Bali je již několik let TOP místem pro exotickou dovolenou a kdo tento „ráj na zemi“ zatím nenavštívil, jako by žil v jiné dimenzi.
Není se čemu divit, tento malý indonéský ostrov ležící téměř na rovníku nabízí překrásné písečné pláže, potápění, delfíny na dosah ruky, ale také sopky, rýžová pole a rušný noční život. Výjimkou však není ani kulturní šok a situace, kdy budete nechápavě kroutit hlavou. O několika takových je následující článek. Doufám, že vám vykouzlí úsměv na tváři a přiblíží místní kulturní zvyklosti.
Multifunkční chodníky
Na chodník natrefíte pouze ve větších městech, v menších vesnicích chodníky povětšinou ani nejsou. Na balijského chodce byste však čekali marně, všichni jezdí na motorkách. Zdá se, že turisté mají chůzi na Bali doslova zakázanou, neboť i při pouhém postávání u ulice na vás místní neustále troubí či pokřikují a nabízejí vám transport.
Co je na Bali ještě vzácnější než chodník, je přechod pro chodce. Na jedné z nejrušnějších ulic Kuty je přechod vedoucí nikam, neboť středem rušné silnice vedou jakási místní svodidla (rozuměj husté křoví). Mnohem lepší varianta než chůze je na Bali pronájem motorky.
Nejširší nabídku průvodců a map Indonésie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz
Doprava a dopravní předpisy
Na Bali se nechodí, na Bali se jezdí. Nejrozšířenějším dopravním prostředkem je motorka. Vlastní ji téměř všichni a přepravují na ní téměř vše, od čtyřčlenné rodiny až po živou kozu. Výjimkou nejsou pojízdné warungy (stánky s jídlem), kdy motorkář zastaví, kde se mu zachce a prodává tradiční pokrmy z rýže a nudlí. Dopravní předpisy na Bali jakoby neexistovaly. Jediná podmínka provozu na silnici je jízda vlevo a dál je to na vás. Semafor? Ignorujeme. Na kruhový objezd pouze jedním směrem? Neblázněte.
Na jižní části ostrova člověk pochopí, proč všichni mají motorku. Projedete s ní každou zácpu a můžete s ní i po chodníku. Stejně tam nikdo nechodí. Bali jsme projezdili na motorce i my a občas mi tuhla krev v žilách. Nutno podotknout, že helma je nutnost a zdá se, že kromě jízdy vlevo také další univerzální pravidlo silničního provozu. Závěrem ještě zmíním důležitost mezinárodního řidičského průkazu, na který si místní strážníci potrpí. Vyřízení na úřadě je rychlé a levné a ušetří vám mnoho nervů i rupií na případné pokutě.
Blízká setkání opičího druhu
Opice lze na Bali potkat na každém kroku. Přestože většinou nejsou agresivní, určitě se vyplatí očkování proti vzteklině, která je na ostrově rozšířená (nejen u opic, ale také potulujících se psů). Opice vás dokáží překvapit kdekoli, od pláže GreenBowl na jihu ostrova, přes vrchol Mt Baturu až po sever ostrova v okolí vesničky Pemuteran. Nikdy by mě nenapadlo, jak jsou ty opice vychytralé.
První setkání proběhlo v opičím parku v Ubudu, kde nám opice ukradla GoPro kameru. Nejdřív mi vlezla za krk a snažila se i z ruky vzít mobil. To se jí nepovedlo, tak si vlezla na zábradlí, rozepla mi kabelku, kde vyhrabala kameru a šup s ní do propasti. Okamžitě jsme zavolali pracovníky parku, kteří se hodinu snažili kameru najít. Přestože ji nenašli, jim patří velký obdiv za ochotu prodírat se bosky džunglí.
Během naší návštěvy parku jsme potkali paní, které opice zcizila mobil, takže opatrnost je na místě. Opice berou cokoli, nejvíce je zajímá jídlo. Oloupat si banán je hračka, zapít to CocaColou už chce praxi. I to však opičky zvládnou levou zadní, až vám údivem spadne brada. Pokud byste opic měli už dost, je dobré dát se do party s některým z volně potulujících se balijských psů. Těch se opice totiž bojí.
Kulturní zvyklosti
Balijci nikdy a nikam nespěchají a rozhodně se nepředřou (aspoň podle našich standardů). Největší šok z balijského nicnedělání přišel v největším obchoďáku na ostrově – v Carrefouru v Kutě. Paní prodavačka v jednom z butiků si dávala odpoledního šlofíka přímo mezi stojany s oblečením. Nikdo z místních se nezdál být pohoršený, tímto stylem to totiž na Bali funguje téměř všude. Ve warungu (obecně místo, kde si můžete zajít na jídlo) si objednáte džus z čerstvého ovoce a zaměstnáte tím čtyři lidi. Jeden přinese ovoce, druhý led, třetí to vše rozmixuje a čtvrtý vám drink servíruje.
Na požadavky typu trochu ledu nebo hodně pálivé jídlo zapomeňte. Na výběr je buď a nebo, já si nadosmrti budu pamatovat, jak jsem si objednala trochu pálivou balijskou omáčku a pusa mě hořela ještě dva dny. Ve většině podniků jsou ceny uvedeny bez daně a tzv. service charge (rozuměj dýška), a proto se vždy vyplatí pozorně studovat jídelní lístek, kde si procentuální přirážku k útratě přečtete.
Po obědě máte naplánovaný výlet do místního chrámu a před vstupem vás překvapí cedule menstruujícím ženám vstup zakázán. Hinduistická kultura považuje menstruaci za nečistou, ať už jste Balinka nebo cizinka. To se projevuje i v dostupnosti dámských potřeb. Přestože vložky jsou běžně dostupné, tampony jsem v Kutě hledala asi tři dny. Nakonec se mi je podařilo objevit v jedné lékárně, kde mi je paní prodala jako podpultovní zboží.
Co říct závěrem?
Bali je jednoznačně místo, které stoj za to navštívit, ať už jste baťůžkář nebo vyznavač luxusní dovolené. Nachází se zde široká škála hotelů, restaurací i volnočasových aktivit, a tak si každý přijde na své. Určitě si s sebou nezapomeňte vzít trpělivost a otevřenost vůči jiným zvyklostem, naopak co s klidem můžete nechat doma je stres a shon.
