Nelsonův ostrov  

Nelsonův ostrov v souostroví Jižní Shetlandy se nachází zhruba 100 km od pobřeží Antarktického poloostrova a leží na styku Atlantického a Tichého oceánu. Právě tady byla v roce 1989 založena Jaroslavem Pavlíčkem polární stanice. Ta byla třicet let provozována jako jediná soukromá stanice v celé Antarktidě, než ji zakladatel roku 2017 daroval Českému antarktickému nadačnímu fondu, který stanici na symbolických 99 let o rok později pronajal Masarykově univerzitě. Při ní působí i Český antarktický výzkumný program, který je provozovatelem stanice, nyní určené výhradně vědeckým a osvětovým účelům.  

Dnes je původní základna, která po plánované revitalizaci ponese jméno CZ*ECO Nelson, využívána jako zázemí pro terénní výzkumnou práci a je schopna ubytovat ve stanech až osm dobrovolníků, kteří se na tři týdny stanou součástí vědecké expedice. Během cesty poznají nejen úskalí dlouhé cesty do Antarktidy, ale také život několika vědeckých stanic různých národů, nádheru tříštících se ledovcových ker, sluncem zalité sněhové pláně i extrémní počasí. A už brzy se základna dočká nové budovy, kterou navrhli architekti z VUT Brno tak, aby funkčně i vzhledově odpovídala moderní polární stanici propagující českou vědu i technologie 21. století.  

Kudy na sedmý kontinent 

Existuje pět bran do Antarktidy, pět měst, z nichž vede do Antarktidy cesta. Je to chilské Punta Arenas, argentinské Rio Gallegos, dále jihoafrické Kapské Město, Hobart na Tasmánii a Christchurch na Novém Zélandu. Evropané nejčastěji využívají vstupy z Jižní Ameriky a zaplatí si dva týdny plavby v blízkosti ledového kontinentu. Z paluby plovoucího hotelu je krásný výhled, ale do autentického zážitku to má bohužel poměrně daleko.  

Druhou možností je zúčastnit se vědecké expedice. Ty zpravidla cestují s podporou nějakého státu, který na to má vyhrazené prostředky. My Češi logisticky spoléháme na léta fungující spolupráci s jinými zeměmi, zejména s Chile a Argentinou. Už jsme ale cestovali i s podporou programu Jižní Koreje, Španělska nebo Portugalska. Využíváme spolupráce a sdílení kapacit, protože zatím nemáme vlastní ledoborec ani vrtulník. Přestože náš program sice patří k nízkorozpočtovým, v poměru vynaložených prostředků a vědeckých výstupů si troufám tvrdit, že jsme na světové špičce a ostatní expedice a programy ví, že můžeme nabídnout kvalitní vědeckou spolupráci.  

Nejsnazší cestou na Nelsonův ostrov je let na ostrov krále Jiřího, kde mají stanice Chile, Čína, Rusko, Uruguay nebo Jižní Korea, nedaleko je i polská, brazilská a peruánská stanice. Tyto stanice je možné v rámci itineráře navštívit. Pro vědce působící na stanicích je to vítané oživení, pro dobrovolníky obrovský zážitek. Je zajímavé poznat život techniků a vědců, z nichž někteří tam tráví i celý rok. Z ostrova krále Jiřího se pak na Nelsonův ostrov přepluje motorovým člunem. 

Nejširší nabídku průvodců a map Antarktidy (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Ze života na Nelsonu 

Vybraní dobrovolníci doprovází vědecké expedice během naší zimy, tedy jižního léta, kdy je klima v Antarktidě nejpříjemnější a je dost světla. Přesto to není výlet pro každého. Většinu dnů prší od šesti ráno do půlnoci a od půlnoci do šesti do rána pro změnu sněží. Proto nás taky poznáte podle super odolného červenočerného oblečení, které nám šije česká firma Faramugo. A přestože jen dvacet procent času svítí sluníčko a je bezvětří, Antarktidě propadne každý, kdo ji navštíví. My bychom pro ni chtěli prostřednictvím krátkých pobytů nadchnout co nejvíc lidí.  

