Naučná procházka areálem panského statku Son Real aneb po stopách prehistorických kultur a tradičního způsobu života

Jedním z míst, kde lze na Mallorce na pozůstatky talayotských staveb narazit, je areál starého panského statku Son Real nacházející se u pobřeží Alcudijského zálivu jen dva kilometry od turistického letoviska Can Picafort. Son Real je nejen považován za jedno z nejvýznamnějších archeologických nalezišť Baleárských ostrovů, ale je i zářnou ukázkou tradičního života na tzv.“possessions“, neboli panských statcích, v dobách, kdy byla Mallorka královstvím a zemědělské statky patřily šlechtě. Dnes je tento pozemek o rozloze 395 hektarů oblíbeným výletním místem nejen mezi turisty, ale s oblibou sem míří i školy.

Život na “possesssions“

Označování zemědělských pozemků jako „possessions“ začalo poté, co v roce 1229 aragonský král Jaime I.dobyl Mallorku, vyhnal muslimské Maury, kteří do té doby ostrov okupovali a obdělávali jeho půdu, a velké statky a domy s pozemky rozdělil mezi aragonskou šlechtu. Tato šlechta mnohdy zůstávala na pevnině a panské statky řídili jimi pověření správci, kteří si najímali trvalou i sezonní pracovní sílu. Na “possessions“ někdy mohla žít až stovka lidí. Život se točil výhradně kolem zemědělství. Na sklizni mnohdy záviselo přežití. Většina budov na Son Real pochází z 15.století.

Kromě panského domu, ve kterém bylo vybudováno archeologické muzeum, zde stojí malá kaple, strážní věž, stodoly, domy pro zaměstnance, vnitřní dvůr se studnou a další budovy. Když v roce 2004 baleárská vláda Son Real získala, v jedné z budov vytvořila vzdělávací centrum, kde se návštěvníci dozvědí informace o každodenním životě na statku, který byl jakousi uzavřenou komunitou odříznutou od okolního světa. Dozvíme se zde o sociálně-hierarchickém fungování statku i o tom, co tehdejší lidé jedli, jaké plodiny pěstovali a která zvířata chovali.

Tento statek se ale od ostatních “possessions“ liší svou polohou blízko pobřeží. Naprostá většina tehdejších mallorských “possessions“ stojí ve vnitrozemí. Moře totiž v minulosti představovalo zdroj nebezpečí v podobě pirátů. Pro obyvatele Son Real ale znamenalo další důležitý zdroj přežití. Například na pobřeží vyplavené chaluhy byly používány jako hnojivo. Kromě kulturně-vzdělávací funkce je statek i fungující ekologickou farmou. Kolem budov statku se rozkládají pole a pastviny, na kterých rostou olivovníky a fíkovníky, pasou se ovce, pobíhají osli, půdu rozrývají černá prasata a dokonce zde můžeme zahlédnout, a hlavně zaslechnout, i pávy.

Nejširší nabídku průvodců a map Mallorcy (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Talayot Es Figueral

K jednotlivým archeologickým nalezištím vede areálem Son Real několik značených naučných stezek. Ty lze buď projít pěšky nebo projet na kole. V informačním centru si lze dokonce půjčit i kolo s dětskou sedačkou. Nejbližší prehistorickou stavbou je talayot Es Figueral. Okrouhlá stavba je datována do období 1100-900 př.n.l., kdy kulturu doby bronzové nahradila talayotská kultura. Na místě byly nalezeny jednak bronzové předměty, tak i předměty z mnohem pozdějšího maurského období.

Talayot prý před příchodem křesťanů obývala muslimská rodina. Předpokládá se, že část kamenů z talayotu byla použita na stavbu panského statku, který je odtud vzdálený jen několik set metrů. Část archeologického naleziště poškodila stavba silnice z Artá do Can Picafortu, která vede v těsné blízkosti talayotu. Prašná cesta k Es Figueral vede od archeologického muzea přes dřevěnou branku kolem ovčí stáje. Kopeček, na kterém talayot stojí, není nijak udržován a mezi kameny rostou traviny a strniště.

