Národní park Eifel v severní části pohoří Eifel ve spolkové zemi Severní Porýní-Vestfálsko připomíná severské fjordy i skotské náhorní plošiny s rozkvetlou žlutou kručinkou a pastvinami. Kam oko dohlédne, se zrcadlí vodní plochy a šumí bukové lesy. Najdete tu 240 km pěších a 104 km cyklistických značených tras, vesničky plné hrázděných domů, trochu nacistické historie ve Vogelsangu i středověký hrad Monschau.
Monschau, perla Eifelu
Středověké městečko Monschau leží na okraji přírodního parku Hohes Venn-Eifel v hlubokém údolí říčky Rur blízko hranic s Belgií. Procházíme po dlážděných silničkách mezi nádhernými, několikapatrovými domy, jejichž hrázdění se stářím kroutí a dělá z každého kousku unikát. Pod námi bublá voda poskakující po kamenech a vysoko nad hlavou se tyčí zachované ruiny středověkého hradu. Město bylo od 13. století významným výrobcem vlněných textilií a hořčice, najdete tu Hořčičný mlýn nebo Pivovarské muzeum. A vydáte-li se do kopců směrem na západ, užijete si takovou malou „belgickou Šumavu“ s náhorním rašeliništěm, které si můžete projít po povalových chodníčkách.
Pojedete-li naopak na jihovýchod, brzy dojedete do jižního cípku Národního parku Eifel. Poblíž autobusové zastávky Monschau Höfen Wahlerscheid můžete zaparkovat auto a napojit se na trasu Wildnis trail, která je malou silničkou procházející zapomenutý kraj lesů a zurčících potůčků a údolních luk. Na 13 kilometrů dlouhé cestě do malebné vesničky Einruhr potkáte jen rozhlednu a pár turistických přístřešků.
V centru Národního parku Eifel
Silnice se klikatí, hluboko pod námi se mezi hustě zalesněnými kopečky leskne jezero Obersee. Sjíždíme dolů, do vesničky Einruhr. Ta je krásně položená na břehu jezera a zachovaly se v ní desítky hrázděných domů. Většina z nich je citlivě upravena na penziony. Vždyť tady je také jedno z hlavních vstupů do NP Eifel. My za výchozí bod volíme bývalou vojenskou základnu Vogelsang, kam nás dovede asfaltka ve směru na Gemünd. Toto malebné lázeňské městečko na východním okraji Národního parku Eifel můžeme po výletě doporučit lesní zážitkové centrum s moc pěkně zařízenou interaktivní expozicí. Po několika kilometrech odbočujeme vlevo. Nahoře les ustupuje loukám s jarně rozkvetlými keříky žluté kručinky.
Vogelsang: kousek nacistické historie v nádherné krajině
Po obou stranách silničky přibývá různých vojenských ubikací, betonových zátarasů a rozpadlých bunkrů. Atmosféra lehce houstne. Blížíme se k bráně „Malakoff“, bývalému reprezentativnímu vstupu do nacistické vojenské základny. Je lehce ponurá, ale antické sloupy nezapřou Hitlerův vytříbený vkus.
Většina z vojenských i rekreačních staveb vznikla už mezi lety 1934-7 a celý komplex sloužil jako tréninkové centrum vybraných představitelů strany. Měli tu nemocnici, hřiště, bazén, nechyběla samozřejmě 48 metrů vysoká strážní věž ani trocha umění. Za zmínku stojí nadživotní plastika “Nosiče pochodně“, která si za svoje zosobnění nadřazené rasy vyžádala spousty kulek.
Po válce byla na Vogelsangu základna Britské a později Belgické armády. V tomto období vznikly například „baráky“ Van Dooren nebo příšerné ubikace ve zničené vesničce Wollseifen. Dnes celý komplex postupně prochází kompletní rekonstrukcí, aby se stal rekreačním resortem a hostil muzeum Národního parku Eifel s dokumentačním střediskem.
Okolo Urftsee
Sbíháme prudkou cestičkou k říčce Urft. Ta se meandruje mezi zalesněnými skalnatými kopečky a díky přehradě Urftsee působí téměř jako fjord. Tady, pod věží Vogelsangu, spojuje oba břehy moderní lanový most Viktor Neels Brücke. Za ním se vydáváme vlevo po štěrkové cyklostezce. Celých sedm kilometrů procházíme nádhernou, tichou a rozkvetlou krajinou. Průzračná voda šplouchá na skalnaté břehy, ptáci krouží nad ostrůvky, borové lesy voní. Klid pátečního dne nenarušuje ani Urftspere s hospůdkou.
Pokračujeme přes stařičkou hráz k rozcestí. Vpravo cesta klesá k přehradě Obersee a k přístavišti parníků, vleva se pak šplhá do prudkého kopce. Dříve, než by se člověk mohl zadýchat, už se ale otevírá výhled na obě jezera přerušená jen linkou přehradní hráze. Ještě kousek výše a les pomalu končí. Stezka nás vede po téměř severské náhorní plošině, kde se žlutí kručinka a silně voní bílé kvítky akátů. Na loukách se pasou ovce a spasená travička nás několikrát zláká k posezení. Blížíme se k vesnici Wollseifen, tedy přesněji řečeno k tomu, co z ní zbylo: prázdný kostel, několik ovocných stromů, škola a kaplička u cesty. Tato 15-kilometrová trasa, která zabere cca 4 hodiny, se dá zvládnout také na kole nebo s kočárkem. Příjezd k Vogelsangu je možný buď vlastním autem (20 minut od Cách, 40 minut od Bonnu) nebo veřejnou dopravou, kterou zajišťuje speciální autobus NP Eifel. Všechny informace najdete na http://www.nationalpark-eifel.de/.
| TIP Cáchy: město Karla Velikého kousek od Eifelu Karla Velikého v Cáchách opravdu nepřehlédnete. Objeví se v podobě perníčku v cukrárně, trůní dokonce v módním salonu. Maličké město poblíž belgických hranic má úctyhodnou historii. Díky horkým termálním pramenům zaujalo už Kelty a Římany. Karel Veliký si tady zřídil jednu ze svých falcí, ale ještě za svého života ji změnil na sídelní město. Roku 786 tu založil osmibokou kapli Panny Marie, tak zvaný Dóm. Tato karolinská stavbička se dochovala do dnešní doby včetně nádherných byzantských mozaik. Později byly do všech osmi boků vestavěny kaple, kapličky i celé katedrální závěry. V cášském Dómu, první německé památce UNESCO, byli korunování všichni panovníci Svaté říše římské národa německého mezi lety 936 – 1531 včetně českých králů. Kromě Dómu, je tu i klenotnice, gotická radnice a dvě staré gotické městské brány. Centrum města je příjemné malé, jen tak si ho projděte, zastavte se na kávu nebo poseďte v parku za termálními prameny, které tryskají z novorenesanční kolonády Elisenbrunnen. |
Německo nabízí turistické stezky prakticky pro každého: na své si přijdou vyznavači turistiky, geocachingu, nordic walkingu, sněžnic či obyčejných procházek. Přehled nejkrásnějších turistických tras napříč německými regiony najdeš tady: www.germany.travel
