Národní park Olympic v USA: Pohádka z mechu a kapradí

Za sebou máme už několik cest napříč severoamerickými a africkými pouštěmi. Chce to změnu, něco zeleného – a hodně vody. Míříme tedy na sever, podél kalifornského pobřeží. Za ním leží Oregon. Ještě stále nás pronásleduje mlha – již několikátý den. V těchto končinách nic neobvyklého. Když se mezi bílošedivým závojem objeví sluneční kotouč, je to skoro jako zázrak.

Jsme trochu rozmrzelí, nejraději bychom zamířili daleko do vnitrozemí a co nejdál na jih. Nakonec přecejen pokračujeme v cestě. Je právě podzim a větrem bičované pobřeží zdobí nekončící pásy trnitých ostružin – právě zrají. Pátého dne jsme konečně na místě – daleko na americkém severu, kousek od Kanady.

Již první pohled na pobřeží u jižně položených Kalaloch Rocks vypadá velmi divoce. Místy se povalují na písčitém břehu vodou omleté a sluncem vysušené kmeny starých stromů. Devadesát kilometrů divokého pobřeží je dobře přístupné jen na několika málo místech – několik přístupů je mezi Kalaloch a Ruby Beach, dva nenáročné přístupy jsou u Rialto Beach, Ozette s mořem dva třímílové traily a na úplném severu je pobřeží přístupné mezi Shi Shi Beach a Cape Flattery.

Nedaleko hlavní silnice roste Big Cedar Tree – obrovský cedr s obvodem okolo dvaceti metrů. Letitý strom poskytuje ve své mohutné koruně, propletených kořenech i kůře útočiště velkému množství živočichů – je to jeden velký biotop uprostřed rozsáhlého životem bujícího deštného pralesa. Po celý rok tady panuje mírné klima.

Vydáváme se po Hoh River Trail, který nabízí jedinečný pohled na nepředstavitelně hustou a bujnou vegetaci. Po celou dobu nás obklopuje pouze svěží zeleň. Kousek odtud se nabízí také krátký, jeden a půl kilometru dlouhý výšlap napříč „Hall of Mosses“ – „Mechový sál“.

Vějířovité kapradiny zakrývají spletité kořeny a mechové polštáře lemují četné bystřiny. Zurčící voda a vodopády přehlušují šelest letitých stromů. Koruny vzrostlých až stometrových cedrů, douglasek a urostlých jedlí se vypínají vysoko k nebi. Na konci pokroucených větví a drobných větviček visí provázky zelenkavého lyšejníku. V jejich spleti se třpytí kapky vody jako drobné perličky. Vzduch dýchá svěžestí, je cítit kořeněnou vůní tlejících rostlin. – Pohádka z mechu a kapradí, řeknete si.

Na Rialto Beach se nám každých pár kroků otevírají nové pohledy na moře – ve své velikosti i detailu. Pobřeží zdobí malé kostrbaté skalnaté ostrůvky. Jejich obrysy dodávají krajině zvláštní divokou náladu. Je vidět kormorány, jak si suší svá promáčená křídla. Nad hlavami nám přelétá velké hejno pelikánů. Vedle racků hnízdí na pobřeží také alky, alkouni a spousty dalších mořských a brodících ptáků.

Nejširší nabídku průvodců a map USA (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz

Bílá mlha, která nás po celou cestu pronásledovala, najednou jakoby zázrakem ustoupila. Vstáváme ještě za setměmí, chceme být u toho, když se moře probouzí. Ještě chvíli potrvá, než se slunce přehoupne přes špičky stromů, aby se pak jeho paprsky rozestřeli po celé délce divokého pobřeží. Nádherní slunečné dny jako tento tady bývají jen málokdy.

Při odlivu se obnaží vlnami bičovaná skaliska. Jejich většinou tmavá šedivá až černá barva je najednou veselejší. Drsný povrch zdobí oranžové a nachově zbarvené hvězdice nalepené jedna přes sebe, pevně přisáté zelené sasanky a různí měkkýši. Mořské řasy leží pohozené po zemi nebo jen tak bezvládně visí a čekají, až zase přijde moře. Mořská vydra právě kuchá ze škeble slizké maso. V moři vesele dovádí tuleni a lachtani. Na některých místech se dají na podzim (listopad-prosinec) a na jaře (březen-duben) pozorovat táhnoucí velryby. Některé společnosti v nedalekém přístavním městečku Port Angeles nabízí plavby za dalšími mořskými savci – kosatkami a delfíny.

Vlnami vymodelovaná skalní brána, Hole-in-the-Wall, láká ke krátkému výšlapu i zamyšlení.

Čím více se noříme do nitra deštného pralesa, tím více se nám zdá být hustější a nepřehlednější. Slunce se mezi hustými korunami stromů sotva prodere. Staré spadlé stromy jsou živnou půdou pro růst dalších rostlin.

Pohled na Sol Duc Falls, stejně tak jako jeho poslech, jsou opravdovou oázou pro duši. Mezi neoblíbenější patří také Marymere a Madison Falls. Nepřehledný terén zdolávají nesčetné potoky, bystřiny, peřeje a vodopády beze jména. Nedaleko od Sol Duc Falls se nachází dokonce i teplé prameny, které nabízí příležitost k odpočinku.

Olympic National Park, ležící ve státě Waschington, se rozkládá na ploše 3800 km2 a je takovou perličkou mezi národními parky Spojených států. V těsné blízkosti tu najdete hned několik typů krajiny – mořské pobřeží, deštný prales a hory. Voda se tu vyskytuje snad ve všech podobách – moře, mlha, řeky a potoky, vodopády, horké prameny a sníh. Parku dominuje jedinečný sytě zelený deštný prales zahalený po většinu roku do pobřežní mlhy. Ročně tady napadne přes 3000 mm srážek. Z prohnutých větví visí provazce lišejníků. Neprůchodný porost zakrývá bujná vegetace, křoviny, stejně tak jako roztřepené vějíře kapradin. Staré vyvrácené kmeny pokrývají husté polštáře mechu. Uprostřed rozlehlého převážně jehličnatého lesního porostu se tyčí skalnaté špičky 1500-2400 metrů vysokého Olympic Mountain pokryté šedesáti ledovci. K parku patří také pás 90 kilometrů dlouhého divokého pobřeží. Kamenito-písečné pláže střídají ostrá skaliska a četné tmavé bazaltové ostrůvky. Toto drsné pacifické pobřeží nemá v podobných zeměpisných šířkách obdoby. Roku 1938 založený národní park byl v roce 1981 zapsán do „Seznamu UNESCO„.

Mnoho dalších fotografií prezentují Kateřina a Miloš Motani na svých diashow, které aktuálně probíhají ještě do konce listopadu. Jejich termíny naleznete zde>>