Něco málo o Kanadě: Toronto, Niagara a Vancouver

Kanada je dvojjazyčnou zemí

Frankofonní části jsou plošně menší, provincii Quebec a Montreal jsem ale nenavštívil a zůstal tam, kde jim rozumím, tedy v anglicky hovořících částech. Letiště v Torontu vítá i francouzsky hovořící návštěvníky, jak je vidět už na příletech. A francouzsky se určitě domluvíte. Toronto je o dost větší, jeho „velké město“ má přes 5 milionů obyvatel, oproti 2 milionům lidí žijících ve Vancouveru, ale v každém z nich jsou krásy, na které budete vzpomínat.

Přesun k Niagara Falls

Než jsem začal objevovat Toronto, už mě z letiště veze autobus do Niagara Falls, města z kanadské strany Niagarských vodopádů. Stejné jméno nese i město z americké strany a dohromady dají bohatě přes 120.000 obyvatel.

Byli jste někdy v Las Vegas? Já 2x a je to na první pohled (vzdáleně a s nadsázkou) docela podobné. Jakpak by taky ne, když k vodopádům směřuje tolik turistů a ti se chtějí, kromě pohledů na padající masy vody, zabavit i dalšími vymoženostmi současného světa (včetně třeba kasina). Také se tu dobře najíte a napijete. V okolí je velmi zvláštní mikroklimatická oblast, kde se pěstuje vskutku kvalitní vinná réva. Ochutnal jsem a domů si dovezl „niagarský“ pozdní sběr, což stálo za tu váhu v zavazadle.

Z americké strany jsem se do Niagary nepodíval. „Američany“ jsem viděl jenom z dálky na jejich vyhlídkových plošinách a myslím, že to odtud bude také úžasná podívaná. Řeka se vlastně rozdělí na 3 vodopády vedle sebe, nejvyšší z nich má 52 metrů. Z naší kanadské strany je to pohled a zážitek, který vám zdvihne adrenalin. Určitě si dopřejte tu „sprchu“, která vás čeká, když si nasadíte červené pláštěnky a v davu stejně vymóděných lidských mravenců se necháte vozit po vodní hladině, přímo pod vodopády trempy opěvované řeky. I v květnu jsme v jedné části svahu vedle vodopádu stále ještě sledovali neroztáté haldy sněhu, ale jinak nám slunce svítí do objektivů a všudy přítomná vodní tříšť se stala součástí všech našich snímků.

Pěšky i autobusem po Torontu

Zpět v Torontu můžete být autobusem za 2 hodiny. Z velké části je nalepené na pobřeží, které působí jako mořské, ale není to moře, je to jedno z pětice Velkých kanadských jezer. Kanada je rozdělena do provincií, zde jsme v Ontariu, na březích stejnojmenného jezera. To jezero je tak dlouhé, jako Česká republika od severu k jihu (přes 300 km).

Chodit po Torontu pěšky se mi podařilo proto, že jsem neměl v kapse drobné. V autobuse chtěli přesně 3 dolary a já měl dvacku. Není zvykem, aby řidič vracel drobné, takže jsem pár kilometrů šlapal po svých a vstřebával atmosféru ulic a uliček, obchůdků a parků. Cíl číslo jedna, Hockey Hall of Fames. Vyfotit se s legendami sportu, který v Kanadě vznikl, i když…

Putování po Torontu můžete pojmout cestou „nadzemní“, jako dnes já, ale v období jejich zimy, když venku je -20 až -30°C, se dají dlouhé kilometry nachodit v podzemí, mezi jednotlivými stanicemi metra, a využívat tak města pod městem, včetně obchodů, kaváren a všeho, co nabízejí ulice nad vámi.

Já to nepotřebuji. Je krásných 20°C. Divíte se, že uvádím °C? V Kanadě, naštěstí pro nás Středoevropany, používají z větší části metrický systém. Za nedalekými hranicemi, v USA, jsem z předpovědi počasí nikdy nevěděl, zda mi bude ten den chladno nebo horko, protože °F (Fahrenheita) jsou pro mne španělskou vesnicí. Dnes by tu bylo 72°F.

Netřeba přepočítávat ani km na míle, ani metry na yardy, stopy či palce. Jenom pár kilometrů to mám k věži CN Tower (Canadian National Tower) a zanedlouho z výšky její vyhlídkové plošiny vyhlížím do dálek na všechny světové strany. CN Tower je 553 metrů vysoká, ale skočit z ní dolů se vám nepovede, vyhlídka je trochu moc „zamřížovaná“.

Dnes už bylo chození dost. Objíždím Toronto jako pravý nefalšovaný turista na palubě vyhlídkového autobusu. Cestou vidíme historii i současnost, po Torontu jezdí tramvaje a takhle zadrátované snímky na CN Tower nejsou ničím zvláštním.

Bylo to pěkné, i když vše jsme rozhodně neviděli… Nestíhám si zapisovat, co úžasného je vidět tu a tamhle. Na ulicích se prý nesmí kouřit, i tak občas nějaký ten hříšník přistižen je. O co méně je na ulicích kuřáků, o to více je tu cyklistů. Všude jsou sloupky s ocelovým okem pro uvázání kola a všechny jsou hojně využívány. A co ještě? WC jsou zdarma, takže turista nemusí, jako v Praze, svádět s „WC-paní“ boj o svoji potřebu za mrzký peníz.