Pobyt na ostrově trvá 7–10 dní a bydlíme pod stanem, což většinou není drsnější než zimní stanování v našich podmínkách. Někdy se povede nádherná noc, která láká ke spaní pod širákem, ale to bohužel nelze s ohledem na nebezpečí pokousání lachtany, kteří v závětří našich stanů tráví noc a funí nám za krk. V polní kuchyni se připravují tři jídla denně, která vaříme dohromady podle předem dohodnutého jídelníčku, zásoby kupujeme ještě v Jižní Americe. K dispozici máme improvizovanou společenskou místnost, která slouží k tomu, abychom se mohli společně setkávat a nebyli pořád skrčení každý ve svém stanu. 

Po boku vědecké práce 

Přes den se dobrovolníci účastní programu na pomoc technickým, vědeckým a environmentálním cílům, které na ostrově sledujeme. Dobrovolníci pomáhají už tím, že svojí přítomností zvyšují bezpečnost pohybu vědců, respektive celé vypravené skupiny. Je proto důležité, aby byl dobrovolník v případě potřeby schopný pečovat o zraněného. Mezi sebou komunikujeme vysílačkami a s domovem se lze spojit satelitním telefonem.  

Kromě toho dobrovolníci pomáhají s provozem infrastruktury. S vařením, opravou budov, transportem vědeckého vybavení tam a zpět. Účastní se také vlastního vědeckého výzkumu, kdy asistují při odběru vzorků – řas, bahna, hornin, bezobratlých živočichů a dalšího materiálu.  

Zároveň má celý pobyt ekologický rozměr. Ostrov totiž leží na styku Atlantiku a Tichého oceánu, což je z pohledu mořských proudů velmi důležité – důsledkem tohoto styku se na pobřeží každý rok nalézá naplavený odpad z celého světa, hlavně z jižní polokoule. Momentálně pracujeme na projektu trasování odpadu, abychom zjistili, odkud hlavně se sem dostává, ale v našem hledáčku je i výzkum rozpadu plastů a využití obnovitelných zdrojů energie.  

Za odpočinkem a vnitřním klidem 

Člověk si tu dokonale vyčistí hlavu, odlehlost Nelsonova ostrova dělá svoje. Svoji stopu v lidském nitru zanechá i nádhera přírody, kterou nikde jinde pozorovat nemůžeme. Kolem české stanice na ostrově Nelson je plno zvířat, jelikož se nachází na území Subantarktidy neboli přímořské Antarktidy, kde je ještě více života než na té kontinentální.  

V moři plavou velryby, k vidění jsou ze člunu i ze břehu. Ten okamžik, kdy se kousek od vás najednou v tichu vynoří velryba, je nezapomenutelný. Potkáváme také tučňáka uzdičkového a oslího, občas se ukáže i tučňák kroužkový. Dále s námi žijí již zmínění lachtani a pak také tuleni – tuleň Weddellův, tuleň krabožravý i leopardí, který je dravý a kvůli němuž nedovolujeme šnorchlování v moři kolem ostrova. Vyskytují se tu hnízdiště buřňáků, rybáků a chaluh. 

Tento článek vyšel v časopise TRAVEL LIFE. Kup si předplatné časopisu TRAVEL LIFE a žádný skvělý článek o cestování už nikdy nezmeškáš. Najdeš v něm nejžádanější destinace, tajné tipy, krásné fotky, rozhovory s našimi i zahraničními cestovateli. AŤ VÍŠ, KAM PŘÍŠTĚ.

Kromě toho je kolem ostrova možno zahlédnout plovoucí ledové kry, výjimečně obřích rozměrů. Ty jsou velmi fotogenické a často na nich pochrupují tuleni leopardí.  

Odledněné území, na kterém se stanice nachází, je v rozsahu jen něco málo přes dva kilometry čtvereční. Za pár dní se dá prochodit křížem krážem celé. Plánujeme i výpravu na ledovec, ale protože probíhá změna klimatu, je v ledovcích mnohem více trhlin než dříve a už to není tak bezpečné. Kvůli bezpečnosti se musí všude chodit po skupinkách; samotáři, kteří by výlet v šesti lidech nezvládli, nemůžou se výpravy účastnit. Chodí se vždy ve skupině, která má vědecký cíl. Pokud se skupina rozdělí, máme vysílačky a neustále o sobě víme. 

Po skončení pobytu následuje přesun zpět na jihoamerickou pevninu. Když zbude čas, je možné navštívit chilský národní park Torres del Paine, který byl prohlášen za biosférickou rezervaci UNESCO a je považován za nejkrásnější národní park v Chile. Na mnoha desítkách kilometrů cest v nadmořských výškách od 50 do 3000 metrů lze vidět pštrosům podobné nandu pampové, lamy guanako a kondory andské.