Procházet rozlehlá tržiště a bazary je jednou z nejzajímavějších činností na cestách. Viděli jste někdy někde prodávat něco, co vám dodnes nejde z hlavy?
Oceníme nejvtipnější a nejvíce šokující příspěvek! Tak zalovte v paměti a vzpomeňte na své návštěvy tržnic!
Co můžete v naší nekonečné soutěži vyhrát?
Nakonec jsme vybrali Aldu, zejména za jeho skvělou fotografii!
O výhru se můžete přihlásit na mailu petra.greifova(@)hedvabnastezka.cz. Následně bude připravena k vyzvednutí v pražském nebo brněnském Klubu cestovatelů.
Výherce prémiové ceny, dvou poukázek do thajské restaurace NOIR, jsme obeslali emailem.
Návštěva tržnice v peruánském Cuzcu.
Morčátka:
https://picasaweb.google.com/115561035583075799905/PeruBolivia2011#5702668524006209202
Jinak uvnitř rovněž různé části těl ovcí, lam a oslů. Povalovalo se to tam jen tak bez ladu a skladu. Neskutečný odér. Nezapomenutelný zážitek.
Nejvyšší hora thajska: a. Doi Inthanon
Jedno řeznictví kdesi v Íránu, kde jako reklama sloužily useknuté velbloudí nohy postavené před vchodem.
Proutěný košík plný fritovaných tarantulí v Kambodži, to byla vyloženě delikatesa pro fajnšmekry ! Ale ono v útrobách libovolného china townu se skrývá spousta neuvěřitelných a hlavně neidentifikovatelných pochoutek..
Asi to nebude patřit k nejbizardnějším situacím, na které je možné na různých tržištích narazit, ale mě velmi šokoval pohled na živou ovci, která měla nohy obalené izolepou a chudinka ležela před řeznictvím mezi odpadky v Makedonském Tetovu. Muslimové se ke zvířatům chovají strašně (viz. tradice dhabíha), ale bohužel jiný kraj, jiný mrav.
Další situací, která mne nenechala chladnou byl nedělní trh v Bangkoku Chatuchak. Je to jeden z největších trhů v JV Asii (přes 10 000 stánků). V jedné části tržiště se nachází oddělení domácích mazlíčků. Sice tito psíci a koťata nejsou určeni ke konzumaci, ale podmínky a prostředí ve kterých je tam drží jsou naprosto strašné. Nevím jestli to tak vezme jenom pejskaře nebo i běžné lidi, ale já jsem odtamtud musela pryč, protože mi bylo nevolno. Jen přiblížím: teplota kolem 35 stupňů, klece bez vody a potravy, načesaná třítýdenní štěňata a koťata, která byla naprosto podvyživená (koukala jim všechna žebra)a kolem stovky lidí, kteří na ně sahají a vyndavají si je…jako chápu, že to asi není nic s porovnání s vietnamem nebo čínou, kde jsou ti psi určeni ke spotřebě, ale i tak mne to dost vzalo…
Já musím říct, že na tržišti člověk čeká a tedy i zkousne leccos, ale když stejnou věc dostane v civilizované zemi úhledně zabalené v supermarketu, tak to opravdu šokuje.
V kanadském Vancouveru je síť čínských supermarketů, myslím značka nějak T&M, či tak nějak.
V nich prodáváají mimo jiné drůbeží hlavy, krky, pařáty, vepřovou krev, atp. Vše v prostředí, které znáte z běžného českého obchodu, tedy v chlaďácích, zabalené folii v těch bílých polystyrenových mističkách…
Nasteti ne. A jsem za to rad.
Viac ma zvykne šokovať návšteva Bily než exotických tržisiek, predsa len vychytávky ako očička v slanom náleve sú tam relatívne očakávaný tovar narozdiel od napr. plesnivých bagiet a zaslimákovaných šalátov.
Ono procházet jen tak jakýmkoliv tržištěm či bazarem má taky něco do sebe, sledovat místní cvrkot…. to je věc, to si prostě nenechám ujít.
Přatelé z Arábie čí z východu, jak je známo jsou schopni doslova zpracovat všechno co plave, běhá a lítá… kolikrát je lépe nevědět co jsem zrovna pozřel… a bulo to fajné, fakt.
… jak tak chodíme mezi všema těma (dobrotama), jsem i přesto objevil něco, co mi přípomínalo vzdáleně naše lívance, nevím sice jaký je rekord v požírání lívanců… (jsem přesvědčen) v ten moment byl určitě ohrožen.
… to bylo dobré, že partyjo… až na ty chroboky pomleté nebo co to bylo… Co???, ty … (to nejde napsat)
Když jsem přišla poprvé v cizině na tržnici, nevěřila jsem vlastním očím, co vše se dá prodávat.
Na následných cestách je VŽDY jakás povinnost místní tržnici navštívit. Je to jiný svět, protože si žádná taková země nenechá diktovat co a jak prodávat, jako EU diktuje nám.
Myslela jsem si, že už mě nemůže překvapit nic, ale trh v Cuzcu mě zase dostal. Na pultech byly k vidění…. jak to popsat – části hlav – tlamičky, ale co je podstatné, i s vyceněnými zuby. Vypadalo to zvláštně, zajímavě, ale nad čím pořád uvažuju je, co z toho oni dělají, zda vaří a jedí, nebo snad z těch zubů dělají protézy …. ??? Bohužel, jazyková bariéra nám neumožnila zjistit co a jak.
Po našich zážitcích už mě smažení červi, grilované morče a salátek z živých mini krevetek s bylinkami a limetkou, které skáčou při konzumaci z pusy, rozhodně nepřekvapí.
Spousta věcí a často … ale nejvíc mi nejdou z hlavy ty v podstatě ještě děti, co je prodávali na chodníku na hodinku nebo na noc u vlakového nádraží v bangkoku. Vypadalo to skoro jako malé tržiště …
Ještě mail vlastně: syrran seznam.cz
Ne ze by to bylo uplne sokujici, ale netopyri opaleni na ohni me na trzisti v Tentene (centralni Sulawesi) prisli jako vyjev z pekel.
https://plus.google.com/photos/104810494684986517734/albums/5802807667421862913
netopýři jsou ovšem vynikající :o) – skvělá fotka
Tip měsíce: Etiopie
Mezi vlky a vrcholy: výprava do jedinečné přírody Bale Mountains
Cesta časem: Kmeny a tradice Údolí řeky Omo
Prořezané rty, skarifikace i deformování lebek. Význam tělesných modifikací u etiopských Mursiů
Knižní tipy
Unikátní kultura a náboženství namibijských Himbů a Hererů
Olinalá: poklad na konci světa
Nové články
Dokonalé holení nejen na cestách
Unikátní kultura a náboženství namibijských Himbů a Hererů
Olinalá: poklad na konci světa
Vybavení na cesty
NEJLEPŠÍ TREKOVÉ BOTY A POHORY
Výběr testerů Světa outdooru
Darn Tough BEAR TOWN MICRO CREW
Turistická ponožka s neotřelým designem a doživotní zárukou, na každou štreku.