Systém vodních kanálů, které přivádí vodu a s ní i život a ptactvo do Keoladea, nechal postavit místní maharádža již na počátku osmnáctého století. Nevedl ho k tomu žádný zvláštní ornitologický zájem. Chtěl prostě jen snadno ulovit dostatek kachen a jiného vodního ptactva pro svůj stůl. Dnes obchází kolem jezírek pouze turisté, jejichž jedinou zbraní je výkonný dalekoled či atlas asijského ptactva.
Konec světa v Bharatpuru
Bharatpur není fotogenické město s líbivými domky či kulturními památkami. Zdejší kouzlo je v národním parku Keoladeo, který je zařazen mezi přírodní památky UNESCO. Rozlohou není Keoladeo nijak velký, ale jeho význam přesahuje hranice Indie. Návštěvník zde může pozorovat mnoho stěhovavých ptáků, včetně silně ohroženého jeřába sibiřského.
Koloběh životadárné vody
Za nejvhodnější dobu pro pozorování ptáků bývají považovány měsíce říjen až únor, ačkoli zajímavou podívanou lze spatřit celoročně. Od července do září se během monzunů park naplní vodou prostřednictvím vybudovaného systému kanálu. Je to doba hnízdění a vyvádění mladých většiny vodních ptáků. V tuto dobu lze spatřit hnízdící kolonie volavek, kormoránů a čápů.
V září přilétají tisíce migrujících vodních ptáků, aby zde strávili zimu. Během zimy, tedy během nejchladnějšího ročního období je park naplněn největším množstvím ptačí populace. Běžně je k vidění více jak dvacet druhů kachen. Ideálním měsícem pro návštěvu parku je začítek listopadu, kdy je již přítomná většina sezóního ptactva. Během února začíná migrující ptactvo opouštět Keoladeo a vracejí se vyvést mladé do svých domovin. Rubem této výhody je samozřejmě vysoký počet návštěvníků.
V měsících březen až červen je park útočištěm převážně místních ptáků, kteří zde hnízdí a přivádí na svět své mladé. Horké slunce v květnu a červnu vysuší většinu životadárné vody. Zbylé mělké rybníčky naplněné rybami přitahují ptáky, kteří se živí lovem ryb.
Pozorování ptáků
Národní park Keoladeo během roku údajně navštíví více jak 370 druhů ptáků. My jsme během své celodenní návštěvy zahlédli a rozpoznali sotva desetinu tohoto množství. Na první dvě ranní hodiny jsme si dokonce zaplatili průvodce (70 rupií na hodinu), který nás doprovázel na vlastním kole a ukazoval jednotlivé druhy. Problematickým se ukázala jeho výslovnost angličtiny a naše neznalost anglických ekvivalentů. Latinský název průvodce většinou neznal. Proto jsme většinu rozpoznaných ptáků dohledávali zpětně podle knížek a jiných příruček. Nejčastějšími ptáky byl páv Indian Peafowl (Pavo cristatus), čáp Asian Openbill (Anastomus oscitans), čáp Woolly-necked Stork (Ciconia episcopus), kormorán Great cormorant (Phalacrocorax carbo), ibis Black Ibis (Pseudoibis papilosa), volavka Indian Pond Heron (Ardeola grayii), ledòáček Common Kingfisher (Alcedo atthis) a další.
Pozorování divoké zvěře
Byli jsme překvapeni, jak bezstarostně se v parku procházela mnohá divoká zvířata. Prvním velkým savcem, na kterého nás v dálce upozornil náš průvodce, byl velký jelen. Angicky jej však jmenoval jako „antilope“, prostě to byla antilopa velká jako jelen avšak bez paroží. Zvíře se brodilo vodní plochou, která mu sahala po břicho, a spásalo vodní rostliny splývající na hladině. Jeho samičí protějšek nemělo tak šedivou barvu jako samec, ale byla zbarvená do hněda. Na konci celého dne jsme již sami bez průvodce potkali divoká prasata, malého šakala podobajícího se naší lišce a jeleny s velkým parožím. Všechna tato zvířata však byla velmi plachá.
Nejširší nabídku průvodců a map Indie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz
Výlet na indických kolech
K prozkoumání parku jsme si půjčili indickou variaci na jízdní kola. Jednalo se o neuvěřitelně těžký kovový tank, který se i přes mé úsilí plížil dopředu rychlostí maximálně 20 km v hodině. Ačkoli rozloha parku nebyla velká, jednalo se s tímto typem kola o celodenní výlet. Navíc jsem uprostřed parku píchla zadní kolo a zbytek trasy jsem byla nucena absolvovat pěšky. Jako bonus navíc jsem tlačila před sebou kovovou příšerou. Ačkoli jsme po cestě minuli několik stanovišť cyklorikš a základnu místních průvodců, nikde se nám nepodařilo natrefit na funční pumpičku natož pak lepení na duši. Nezbývalo mi nic jiného než došlapat vedle kola až do našeho Kiran Guest Housu.
Doporučení na závěr
Vzhledem k poměrně vysokému vstupnému do parku (200 Rs, resp. 140 Kč) se vyplatí nešetřit na zapůjčení kvalitního dalekohledu. My jsme jeho výběr podcenili a na ptáky jsme potom mžourali jedním okem. Kolo jako dopravní prostředek mohu jen doporučit, i když s indickou kvalitou je to vždycky sázka do loterie – možná dojedete, možná budete tlačit jako já. Hodně štěstí!