Stezkou č.2 k ostrůvku Illa des Porros

Za brankou ze dřeva s nápisem “zavírejte za sebou“ začíná zídkami lemovaná cesta vedoucí kolem zemědělských polí do piniového lesa. Po této dobře udržované štěrkové cestě vedou turistické trasy č.2 a 3, které se později rozdělují a pokračují až na pobřeží, kde se nachází několik významných archeologických nalezišť. Trasa č.2 nás zavede kolem malé turistické ubytovny a písečných dun na pláž k betonovému obelisku, který je zdejší dominantou. Obelisk byl součástí systému vojenských zaměřovacích věží využívaných v letech 1941-70 pro podmořská cvičení. Po obvodu Alcudíjského zálivu stávalo dříve v pravidelných rozestupech ve dvou řadách 28 těchto zaměřovacích věží.

Tu druhou věž, která na území Son Real stála, v roce 2001 povalila silná bouře. Kousek od obelisku, jen pár metrů od břehu omývá moře malý ostrůvek Illa des Porros, který byl využíván jako pohřebiště jak v talayotském období, tak i ve středověku. V nekropoli na ostrůvku byly odkryty tři kolektivní hroby a v nich na 270 lidských koster. Na ostrůvek lze bez problémů doplavat a projít se chátrající nekropolí. Zajímavostí tohoto místa je, že zde byla v roce 1348 pohřbena první oběť moru, která pocházela z Alcudie. Odlehlé místo si rodina oběti zvolila, aby nemoc izolovala od města. Jenže na tento nepovolený pohřeb podalo místní obyvatelstvo stížnost a guvernér nařídil tělo převézt zpět do Alcudie. Morová nákaza se poté rozšířila Mallorkou a vyhladila pětinu jejího obyvatelstva.

Po stezce č.3 k nekropoli na Punta des Fenicis

Stezka označená trojkou nás od rozcestí zavede na levou stranu pobřeží k talayotské nekropoli na výběžku nesoucímu jméno Punta des Fenicis. Od informačního centra k nekropoli je to asi 2,3 km. Po cestě je ve stínu borovic umístěno odpočívadlo určené pro piknik. Jakmile dojdeme k pobřeží, upozorní nás několik směrovek na okolní prehistorické stavby jako je třeba pozůstatek dolmenu. Pláž je zde oddělena od vnitrozemí plotem, přes který je na několika místech umístěn žebřík.

Tudy se dostaneme k nekropoli. Na nepříliš rozlehlém plácku vybíhajícím do moře byly někdy ve 2.století př.n.l.z kamenů vybudovány malé pohřební místnosti. Nekropolis byla využívána až do 2.století našeho letopočtu a i zde bylo obejveno na tři sta koster. Kolem nekropole Son Real, jak je toto místo také označováno, vede z Can Picafortu podél pobřeží zálivu stezka, kterou využívají k výletům jezdecké školy, běžci a turisté toužící po relaxu na některé z opuštěných pláží. Na úseku mezi Punta des Fenicis a ostrůvkem Illa des Porros si lze všimnout dvou jeskyní. Ty měly původně také pohření funkci.

Prehistorické pohřební jeskyně na pobřeží

První jeskyní, které si po cestě od nekropole Son Real všimneme, je malá do skály uměle vyhloubená místnost přímo u staré cesty. Ve skalním podloží cesty jsou vyhloubeny zářezy jako pro kola. Zřejmě zde byly vyhloubeny v době, kdy si místní obyvatelstvo přivydělávalo pašováním tabáku a jiného kontrabandu na ostrov. Jednou ze skrýší byla i ona pohřební jeskyně. Proto se jí také říká „cueva del contrabando“. Další nepřehlédnutelná pohřební místnost byla vytesána do skalního převysu nedaleko obelisku.

Cova d’En Guryull, jak je toto místo nazýváno, sloužilo v dobách, kdy Mallorku ohrožovali piráti, jako pozorovatelna pro strážce pobřeží. Tehdy byla zřejmě postavena před vchodem zeď, po které zůstaly jen zbytky. Několik metrů nad jeskyní jsou na skále zbytky dolmenu. Jak domen, tak i pohřební jeskyně se datují do období 1900-1600 př.n.l., tedy do doby před příchodem talayotské kultury. Na výlet na Son Real si lze zajet po celý rok. Ať již zde strávíme jen pár hodin, nebo celý den, určitě to bude zajímavý zážitek, který můžeme zakončit třeba šnorchlováním v moři a opalováním se na pláži.