Rio Dulce /:dulse:/ je 42 kilometrů dlouhá řeka, která vytéká z jezera Izabal a u Livingstonu ústí do Karibského moře. Již v minulosti byla tato „sladká řeka“, jak zní přesný překlad jejího názvu, nejdůležitějším spojením do vnitrozemí, protože – jak již bylo řečeno – do Livingstonu žádné pozemní cesty nevedou.
Zboží se z Livingstonu dopravovalo po řece na jezero Izabal, kde jej indiáni překládali. Tato jediná cesta byla ovšem snadným terčem pirátů, proto byla u vjezdu do jezera postavena Pevnost sv. Filipa.
Zelená džungle sahá až k řece, u břehů v zátočinách se zaplétáme do mangrovových porostů. Nad řekou poletují černí kormoráni, bílí racci a volavky.
Celá vesnice vyráží ve svých loďkách po ránu na ryby a pokud si jich pár koupíte, máte jistě záruku, že budou čerstvé. Kromě ryb se zde vyskytují rovněž sladkovodní delfíni, kapustňáci a krokodýli – ty jsme ale neviděli.
V pralese na břehu jezera je dokonce škola. Chlapci zde také spí, dívky odváží na noc do 2 kilometry vzdálené vesnice, aby se nebály. Vyučování dnes ale neuvidíme, protože právě končí školní rok a každý nám s hrdostí ukazuje svoje vysvědčení. Ještě, že jsme s sebou vzali z domova dost bonbónů…
Čím více se blížíme k jezeru, tím více se Rio Dulce rozšiřuje. Na ostrově uprostřed řeky mají svá hnízda kormoráni. Tato oblast byla proto vyhlášena biotopickou rezervací Chocon Machacas /:čokon mačakas:/.
Pevnost sv. Filipa (Castillo de San Felipe) pochází ze 16. století Byla postavena Španěly na obranu proti pirátům a byla celkem čtyřikrát zničena. V roce 1955 byla kompletně zrekonstruovaná. Dnes je prázdná.
U pevnosti začíná jezero Izabal (Lago de Izabal). Jezero je dlouhé 48 kilometrů. Je to vůbec největší guatemalské jezero a dalo jméno celému zdejšímu departmentu.
Na jediném mostě přes Rio Dulce nás čeká autobus, který nás odveze do 230 kilometrů vzdáleného Flores. Flores je centrem Peténu a při přejezdu z jednoho departmentu do druhého musíme projít tzv. „ovocnou policií“. V praxi to znamená, že nesmíme převézt ani jedno jablko nebo zrnko kukuřice. Policisté to zdůvodňují naší bezpečností a hygienickými podmínkami, je ale očividné, že v pozadí jsou především ekonomické zájmy zemědělců.
Petén
Petén je největším departmentem. Jeho hlavním městem je Flores a jedná se o nejméně osídlenou oblast celé Guatemaly. Průměrná hustota obyvatel je 1 člověk na 1 km čtverečný.
Peténský prales je druhým největším pralesem v Americe, hned po Amazonii, a zabírá 1/2 území Guatemaly. Protože na rozdíl od amazonských pralesů nedochází k jeho neregulovanému kácení, fungují tyto „plíce světa“ dodnes v plném rozsahu. V roce 1955 zde byl vyhlášen národní park Tikal, od roku 1979 je dokonce na seznamu UNESCO.
V pralese žije samozřejmě spousta zvířat a rostlin. K těm nejtypičtějším tady patří například tukan žlutoprsý, což je pták s velkým zeleným zobákem a žlutou náprsenkou, nebo vřešťan, dávající svým vřískáním najevo, kde je jeho území.
Rovněž zdejší jídla jsou poněkud exotičtější a protože i ty běžné druhy masa mají své lokální názvy, vybíráme z místního jídelníčku to, co se nám ve spolupráci s místním průvodcem podařilo přeložit a částečně i ochutnat:
Peténským pralesem protéká Usumacinta /:usumasinta:/, což je nejdelší guatemalská řeka. Její celková délka je 1000 kilometrů, z toho 700 kilometrů je na území Guatemaly. Část jejího toku tvoří hranici mezi Guatemalou a Mexikem.
