Nepál: NP Chitwan je oáza zeleně, v níž žije okolo 350 majestátných nosorožců

Je to turisty navštěvovaná oblast, i když zdaleka ne tak jako Sagarmantha v Himaláji. Hlavním lákadlem parku je jízda na slonech. Můžete zde sledovat nosorožce, jeleny sika, spoustu ptáků a také zahlédnout bengálského tygra. Do národního parku Chitwan se lze dostat letecky. Letiště je v městě Bharatpur a je z něj do Saurahy – startovacího bodu do NP Chitwan, jen půl hodiny. My jsme ale jeli džípem. Cesta je zdlouhavá, měří pouze 150 km, ale trvá 6-8 hodin.

Cesta do parku

Z Kathmandu vede silnice úbočím svahu a v údolí pod ní teče velká široká řeka Trishuli. Kolem rostou banánovníky, na kopcích jsou vidět rýžová pole. Postupně se dostáváme k místu, kde velké sesuvy půdy zavalily a poničily před dvěma měsíci asi 25 km silnice. Dál už jedeme velmi pomalu a v oblacích prachu. Musíme mít trpělivost. Při zastávce obdivujeme malované náklaďáky a na řece pozorujeme raftaře. Jak se blížíme na jih, okolí cesty se proměňuje.

Těsně na okraji srázu se krčí malé obchůdky. Fotíme hliněné pece před jednoduchými domky i vegetaci zcela pokrytou prachem a bahnem. I zde, jako v celém Nepálu, jsou všude reklamy na dánské pivo Tuborg. To musí být velmi zajímavý kontrakt! Za 6 a půl hodiny jsme v městečku Sauraha – centru, kde se scházejí návštěvníci parku a které je od národního parku odděleno pouze řekou. Dá se zde najít řada na místní poměry poměrně drahých hotelů. Za dvoulůžkový pokoj se většinou nedostanete pod 3000 NPR/noc. My ale po chvíli hledání máme pokoj za 1500 NPR. Pak se ovšem nesmíme divit, že dostaneme jeden ručník dohromady a povlečení nám převlečou až na požádání.

NP Chitwan na dosah

Do NP Chitwan se platí vstup za každý den (1700 NPR). Jsou zde ale zajímavé činnosti, které můžete absolvovat i mimo národní park. Podvečer prvního dne tedy využíváme na procházku po břehu jedné ze tří řek v oblasti – Rapti river, která tvoří hranici parku. Doprovází nás odborník na pozorování ptáků. Hned na začátku podvečerní vycházky vidíme na druhém břehu pávy a taky dva nosorožce. Jeden z nich je 5leté od matky odehnané mládě, které se bude muset osamostatnit. Matka míří k řece a my sledujeme její koupel. Vidíme také krokodýly. Vyskytují se zde dva druhy – gaviál s dlouhou úzkou čelistí a krokodýl Mugger, který se podobá aligátorovi. V oblasti žije spousta ptáků – papoušci včetně amazoňanů, dravci, volavky.

Náš průvodce má o nich extrémní znalosti a rozeznává je i za letu. Pak přicházíme k místu, kde mají stanoviště sloni, kteří v NP pracují. Patří vládě. Vojáci s jejich pomocí hlídají odlehlé části národního parku proti pytlákům. Vzhledem k tomu, že zde žije kolem 350 nosorožců, daří se jim to dobře. O každého slona se starají tři lidé. Dva se střídají v péči o něj a třetí na něm jezdí.

V parku

Přímo v národním parku je možné provozovat řadu aktivit. Nejčastěji turisté rozdělí čas mezi několik následujících – projížďka na slonech, projížďka džípem, plavba na kánoi a pěší safari. Délka jednotlivých atrakcí závisí na vašem čase i společnosti, u které si akci zakoupíte.

Na slonech

My jedeme do parku nejprve na slonech. Sedíme po čtyřech ve speciální konstrukci. Vodič slona ovládá bosýma nohama. Jezdí se pouze na slonicích, které lze rozeznat snadno – nemají na rozdíl od těch afrických žádné kly. Naše slonice se jmenuje Sunapoli. Jde pomalu, takže projdeme poměrně malou část parku. Vícekrát přecházíme řeku z jedné strany na druhou. Po cestě často potkáváme jeleny sika (spotted deer), vidíme spoustu ptáků, jednoho nosorožce a malý druh antilopy. Na závěr před námi náhle stojí krásný exemplář jelena s rozložitým parožím. Zdá se mi, že projížďka, která trvá asi 1 a půl hodiny, je příliš krátká. V bujném zeleném pralese je ale osvěžující a velmi příjemná.

