Napříč bludištěm ostrých skalních hřbetů a hlubokých roklí Pyrenejí

Mizející oceán

Pro začátek výpravy volíme celkem brzký termín začátkem května. Považuji to za kompromis mezi počasím, množství sněhu na hřebenech a teplotou. Vyrážíme z města Irun na západním pobřeží Španělska. Od oceánu vane příjemně chladný vítr a celodenní pochody se tak za slunka stávají snesitelné. Ačkoli obě mořská pobřeží přes Pyreneje propojuje několik dálkových tras, nemáme v úmyslu držet se striktně některé z nich. Chceme spíš propojit oba břehy.

Hned za městem Irun cesta mizí v kopcích. Několik prvních dní jdeme skrz lesy a pastviny a při pohledu zpět se pomalu ztrácí oceán. Prozatím se držíme dálkové trasy GR11 a jen pozvolna si zvykáme na její „svérázné“ značení. V tištěných mapách je mnoho chyb. V elektronických zas oproti terénu chybí varianty cesty. Mnohokrát bloudíme.

Nejširší nabídku průvodců a map Španělska (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Zasněžené zuby na obzoru

Postupujeme k východu a s každým dalším kopcem přibývá nadmořská výška. Počasí je velmi proměnlivé, slunko střídají krátké deštíky nebo rychlé bouřky. Z bezlesých hřebenů začínají být vidět ostré vrcholky hor. Vykukují z mraků a stále se bělají sněhovou pokrývkou. To nám přidělává vrásky. I když je horko, tání bude určitě ještě několik týdnů trvat.

Do vyšších částí hor se dostáváme asi po 200 km kousek před lyžařským střediskem Candanchú. Obcházíme sedlo zasypané sněhem, ale narazíme na potok, který se díky tání změnil v dravou řeku padající s burácením do údolí po obrovských kamenech. Další obcházení a celodenní liják nás zažene do ubytování ve vesnici Canfrance Estation. Do večera kopce dokonce pokryje čerstvý sníh. Zas máme o pár vrásek víc. Překonáváme další nepříjemný traverz zasněženým sedlem a následující mrazivé noci se rozhodujeme pro ústup více k jihu.

Jižní trasa po GR15

Z vesnice Formigal se tedy posuneme do vsi Biescas, kde se napojíme na dálkovou trasu GR15. Pokud by si někdo chtěl myslet, stejně jako my, že cesta jižněji by mohla být jednodušší, je na omylu. Stezka je možná ještě náročnější. Je o poznání hůř značená a vede po cestách plných kamení, štěrku a zarostlých křovím a trním. Přesto vede nádhernými místy.