležící asi hodinku od Šumu po nové kvalitní cestě. V Atáru jsou hotely i kempy. A vede sem i silnice z Nuakšottu, kdyby někoho vlak nelákal. Atár je africké městečko, ve kterém není co dělat. Za městem se nachází archeologické lokality s petroglyfy, ale zejména oáza s horkou vodou Tiržit, kde lze spláchnout prach z vlaku. Je to vítané zejména proto, že ne všechny hotely mají teplou vodu. Taky záleží, jak praží slunce a jestli ohřeje soláry nebo nádrže na střeše. Tiržit je jistota. V Atáru nejsou ani restaurace – je zde jen několik vývařoven, které mají pod palcem místní ženy. A vaří skvostně! 

Od Atáru na východ leží legendární město Čingeti, po němž se kdysi jmenovala celá země. Jeho páteční mešita je symbolem, se kterým se setkáte po celé Mauritánii. A šestnáct středověkých knihoven, pozůstatků po bohatém středověku, láká badatele i turisty. Díky karavanním cestám mezi Středomořím a Afrikou tento region bohatl a vznikalo spoustu měst, která už pohltila poušť. Do Vadane lze dojít z Čingeti za několik dní pochodu s velbloudem – ostatně, Čingeti nabízí několik velbloudích výletů od tří do dvaceti dní, které stojí za to využít. Lze obejít hory i zaniklá středověká města, pravěké lokality či impozantní duny. 

Můžete se tu prohánět i Toyotou, která vás doveze do Vadane a dál, až k Oku Sahary, tajemné, čtyřicet kilometrů široké struktuře soustředných kruhů, o kterých někteří věří, že je to bájná Atlantida. Náročný turista ve Vadane ubytování nenajde – kobka s matrací a blikající žárovkou je maximum. Jiný výchozí bod k Oku Afriky ale není. Čingeti už má mnoho hotelů a kempů, kde je i internet a slušné zázemí (asi nejlepší je La Gueila, naopak nejlevnější ubytování, asi za čtyři dolary, nabízí Zarga). Turisté, zejména Francouzi, sem jezdí už dlouho. 

Ani zapomenutá Mauritánie není tím, čím bývala třeba před pěti lety. Pokud tedy chcete ochutnat pravé dobrodružství, neváhejte a vyrazte co nejdřív. 

Tento článek vyšel v časopise TRAVEL LIFE. Kup si předplatné časopisu TRAVEL LIFE a žádný skvělý článek o cestování už nikdy nezmeškáš. Najdeš v něm nejžádanější destinace, tajné tipy, krásné fotky, rozhovory s našimi i zahraničními cestovateli. AŤ VÍŠ, KAM PŘÍŠTĚ.