Návštěva Bali může být meditací sama o sobě, stačí se otevřít, vnímat a naslouchat

Život na Bali se oproti tomu literárnímu dynamicky vyvíjí, a to především vlivem turismu, kterého přibývá i díky zmíněné knize a následnému filmu. Jižní část ostrova se přeměnila na „party island“ a ráj surfařů, z Ubudu se stala Mekka umělců a „alternativců“.

Sever milují rodiny s dětmi a všichni ti, kdo hledají klid a dechberoucí přírodní scenérie tvořené horami a sopkami. A to včetně sopky Agung, která je již nějakou dobu aktivní a v západních médiích toužících po senzacích se stala opakovaným tématem. Přitom si pouze občas tak trochu „odfrkne“ (k evakuaci nejbližších vesnic v dosahu do 12 kilometrů od sopky sice občas preventivně dochází, ale hned další den poté, co se nad vulkánem objeví nějaký ten kouř a oheň, se lidé zase vracejí domů).

Činnost sopky si přirozeně nejvíce užívají turisté. Těší se tím, že budou mít na Instagramu a Facebooku „strhující fotky sopky v akci“. Sopku s nadějí – pro místní nepochopitelnou – „že se něco stane“ sledují každý večer ze dvou vyhlášených míst v Amedu. Odtud se totiž naskýtá fascinující výhled na Agung a západ slunce a nehrozí zde žádné nebezpečí.

Jíst, meditovat a poznávat

Ať se nacházíte kdekoli na ostrově, všude platí, že se můžete skvěle najíst (balijská, resp. obecně indonéská kuchyně je chutná a zdravá, z velké části vegetariánská i veganská), meditovat (i když jsou některé kláštery přecpané turisty a meditační místnosti a centra zrovna tak) a praktikovat jógu.

Jóga je úzce propojena s buddhismem i hinduismem, nejrozšířenějším náboženstvím na ostrově (téměř 95% místních se hlásí k hinduismu). Jóga, která se opírá o Bhagavadgítu, nejvýznamnější posvátnou knihu hinduismu, je tu praktikována hojně, několikrát denně, v nejrůznějších centrech, resortech i restauracích. Nejčastější bývají otevřené bambusové shaly s nádhernými výhledy na moře či kopce a lesy. Zde praktikuje od cca pěti do dvaceti návštěvníků, kteří se mohou na místě přihlásit předem nebo (ve vyhlášenějších shalách) zkusit štěstí a přijít spontánně na otevřenou lekci.

Jógu paradoxně zřídkakdy vyučují místní. Nejčastěji na Bali jezdí jógu vyučovat instruktoři z Evropy a Austrálie výměnou za pobyt a stravu (není snadné zde získat pracovní povolení). Někteří už přijedou na Bali se svými klienty, s nejrůznějšími workshopy nebo retreaty, které probíhají ve smluvních centrech a resortech, jež jsou svázány s některou zprostředkovatelskou agenturou.

Na ostrově můžete vyzkoušet všechny možné styly jógy. Tedy od tradiční řišikéšské Hatha jógy, přes Ashtangu z Mysore po Vinyasu Flow, Jin jógu, Restorativní jógu a dokonce Jógu smíchu – nad čímž by se asi staří mistři obraceli v hrobě. Co se ale dá dělat, doba si žádá „good vibes“, „positive thinking“ a „sílu smíchu“. Ostatně, i názvy místních resortů, nejčastěji bungalovů, penzionů a restaurací se dotýkají těchto trendů a mají oporu v místním náboženství: Good Karma, Meditasi (Meditation) Bungalows, Mantra Guesthouse, Serenity Eco Guesthouse, Lucky Family Cottage.

Nejširší nabídku průvodců a map Indonésie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz

Třetí oko po modlitbě

Všude po ostrově se nacházejí kromě historických chrámů také svatyně a kamenné sochy bohů. Do chrámů a svatyní ukládají místní v pravidelných intervalech obětiny a dary (canang sari) v malinkých košíčcích nebo na banánových či palmových listech. Obvykle jde o kousky jídla a květiny, přičemž se samozřejmě hojně pálí vonné tyčinky. Místní nevidí rádi, když neopatrní turisté některé z košíčků ležících často i na zemi na cestě nějak naruší při chůzi nebo při jízdě na skútru.

