Nejjižnějším národním parkem Austrálie

„Jižní trek je rozhodně lepší, chodí ho většina lidí. Na severním treku teď nikdo není, jsou tam bažiny a lehce se ztratíte. Pátrání pak není levná záležitost. Chcete vědět, kolik by to stálo? Taky tam nejspíš nenarazíte na vodu, takže si musíte nést zásobu na tři dny. Raději na čtyři, to kdyby jste se ztratili. Ani s jídlem to není lehké, rozhodně se v této oblasti nesmí rozdělávat oheň ani použít vařič. Zkrátka žádné vaření. Na zítra hlásí skoro 40° C. Jo a taky jsou tam hadi.“

Ještě cestou do Wilson Promontory Nat. Parku jsme nevěděli, pro který trek se rozhodnout.  Atraktivní dvoudenní jižní trasu nebo čtyřdenní severní, o které se dá sehnat mnohem méně informací? Teď je již jasno. Cpeme do batohu tolik lahví vody, kolik jen uneseme a nešťastnému rangerovi hlásíme, že vyrážíme na trek v severní části NP. Je nám ho líto, opravdu se snažil. Po pár kilometrech ztrácíme sotva znatelnou stezku, značenou občas uvázanou mašličkou. Nezbývá, než se vrátit k té poslední, rozejít se do světových stran a vypátrat tu další. Tohle se opakuje několikrát. Určitě je to ale rychlejší způsob, než se prodírat podle kompasu porostem pichlavých stromových trav a hustým banksiovým lesem. Po šesti hodinách prodírání se ocitáme na opuštěné pláži s pocitem prvních objevitelů. Obdivujeme modré nebe, rejnoky vznášející se přímo u pobřeží. Je tu jako v pohádce, nebýt těch tisíců, možná milionů  velkých koňských much i mušek podobných naší mouše domácí.  Nedá se skoro dýchat.Tak před tímhle nás pan ranger nevaroval. Přes skalnaté útesy ( opět jsme ztratili cestu ) dorážíme na pláž našeho prvního noclehu. Nádherný západ Slunce.

Nejširší nabídku průvodců a map Austrálie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

„Co je, co se děje?“ „Plaveme!“ „Kde mám foťák!?“ Opravdu dramatické probuzení. Všechny věci plavou, kolem stanu je do půl lýtek vody. Příliv. Je mnohem větší, než jsme večer odhadli. Amatérská chyba. Ještě dlouho se bavíme naší hloupostí až na Marka, kterého to stálo utopený foťák a nás všechny pak dopolední sušení za přítomnosti neodbytných much.

Další část treku vede opět banksiovými lesy k dalšímu noclehu u pláže, tentokrát už opravdu v dostatečné vzdálenosti od moře. Večerníček nám zajišťuje klokan, kterého pozorujeme až do setmění. Potom už jen přebrodit řeku a zvládnout úmorný závěr – poslední tři hodiny chůze po široké cestě. Vedro, mouchy, nedostatek vody. Za řekou potkáváme prvního člověka na naší tůře. Je téměř k neuvěřění, že pár kilometrů odsud je kemp s dvěma tisíci lidí.

Závěrečné koupání v křišťálově čistém chladivém moři je více než příjemné. Ještě nezapomenout vhodit zprávu o našem šťastném návratu do schránky a hurá na jih – do Tasmánie. Tam jsou prý ty nejkrásnější treky.

Wilson Promontory NP, nazývaný Prom, jeden z nejpopulárnějších parků v Austrálii, se nachází na poloostrově v nejjižnější části australského pobřeží. Návštěvníci mohou využít více než 80 km trekových cest, které se nachází zejména v kopcovité krajině jižní části parku. Jejich délka se pohybuje od Australany oblíbených 20 minut až po nejdelší dvoudenní trek. Více informací můžete lehce získat ve vydáních Lonely Planet. Centrem parku je velký kemp vybavený obchodem, sprchami, toaletami i prádelnami. Právě zde se nachází kancelář, kde dostanete od místních rangerů podrobné informace k veškerým trekům v NP a kde se platí poplatky za trek a kempování.