Někdy se dá cestovat bezhlavě, jindy je lepší pečlivě plánovat. 6 tipů na cesty, které je potřeba promyslet

1. Na surfu kolem Portugalska

Na portugalských plážích ani v létě příliš plavců nepotkáte. Neomývá je totiž teplé a vstřícné Středozemní moře, ale divoký Atlantik. Teplota vody jen občas přesáhne 20 stupňům, fouká tu silný vítr a zvedají se vlny. Prostředí sice proplavce nevhodné, pro surfaře skoro ideální.

Pláže kolem městečka Ericeira patří k těm nejlepším v Evropě. To platí jak pro zkušené surfaře, tak i pro úplné začátečníky. Pro ně není nic snazšího, než se zapojit do výuky některé z tamních škol a naučit se „stát“ na prkně. Pak stačí jen vyrazit na oceán a užít si jeho sílu.

2. Do bažin za medvědy do Estonska

Bažiny odjakživa patřily k místům, kterým bychom se měli vyhýbat. To ale neplatí pro přírodní rezervaci Kõrvemaa v severním Estonsku, sem se naopak jezdí do bažin na procházky. Po nestabilním povrchu složeném z rostlin a rašeliny je možné se pohybovat díky „sněžnicím“, které rozkládají váhu (bogwalking). Návštěvník se tak může podívat i do míst, kam se s obyčejnou botou jen tak nedostane.

Pokud by chůze po nestabilním podloží s možností koupele nebyla dostatečným dobrodružstvím, je možné vyrazit za medvědy. V oblasti Alutaguse, v hustém estonském lese, je umístěna chata, ze které je možné pozorovat tato majestátní zvířata. Někdy přijdou, jindy nikoliv. Když se ale prochází v přítmí lesa, těch „pár prken“, které člověka dělí od setkání s touto obří šelmou, je k nezaplacení.

3. Divoká země v Černobylu

26. dubna 1986 se nad Ukrajinou zvedl obří oblak radioaktivního prachu. Oficiální média mlčela, a tak mnoho lidí bylo zasaženo jednou z největších jaderných katastrof lidské historie. Místa jako Černobyl a Pripjať se staly symbolem měst duchů.

Přes všechnu tu hrůzu, a možná i právě kvůli ní, je oblast katastrofy jednou z nejnavštěvovanějších atrakcí Ukrajiny. Celý zasažený prostor je uzavřený a proto se dá na ozářená místa dostat jen s průvodcem nebo agenturou. Před více jak třiceti lety okolní krajina, budovy a organismy zasáhla silná vlna záření, to je nyní již slabé (není člověku nebezpečné), přesto se doporučuje vzít si na cestu staré boty a oblečení, jelikož po návštěvě mohou být na vyhození.

4. Do Santiaga v zimě

Na pouť do Santiaga de Compostela vyráží každoročně desetitisíce lidí. Většina z nich putuje v létě (přes 50 000 měsíčně), v zimě (1 000 měsíčně) však jsou poutnické cesty prakticky prázdné. Za tuto opuštěnost však poutník platí cenu v podobě nutnosti pečlivého plánování. Většina ubytoven (albergue) je totiž v lednu a únoru uzavřena, proto je nutné si dopředu ověřovat, kde je otevřeno, kde je možné nakoupit a na co si dát pozor.

Přestože je cesta v zimních měsících složitější, není neuskutečnitelná a pro trochu schopnějšího plánovače je možné ji zvládnout bez zásadních problémů.

Nejširší nabídku průvodců a map Španělska (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

5. Grossglockner pro motorkáře

Hodně mých kamarádů vystoupalo na Grossglockner (nejvyšší hora Rakouska, která měří 3 798 metrů), k mému překvapení tam pár z nich dojelo i na motorce. Při tom to je mnohem lehčí, než to vypadá.

Cesty kolem Kaprunu nebo Kitzbühelu jsou vhodné jak pro začátečníky, tak i pro pokročilé milovníky hor, ledovců a alpské přírody obecně. Díky stále se rozrůstajícím řadám motorkářů, kterým Alpy uchvátily, se rozrůstá i infrastruktura zaměřená na milovníky dvoustopých motorových vozidel.

6. Na pár dní námořníkem

Opuštěné zátoky, zapomenuté malé ostrovy, starobylé rybářské vesnice, to všechno, i mnohem více, nabízí Jadran. Stačí si pronajmout loď, třeba na týden, uniknout davům turistů a užít si krás Jaderského moře.

Pro první zkušenost není nutné mít hned kapitánské zkoušky (i když do budoucna není problém si je udělat), jelikož řada společností nabízí pronájem jachty i s kapitánem, a to v mnoha případech česky nebo slovensky mluvícími. Přestože si pod pojmem jachta představíme luxus, cena takového dobrodružství nemusí být nijak závratná.