Nejširší nabídku průvodců a map Kanady (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz

Jak bude ve Vancouveru?

Na otázku odpovím, jen co se vypořádám se servisem Canadian Airlines. Z Toronta do Vancouveru se letí přes 4 hodiny a já netušil, že nám nedají ani slané tyčky, takže jsem trpěl hlady… a co hlavně, překvapivě nevlídnou obsluhou. Co se dá dělat, můj pohled na olympijské město (ZOH 2010) to neovlivnilo. Ve Vancouveru je krásně.

Po městě se jezdí metrem (Sky Train), který má několik linek, nejluxusnější z nich je ta vedoucí z letiště. V Torontu jsem si mohl koupit denní, týdenní i měsíční jízdenku. Vancouver má bohužel jenom denní a měsíční, týden tam nezaznamenali jako důležitý (asi tam turisté na týden nejezdí). Kupuji si místo toho Multiple Fares, je to podle zón, já mám dvě zóny za 31,5 CAD, což je 10 jízd, které se mi postupně odečítají s každým nastoupením do městské hromadné dopravy. Využívám i autobus a trolejbus. Pro srovnání, ta denní jízdenka stojí 9,75 CAD.

Obcházet si Downtown, centrum města, je fajn po svých. Nachodíte se, ale také poznáte atmosféru přímořského města, kde prý ani v zimě nejsou žádné mrazy a hromady sněhu, přestože hostili Zimní olympijské hry. Ty se z velké části odehrály v nedalekých horách, jejichž vrcholky si fotím přes zátoku od Canada Place. To je takové místo „setkávání“, jako v Praze Václavák a sraz „u koně“.

Jestli je něco otravného v USA a také v Kanadě, tak je to jejich systém cen. Neustále musíte mít na paměti, že uvedená cena není finální, ale vždycky si připočtou nám „nespecifikovanou“ daň, která je pokaždé jiná. Dnes jsem např. místo 6 CAD platil 6,30 CAD.

Objevovat život ve Vancouveru se dá jistě každý den, i kdybych tam žil rok. Mě stačilo dnes objevit obchod Dollarama, kde všechno možné zboží, od jídla po suvenýry a věci pro domácnost, jsou o poznání levnější. Tip pro vás, až se do Vancouveru podíváte.

Vancouver je pro týdenního turistu naprostým rájem… Na kole jsem objevoval například Stanley Park. Půjčovny jsou v okolí a pak jsem si za cca 9 dolarů na hodinu jezdil a fotil „co hrdlo ráčilo“. Uprostřed parku (je to vlastně poloostrov) je jezero, Beaver Lake, kde mají „problém“ s bobry. Ti každou noc přehradí odtok z jezera (365x do roka!) a lidé to každý den vyčistí… a tak pořád dokola, neúnavně a bez zášti. Navíc, bobři prý nerecyklují, to znamená, že jim nelze podstrčit včerejší klády, které by použili. Oni si musí pokácet čerstvý strom.

Mým dalším cílem byl Granville Island. Tam se úžasně jí a kempuje a nakupuje.

Za „must“, tedy něco, co nelze minout, bych považoval výlet na Capilano. Dojel jsem ráno na Canada Place, tam naskočil do „Free Shuttle to Capilano Suspention Bridge Park“, což je bezplatná doprava do parku za městem (15 minut), kde nejprve nad propastí přejdete po houpacím visutém mostě a dostanete se po dřevěných chodnících do korun staletých stromů. Strávil jsem tam 4 hodiny. Naprosto úžasné. Most se s vámi tak houpe, že udělat rozumné fotky a přímý krok je obtížné.

Po návratu do Vancouveru jsem si v Tim Hurtons musel dát kafe a zákusek (za 4 CAD). Hurtons jsou na první pohled obyčejný řetězec, kde vám udělají dobrou kávu, ale je to typicky kanadské, tak je rád využívám, místo celosvětových řetězců rychlého občerstvení.

Jak získat na poznávání Kanady víc času?

Můžete odjet do Kanady třeba za prací. Kromě Working Holiday Visa je chytré využít i studijně-pracovní program Co-Op Internship, což je kombinace studia odborného kurzu a následné placené praxe. Při studiu smíte pracovat 20 hodin týdně, ve druhé polovině programu, pracovní praxi, lze pracovat na plný úvazek. Jak vím, tak práce je v Kanadě dostatek, proto jsem se o ten Co-Op program zajímal a využíváme ho. Je to pomoc těm, na které WHV víza nezbyla.

Co-Op program nabízí ILAC – škola, se kterou spolupracujeme – jak ve Vancouveru, tak v Torontu. Vancouver volí víc českých studentů, i když je to od nás dál a letenka je dražší. Vancouver má prostě svůj zvuk a klimaticky je celoročně velmi příznivý i pro našince. Ale Toronto má také co nabídnout. Podrobnější porovnání důvodů proč si ke studiu vybrat Vancouver nebo Toronto najdete na našem webu. A také pár „kanadských“ zajímavostí nebo „kanadský“ kvíz.