Návštěva Tiwanaku

První překvapení čeká hned u vstupu – vstupné pro bolívijské studenty – 3 Bs, pro místní turisty – 10 Bs, no a pro cizince 80 Bs. Docela mi přejel mráz po zádech, protože jsem u sebe měla jen 70 Bs. Naštěstí mě napadalo ukázat výběrčímu kopii svého pasu, kde mám roční studentské vízum (o tom, jak jsem ho získávala bude někdy samostatná kapitola). Na 3 Bs jsem to neukecala, ale na 10 jo. Ostatní moji spolucestující bohužel museli zaplatit 80 Bs, což je cena podle mého názoru docela přemrštěná, i když zahrnuje vstup do dvou muzeí, do hlavního archeologického komplexu a do dalšího rituálního místa Puma Punku (Brána pumy). Přemrštěná říkám proto, že prohlídka podle mého názoru nestojí za to. Moji kamarádi i já jsme byli návštěvou hodně zklamáni.

První muzeum představuje historii národa Tiwanaku. Jeho existence se dělí do pěti období mezi 600 př.n.l.- 1300 n.l. Tato kultura se dostala na vysokou úroveň v keramice, stavěla záhadně obrovské kamenné monolity a významné ovlivnila i kulturu Inků. Ještě podrobnější muzeum než je zde, můžete navštívit v La Pazu, takže ten kdo byl v tom lapazském muzeu, jako třeba já, zažije první zklamání. Co uvidíte tady a ne v La Pazu, je obrovský monolit El Bennett, který je rozdělen do osmi pater a jsou na něm vyrytý velice zajímavé motivy. I jeho historie stojí za to; byl objeven na Tiwanaku, ale později převezen do La Pazu, kde stál ve čtvrti Miraflores, tam kde je dnes fotbalový stadión. La Pazem ale zmítaly nepokoje a říkalo se, že to je právě kvůli tomu monolitu, že prý chce zpátky. No a od té doby, co ho převezli zpátky do Tiwanaku, je prý klid…

Kdysi leželo Tiwanaku přímo na břehu jezera Titicaca, dnes je jezero vzdáleno zhruba 20 km. Je to považováno za jeden z důvodů, proč tato kultura zanikla. Další verze je, že tuto kulturu prostě převálcovali Inkové. Dnes už ze slávy této kultury nezbylo skoro nic, a ač kultura Inků trvala jen zlomek doby, co kultura Tiwanaku, je mnohem známější a slavnější. Tiwanacké zlato odvezli Španělé a při kolonizaci taky rozbili, více méně záměrně, i spoustu keramiky. Obrovské kamenné bloky, které byly součástí posvátných chrámů, byly použity na stavbu vesničky Tiwanaku. Kdysi tudy vedla i železnice, dnes po ní však zůstaly jen trávou zarostlé koleje.

Nejširší nabídku průvodců a map Bolívie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Při vstupu do archeologického komplexu není vidět nic, jen halda hlíny, která byla kdysi pyramidou Akapana. Byla obestavěna kamennými bloky, dnes už však zbývá jen ta halda. Je z ní solidní výhled na celý komplex, což je však zklamání číslo dvě. Nejsou tu totiž skoro žádné ruiny a hodně věcí je ve stádiu odkrývání (už asi dvacet let). Jedině, co lze vidět, je kamenná plošina Kalasaya, na které je soustředěno to nejzajímavější z dochovaných ruin. Než se tam ale vejdete, procházíte přes Templo Semisubterraneo (Polopodzemní chrám), který je zajímavý tím, že na jeho zdech jsou vysochané lidské hlavy, jejichž význam dodnes není znám. Přes železnou zábranu šlo vidět dovnitř Kalasakayi, ale vchod byl zahrazený. To by bylo trochu moc, aby se tam nedalo jít! Naštěstí se to jen obešlo z druhé strany a vstup byl z boku obrovské kamenné zdi po příkrých schodech. Tato plošina sloužila k obřadním účelům a je tu soustředěno to nejdůležitější z Tiwanaku – Puerta del sol (Brána slunce), obrovské monolity Ponce a El Fraile (Kněz). Puerta děl sol je vytesaná z jednoho kusu kamene, váží 44 tun a je symbolem skoro všeho tady v Bolívii. Byl u ní jmenován Evo bolívijským prezidentem a přebíral tu dary od všech indiánů i neindiánů světa. Pokud jste viděli na netu nebo v TV nějaké obrázky, inaugurace se odehrávala právě tady. O kus dál, už však mimo plošinu Kalasakaya je další brána Puerta de la luna (Brána měsíce). Měsíc a Slunce byli podle tiwanacké, incké a jsou podle aymarské mytologie manželé.

Rozčarováni jsme opouštěli tento areál a šli navštívit ještě druhé muzeum, které představuje různé nástroje, které používali tiwanačtí k obdělávání půdy nebo popisuje různé způsoby pohřbívání, které už znám z jiných muzeí.

Mimo hlavní areál leží poslední z tiwanackých ruin Puma Punku (Brána pumy), kterou jsme už ale nenavštívili.

Den jsme zakončili jak jinak než v místním komedoru tradičním grilovaným kuřetem se sladkým banánem (platáno) s hranolkami a rýží.