Postupim není jen místem konání slavné poválečné Postupimské konference o právech Německa, ale i skvělým místem k vodáckým toulkám za památkami i zmrzlinou.
Na procházku k vodě jsem se nechal zrekrutovat lacino. Kromě mé přítelkyně Miry s námi jde i má sestra, která mě kdysi přitáhla do kajakářského oddílu. Zkouším přemluvit i její čtyřapůlletou dceru Lenu. ČTYŘAPŮLLETOU, to je důležité! Pádlování ji nijak zvlášť nebere, zato taková zmrzlina, to je jiná. A stejně tak její panenka jménem Princezna Fallada „Hvězdná“ a koník Rosi „Kalupík“. Loď zkrátka nemá hřívu, co by se dala česat, a taky se nedá našminkovat. Před těmito argumenty jsem bezmocný. Takhle kdyby tu byl zmrzlinář, kterého by bylo možné navštívit jen po vodě… Návnada funguje a malá se chytla. Ale jenom dnes a jen kvůli zmrzlině.
Je léto, víkend, slunce svítí a já přijímám výzvu dát těm třem Gráciím nezapomenutelný den. Naše cesta začíná v průplavu u ostrůvku Hermanswerder u příkopu Judengraben a zrovna dnes je tu pěkný cvrkot. Nejprve jedeme na jezero Templiner See kolem Hermannswerderu. Naproti louce Pirschheide leží olympijská základna a loděnice kajak-klubu Postupim. Trénuje tu mnoho kanoistů světové třídy, takoví kováři, co kují zlaté medaile. My však dnes o závodním stresu nechceme ani slyšet. V neděli se má odpočívat!
Následujeme řeku Havel dál směrem Postupim – město. Postupim je pro vodáky ráj, plovoucí restaurace, supermarkety s přístavištěm, vlastně i můj kamarád Steffen bydlel na hausbótu přímo ve městě. Nová budova divadla v ulici Stavitelů lodí dostala přístaviště také, aby se panstvo cestou za kulturou nemuselo trmácet po souši. Inu, Postupim si svých řek Havel a Nuthe umí cenit. Kde však vězí ten zmrzlinář?
Stará, nebo Nová cesta?
Záchrana se blíží: kostel Nikolaikirche se objevil na horizontu a my jsme přijeli k přístavišti parníků u Dlouhého mostu u historického centra. Tady se řeka dělí do dvou ramen, mezi Starou a Novou cestou je pak Ostrov přátelství. Jméno ostrov dostal v dávných dobách. Ale co, vždyť dnes je neděle, to jsme přátelé všichni!
Odbočujeme do Staré cesty. Sem nesmějí motorové lodě, pro ně je určena ta Nová. Přesto tu panuje pestrý provoz. Lodě nedaleké půjčovny kolem nás jezdí křížem krážem, snad nás nepřejedou. Lena je netrpělivá: „Chci tři kopečky, čokoládovou, citronovou a tutti-frutti!“ OK. Prosím zmrzlinové božstvo o zklidnění dětské netrpělivosti. „Jasně, Leno, za chvíli jsme tam. A jestli nebudeš mít zmrzku v ruce do deseti minut, tak dostaneš kopeček navíc.“ O pár minut později přistáváme a u pivní zahrádky na Ostrovu přátelství čeká zmrzlinář. Děcko je šťastné a my taky. Živá hudba se mísí s chroupáním našich zmrzlinových kornoutků a najednou je život prostě krásný.
Plný žaludek si žádá své a dostavuje se odpolední únava. „Strejdo Jensi, musím ti něco ukázat.“ Neteři svítí oči a dívá se na dětské hřiště, což je zcela v rozporu s mou touhou dát si v přicházející letargii šlofíka ve stínu stromů. Ale ve jménu výchovy se musí přinášet oběti. Na hřišti je však kanál divoké vody pro pěnové lodníky, takže jsem rychle na nohou. Hromada písku, stará pumpa a metrový spád probouzí v muži dítě.
Řeka dělá s chlapců muže
Hřiště leží naproti ústí řeky Nuthe, kde se konaly turistické víceboje. Tento vodácký pětiboj byl povinným programem našeho vodáckého spolku a zároveň byl zemským mistrovstvím. Výše proti proudu Nuthe jsem taky kdysi poprvé spal ve stanu bez maminky, poprvé se účastnil závodů a poprvé oslavil své vítězství. Děkuji, Nuthe, udělala jsi ze mne muže. Haha, vrátíme se radši zpátky do přítomnosti.
Po hravé vložce na zemi pokračujeme dál po vodě směrem k mostu Glienicker. Za hudebním klubem Waschhaus leží na lehátkách oběti minulého večera a odpočívají v rytmu housu. Město žije, všude kolem to klokotá a pulsuje. V neděli odpoledne jsou na nohou všichni, ať na břehu nebo na vodě, lidé i zvířata.
Zámek na půl
Projíždíme kolem Babelsbergského zámku a před námi je most Glienicker. Zdá se, že levá půlka mostu má lepší nátěr než pravá. Sestra mi to však vysvětluje: O levou stranu se stará Postupim, o pravou Berlín. Aspoň je vidět, že „výchoďáci“ nejsou jen líní a nemotivovaní!
Mnoho let byl u mostu Glienicker na hladině klid, kdo se pohnul, dostal kulku. Naštěstí už je to pryč. Manželé na parníku nám mávají, ale Lenu to nezajímá. Kluše se svým koníkem po hladině a nechává vlát šaty ve větru. Že by ještě chtěla zmrzlinu? Doprava to vede k jezeru Wannsee, doleva k zámku Cecilienhof. Nějak už nám to ale pro dnešek stačí, takže vyrážíme zpátky. „Myslíš, že už na nás Fallada čeká?“ ptá se Lena. Myslím, že bychom měli pádlovat rychleji…
HYDROmagazín – jediný vodácký offline i online magazín v ČR, který píší vodáci pro vodáky. Kanoe, kajaky, rafty, seakajaky, turistika, cestování po vodě, tipy rady, vybavení, pozvánky na akce vodáké diskuze a mnoho dalšího. Vše naleznete v HYDROmagazínu, na webu www.hydromagazin.cz nebo na facebooku HYDRA.