Hlavním důvodem pro tyto dary jsou chvály a modlitby k Sang Hyang Widhi Wasa, ústřednímu balijskému (v principu indonéskému) bohu. V rámci osobních modliteb se ke svým bohům velmi zbožní obracejí čtyřikrát denně, v šestihodinových intervalech, počínaje šestou hodinou ranní. Ti méně zbožní nebo ti, kterým to situace neumožňuje jinak, alespoň dvakrát denně v době kolem poledne a večer. To, že se místní právě pomodlili, se pozná jednoduše tak, že mají v místě šesté čakry, třetího oka, tedy mezi obočím, nalepená zrnka rýže, která se předtím máčejí ve vodě, aby šla po modlitbě snadno nalepit.

Canang sari se pokládají např. i na motocykly (ústřední dopravní prostředky na ostrově) či na rybářské lodě jako žádost o ochranu a požehnání. Při narůstající aktivitě oceánu s úplňkem, který byl koncem července tím specifičtější, že došlo k úplnému zatmění tzv. krvavého měsíce (pro Bali v čase 4:30), se místní velmi obávali tsunami, jež jsou spojené s pohyby zemských desek, a na lodě pokládali i větší obětiny, např. kousky masa (hinduisté věří, že bohové pojídají maso), a lodě, stejně tak jako své resorty a warungy (bistra) při moři, světili vodou a rýží. Zemětřesení na Bali si nevyžádalo, i přes škálu 6.9, oběti, ale vedlejší ostrov Lombok i ostrovy Gili se ocitly ve velkém nebezpečí, které si na Lomboku vyžádalo i lidské životy.

Dbejte na pravidla

Pokud se místních zeptáte na jejich náboženské zvyky a obyčeje, bývají sdílní a rádi se rozvyprávějí. Těší je zájem turistů o jejich kulturu a tradice. Na druhou stranu neočekávají, že by turisté měli jejich tradice nějak zvlášť ctít. Jsou vděční, když se naučíte alespoň poděkovat v indonéštině nebo balijštině, a když respektujete jako ženy alespoň základní pravidlo: zákaz vstupu do chrámů a svatyní v době menstruace.

Zatímco se totiž na Západě těšíme domněnkou, že žena je v době menstruace nejvíce intuitivní, na maximum propojená se svou jinovou silou, a se zájmem louskáme knihy typu Cyklická žena, tady – tak jako v mnoha jiných částech světa – menstruace z ženy činí osobu „nečistou“. Bylo by karmickým hříchem, kdyby žena znala toto pravidlo a přesto jej porušila. Oproti tomu blahoslavení nevědoucí, pokud pravidlo neznáte a do chrámu v době menstruace vstoupíte, karmu si tím údajně nepošpiníte.

Vstupy do klášterů a chrámů mají dvojí ceny, nízké pro místní, vcelku vysoké pro turisty. Některé kláštery mívají určité sakrální části uzavřené pro návštěvníky (např. Ulun Danu Beraten nebo Pura Saraswati v Ubudu). Když ovšem přijdete v čisté úctě, v tradičním sarongu a podaří se vám odchytit někoho ze zřízenců, kteří o prostory pečují, řeknou vám, v jakém čase můžete přijít pomodlit, nebo vás rovnou vpustí dovnitř. Obvykle se za to očekává nějaký příspěvek na údržbu místa, který vkládáte do pokladny, nebo do canang sari nebo do knihy, kam napíšete i své jméno.

Každopádně je dobré si předem říct, které kláštery vlastně chcete vidět, protože na ostrově jich je údajně cca 20 000.

Pokud se rozhodnete na Bali letos v létě vyrazit v rámci svých dovolených a vaším hlavním cílem bude praktikování jógy, pak se určitě zastavte v The Yoga Barn v Ubudu, která je vyhlášená svou „transformativní balijskou silou“. Odvažuji se ale tvrdit, že tuhle transformativní sílu poskytuje ostrov sám o sobě svým geniem loci a svou jedinečnou energií.