Nebezpečná pohostinnost Asámu

Opouštíme rozpálené Dillí a míříme do Guwahati. Je 8. duben a neusínající, houkající mraveniště indického hlavního města měníme za osvěžující, nádherně zelenou krajinu v povodí mohutné Brahmaputry. Louky střídají políčka rýže a háje betelových palem. Na letiště si pro nás přijela dvojice studentů. Moc nemluví, zvědavě nás okukují a rychle skládají zavazadla do džípu. Ochlazení o 15°C je příjemné. Vzduch je zatím svěží, bez tropického nádechu, slunce ukryté do neznatelného oparu. Protahujeme si bolavá záda, v pohorkách a rozepnutých větrovkách se proplétáme mezi okatými domorodci, kteří nám sahají k ramenům. Z letiště do Guwahati, hlavního města Asámu je to přes 20 km. Cesta je místy prašná, místy bahnitá. Klikatí se úrodnou rovinou s prostými domky a místo stromy je vroubená ozbrojenými vojáky, kteří sledují projíždějící automobily a cyklisty v pravidelných rozestupech, tzv. „na dohled“.

Vítejte v Asámu

Asám je indický stát, jeden z členů tzv. skupiny „Sedmi sester“. K těm patří kromě Asámu i státy Arunachal Pradesh, Nagaland, Manipur, Mizoram, Tripura and Meghalaya. Jeho rozloha je 78,438 km². Najdete ho v jižní části východního pásu Himalájí, v severovýchodní části Indie. Životní prostředí a geomorfologie Assámu jsou zcela unikátní. Státu dominuje úchvatná řeka Brahmaputra, která protéká vysokými Himalájemi na severu státu, rozbrázděnými svahy Jihoindické náhorní plošiny i rovinou s tropickými deštnými pralesy. Do Asámu vstupuje jako široká vodoteč s řadou kanálů, meandrů, mrtvých říčních ramen, stálých i přechodných ostrovů a přítoků a rozlévá se do šíře okolo 16 km. Vytváří rozsáhlé nivní údolí (rozsahu až 100 km) s typickou sedimentací splavenin, intenzivní erozí břehů a pravidelnými povodňovými aktivitami. Právě Brahmaputra byla tím důvodem, proč jsme sem přijeli na 14-ti denní výzkumný pobyt, aniž jsme tušili, že na něj nikdy nezapomeneme. A to z trochu jiných než environmentálních důvodů.

ULFA všude kolem nás

Stejně jako Brahmaputra dominuje asámské přírodě, sociální dění zde určuje „osvobozenecká“ organizace ULFA (United Liberation Front of Asom). Je to jedna z nejmocnějších a nejnebezpečnějších teroristických organizací severovýchodní Indie. V ULFA jsou všichni a nikdo. O ULFA se nemluví, maximálně šeptá a to ještě v naprostém soukromí. ULFA je všude a nikde a probublává každodenní realitou jako sirný plamen. Aktuálně horká na dotek, neviditelná a zároveň rozšiřující pach strachu. ULFA byla založena 7.4. 1979 a od té doby zorganizovala řadu násilností, bombových útoků, loupeží. Samotní zástupci teroristické skupiny se považují za revoluční politickou organizaci. Pokrokovou a nezávislou, provozující boj za osvobození Asámu od Indické nadvlády. Naopak, Indická vláda prohlásila ULFA za teroristickou organizaci a vyhlásila jí ozbrojenou válku. Faktem zůstává, že současná tvář ULFA, tak jak jsme ji osobně poznali, je podobná zakuklené mafii s komunistickou ideologií, která více něž o revoluční aktivity usiluje o získávání finančních zdrojů a zastrašování obyvatelstva. Občas někde odpálí nálož, smrtelně zraní náhodné nešťastníky, povětšinou asámské národnosti, a snaží se o udržení  na předních stránkách místních denníků. Když jsme 8. 4. 2007 přijeli do Guwahati, netušili jsme, že téměř před měsícem (15.3.2007) zde ULFA odpálila nálož trhaviny a zranila 6 osob. A že do stejného hotelu jak my ve stejný den, tedy v neděli 8. dubna, míří i indický ministr a jeden z místních naftových magnátů.

Nejširší nabídku průvodců a map Indie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz

V hotelu s ministrem

Hotel Ashok Brahmaputra je klasický indický luxusní hotel. Nehostinná 3-patrová budova s relativně velkými pokoji s postelí, televizí, koupelnou a nádhernou vyhlídkou na řeku Brahmaputru. Nezapomenutelný pohled na nahnědlý tok s ostrůvky bujné vegetace zcela zastírá ošuntělost nábytku a slizkou vlhkost povlečení. Jsme nadšeni. Jako vždy mě neklid z nového neznámého prostředí žene ven, a tak s kolegou vyrážíme na menší procházku po okolí, kolem řeky. Jen co shodíme batohy ze zad.

