Nepál na cestě od království k republice

Na Štědrý den roku 2007 byla vyhlášena Nepálská federativní demokratická republika. Tím byl potvrzen konec vlády královské dynastie Šáhů, která byla u moci 237 roků. Poslední nepálský král, nenáviděný despota Gjánéndra, byl sesazen již v květnu 2006. Nepálci opět vyšli do ulic, ale nebylo to proto, aby oslavili konec království. Většina z nich, vyznávající hinduismus, považovala totiž svého panovníka za vtělení boha Višnua. Hlavním důvodem k radosti bylo ukončení zhruba desetiletého konfliktu mezi královskou armádou a lidově osvobozeneckou armádou sestavenou maoistickou stranou, který hrozil přerůst v občanskou válku. Takže obyvatelé země pod Himálajem vítali toužebně očekávaný mír.

Maiosté výměnou za odevzdání zbraní a ukončení vybírání poplatků od turistů získali křesla v prozatímní vládě, jejímž úkolem bylo dovést zemi k volbám. Ve svobodných a snad i demokratických volbách do nepálského parlamentu v dubnu 2008 nepřesvědčivě zvítězila maoistická strana. Těžko říci, zda ji lidé volili ze strachu či zda uvěřili jejich neuskutečnitelným slibům. Nepřátelstvím znesvářených stran trpěli nejvíce prostí lidé, kterým kromě všedních starostí jak uživit své děti z výnosů chudých kamenitých políček, závislých na tom, jestli monzuny dorazí včas, přibyly další obavy z toho, kdo zabuší na dveře jejich domků v zapadlých vesničkách vysoko v horách.

Velice často přicházeli maoisté požadující jídlo a nocleh. Pokud jim nebylo vyhověno, stavení zapálili nebo zastřelili jeho obyvatele. Když královští vojáci zjistili, že vesničané pomáhali maoistům, čekala je odměna v podobě bičování, někdy i znásilnění žen a odvlečení dětí. Stovky dětí byly nezvěstných, tisíce lidí mrtvých. Maoisté podnikali útoky na policejní stanice, úřady, školy. Svoji autoritu prosazovali pumovými atentáty, blokádami silnic a únosy školních dětí, které násilím vychovávali na dětské vojáky. Vraždili politické odpůrce i ty, kteří jim odmítli pomoci. Počet obětí je odhadován na více než 15 000 a k tomu je nutno připočítat neustálé porušování lidských práv.

Situace v zemi paradoxně pomohla některým ženám vymanit se z tradičních pout patriarchální společnosti i ke stírání kastovních rozdílů. Příslušnice něžného pohlaví začaly houfně vstupovat do obou armád, aby bránily své bližní. Některé se postavily do čela organizací, bojujících za práva žen, z jiných se staly vůdkyně demonstrací proti králově režimu.

Nejširší nabídku průvodců a map Nepálu (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Maoistům se sice podařilo sestavit vládu, ale menšinovou, která v parlamentu potřebuje podporu jiných stran. Tím se politická situace v zemi dostala do patové situace a další vývoj závisí na schopnosti politických představitelů dohodnout se.

A věcí k dohodě rozhodně není málo. Je nutné vypracovat novou ústavu, sjednotit armádu, zajistit fungování právního státu i pozdvihnout zaostalou ekonomiku. Hlavním zdrojem příjmů do státní pokladny stále zůstává turistický ruch a právě na něho bude upřena největší pozornost. Rok 2011 chce Nepál vyhlásit rokem turistiky, takže cestovatele do jižní části Himálaje kromě kouzla téměř nedotčených velehor, hlubokých údolí, kterými pospíchají dravé bystřiny, dřevěných, bohatě vyřezávaných hinduistických chrámů v malých městečkách, impozantních stúp obklopených buddhistickými kláštery, malých domků rozházených po terasovitých políčkách, přátelských a usměvavých lidí mnoha etnických skupin, čekají rovněž mnohá překvapení

Co lze čekat od vývoje v Nepálu? Jak se tato patová situace může dlouhodobě podepsat na ekonomice chudého státu? A co nás čeká jako turisty? Ptejte se Tomáše Beránka v diskusi níže.