Na kánoi mezi krokodýly

V další části dne jedeme na 45 minutovou projížďku na kánoi po jedné z důležitých řek parku. Kánoe je vykotlaná z jednoho kmene. Jak lidé nastupují, berou si s sebou malé dřevěné lavičky, na které si postupně sedají. Jedeme po proudu. Projížďka po řece je ještě příjemnější než na slonech. V dírách v hliněném břehu žijí ptáci, na břehu se vyhřívají krokodýli. Můžete zahlédnout volavky, mimořádně velké čápy i barevné vlhy (bee eaters). Na oběd jsme zpět na hlavní ulicí Saurahy. Restaurací je zde spousta, ale stojí za to chvíli vybírat. Vcházíme do zahradního objektu nabízejícího ubytování. Mezi stromy a květinami jsme jako v oáze. Nechají nás zde poobědvat. Místní vařené momo knedlíčky je rozhodně třeba ochutnat.

Nejširší nabídku průvodců a map Nepálu (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Jedinečný zážitek v džípu

Odpoledne míříme do národního parku džípem. Nejprve je třeba přeplavit se lodí na druhou stranu řeky, tam kde začíná území parku.  Džíp nás pak veze hluboko do lesa. Jedeme dlouho a vidíme jen málo zvířat: hada, divoké prase, ptáky. Terén je nepřehledný. Kromě lesa jsou zde plochy zarostlé vysokým rákosím. Zvířata tak většinou zahlédneme pouze na cestě před námi. Objeví se a zase se zanoří do bujné zeleně. Roste zde pozoruhodný strom s kmenem o hvězdicovém průřezu, který můžete najít také v Amazonii – Silk cotton tree. Zastavujeme u farmy, kde se líhnou gaviálové. Jakmile trochu odrostou, jsou vráceni do divoké přírody.

V lese poblíž potkáváme divoce žijící kohouty. Jsou menší, než ti v zajetí, ale krásně vybarvení. Z jihovýchodní Asie se slepice rozšířily do celého světa. Projíždíme sytou zelení, míjíme zarostlá jezírka a okruhem se začínáme vracet. Řidič náhle dupe na brzdy. A už to vidíme všichni. Před námi na cestě stojí tygr bengálský v celé své nádheře. Chvíli čeká a pak mizí v houštině. Ještě pár minut posloucháme mručení, které při chůzi vydává. Zdá se, že se k nám obloukem lesem blíží.

Celá posádka džípu je v euforii. Pak přijíždí další auto a tygr je definitivně pryč. Měli jsme štěstí. Tygra v NP Chitwan vidí jen 5-10% návštěvníků. Průvodce by nám rád ještě ukázal nosorožce. Objíždíme různá jezírka, zastavujeme na břehu řeky, ale nic. Jen další stáda jelenů sika a také jeden krásný kus, který vypadá jako jeleni v Evropě. Světlo začíná mizet a jsme již téměř zpět u přívozu. A pak je to tady. Nosorožec vystupuje z houští, chvilečku nám zapózuje a hned pak znovu mizí. Cesta se završila, můžeme spokojeně přejet na druhou stranu řeky.

Lidé Tharu

V oblasti žije etnická skupina Tharu. Po večeři jdeme do kulturního domu na jejich taneční představení. Tanec je motivován poděkováním za sklizeň, obranou proti divokým zvířatům a také pohybem pštrosa. Pojetím a úrovní připomíná představení na českých besídkách. Atmosféru ale dokresluje bubnování.  Doprovázející bubeníci využívající jakési pařáty nasazené na levé ruce a udržují diváky ve varu. Na závěr tančí účinkující s diváky v jednom velkém vířícím kruhu.

Tip: Po cestě do parku se můžete zastavit ve vyhlášené čínské restauraci (je tam jen jedna) a dát si třeba kuře ve sladkokyselé omáčce se sezamem a salát ze strouhaného bambusu se zázvorem a chilli.