Zatím v hale hotelu vrcholí přípravy a bezpečnostní opatření před příjezdem ministra a jeho družiny. Jen ztěží se proplétáme skupinkou strážců, ostříží pohledy, kontrola pouzdra s brýlemi. Co kdyby tam nebyly brýle. Napětí a mírná nevraživost ve vzduchu. S naší ležérností a – přiznávám se – i mírným zesměšňováním situace jsme více než nepohodlní, skoro nebezpeční. Cizinci jsou v Asámu velmi vzácní, a tak mohou téměř všechno. Posměšky nám jsou tedy tolerovány, ale když vycházíme do blížícího se večera, všichni si oddychnou a stmelí obranu.

Potloukáme se po nábřeží a pozorujeme načervenalý západ slunce. Řeka najednou zklidní, zmatní a jakoby se zastaví. Opar houstne a vybarvený doruda klesá mezi palmami do ocelových vod, které ho chvilku kolíbají než se rozpije až na dno a utopí v přicházející noci. Dech se nám tají, sledujeme rybáře, milence, bosé děti, dělníky, pouliční prodavače vody, rodinky na procházce i pokřikující skupinky otrhaných mladíků. Těšíme se na práci, která zítra začne. Setkávání s místními obyvateli, deštnými tropickými pralesy i mokřadly všeho druhu, na vodu, půdu, vůně a nové zkušenosti. Do hotelu se vracíme asi za hodinu. Všude je podivně rušno a skupinky strážců a důležitých osobností v bílých košilích opouštějí pozice. Auta přijíždějí a odjíždějí, nás si najednou nikdo nevšímá. Ústup.

Téměř neviditelní proplouváme vším tím zmatkem až do haly, kde už čekají nervózní hostitelé. Postávají okolo recepčního pultu, a když nás uvidí, přestanou hovořit jako když utne. Pozdravy, uvítání. Tak co podnikneme? Kam půjdeme na večeři? Chytáme druhý dech. Chvilkové rozpačité ticho vystřídá pár neurčitých rad a nemastných neslaných konstatování, která přechází do příkazů. Už nikam ani na krok, večeřte na pokoji a pak spát. Dveře hotelu se nekompromisně uzavírají a my si začínáme zvykat na zvláštní „pohostinnost“ Asámu. Jsme ale zároveň unavení cestou i dojmy, a tak nám ostrý režim ani nevadí. Jako drahokam si schováváme na dně duše úžasnou večerní procházku, kterou jsme si jaksi nepozorovaně urvali jen díky pulzujícímu kvítku touhy po poznání, které se na každém novém místě rozhoří v celé své nedočkavosti.  Zmizeli jsme do ulic dřív, než naše ochránce napadlo, že jsme vůbec schopní vyjít z pokojů. Usínáme rychle, pod očima Brahmaputru.

Ráno, o Velikonočním pondělí, toho jsou plné noviny. Na indického minstra a zástupce naftařských společností byl včera spáchán atentát! ULFA znovu řádí: 2 mrtví, 6 zraněných. Guwahati v ohrožení. Nikdo neví, kde doutná nebezpečí, další rozbuška. Člen skupiny ULFA, který při výbuchu také zahynul, „naštěstí“ své bombové poselství až k Hotelu Ashok nedovezl. S motorkou se vyboural na přejezdu přes nábřeží a zabil nevinné. Kousek od místa, kde jsme se zhruba ve stejnou dobu obdivovali rudým svodům Brahmaputry.

Vyděšení jdeme na snídani. V duchu se omlouvám všem strážcům pořádku za včerejší posměšky a zlehčování situace. Dáváme si kafe, na jídlo nemáme ani pomyšlení, rozpačitě mlčíme. Teprve teď máme strach. Naši hostitelé přicházejí po deváté, jakoby nic, usměvaví, milí, starostliví. A za nimi stojí 4 po zuby ozbrojení vojáci. Naše stráž po zbývající dobu pobytu. Naše stíny, při mapování, výzkumu, odpočívání pod palmami. Nemluví, černé oči jim svítí, navzájem se okukujeme. Samopaly chrastí, jak se opírají o auto a čekají až dopijeme kávu. Začíná naše Assámské dobrodružství.