Kolem řeky Usumacinta a jejích přítoků vznikla v minulosti celá řada mayských sídel (Tikal, Uaxactún, Yaxhá, Topoxté, El Ceibal, Aguateca, El Mirador). V Peténu bylo objeveno přibližně 320 sídlišť s více než 11 000 budovami, a to od předklasického (1500 př. n. l.) až po pozdní období, které zde trvalo do roku 1697.
Flores
Flores je ve skutečnosti malé středisko, ležící na ostrově v jezeře Peten Itza, které je spojeno 450 metrů dlouhým náspem s městem Santa Elena. Jeho mayský název je „Noh Peten“, tedy „velký ostrov“.
Flores založili indiáni kmene Itzá, kteří sem přišli poté, co byli vyhnáni z Chichen Itza. Toto místo si vybrali mimo jiné proto, že odsud mohli chodit dělat oběti do opuštěného Tikalu.
Město bylo dobyto Španěly až v roce 1697, takže to bylo poslední fungující mayské ceremoniální středisko. Vydrželo o 150 let déle než všechna ostatní. Název Flores pak dostalo na počest exguvernéra Cirila Florese v roce 1831.
Dnes zde ale žádné památky nenajdeme. Úzké uličky stoupají k náměstí, na němž se tyčí místní katedrála, která byla kompletně přestavěna v 60. letech (Nuestra Seňora de los Remedios y San Pablo del Itza).
Nejzajímavějším objektem ve městě se tak nyní stává vánoční stromek, na jehož špici právě vztyčili indiáni kohouta jakožto znak oblíbeného pivovaru „Gallo“ /:gajo:/. Později zjišťujeme, že tento pivovar zřejmě sponzoruje všechny vánoční stromky na náměstích celé Guatemaly…
Ceibal
Řada mayských středisek, ukrytých v džungli Peténského pralesa, je dostupná pouze po vodě a i když to tedy podle mapy vypadá, že jsou blízko u sebe, nelze jich prozkoumat víc než jedno denně.
Naším cílem je Ceibal, který dostal název podle guatemalského národního stromu. Pod ceibou prováděli Mayové své rituály a uzavírali smlouvy, podle legendy je to také zakletá dívka.
Autobusem se nejdříve dopravíme do Sayaxché /:sajakšé:/, což bude trvat asi 1,5 hodiny, tam nasedneme na loď a poplujeme další 1,5 hodiny po Rio de la Pasión, přítoku Usumacinty.
Cestou se zastavuje ještě ve vesnici San Francisco – podobné domy v peténském stylu, rozestavěné kolem malebného náměstíčka, krásný kostelík a před ním stojící velká ceiba. Konávají se zde slavnosti Las Fecitas, které patří k nejvýznamnějším v okolí.
Ceibal se rozkládá na kopci ve výšce 300 metrů n. m. Poté, co vystoupíme z loďky, musíme tedy ještě vyšplhat 1 kilometr. Tento výstup nám navíc značně ztěžuje ohromné množství komárů. I když jsme na ně byli připravení, něco takového jsme opravdu nečekali – pokud člověk jde, je to celkem dobré, když se ale zastaví, tak ho zasypou, až „zčerná“. Náš repelent vůbec nepomáhá, pouze místní „smrady“ nebo kadidla…
Ceibal je středisko z konce klasického mayského období (830-930). Objevuje se zde stejná architektura jako v jižní části (Copán, Quirigua), ale je novější a je zde částečně už znát mexický vliv.
Ceibal byl bohatým městem. Řeky byly ve zdejší oblasti velmi důležitými spojnicemi a Mayové tady vybírali mýtné.
První částí areálu, který naše zpocená výprava po výstupu na kopec navštívila, je Jaguáří komplex. K vidění je zde vlastně jen kruhová pyramida a oltář ve tvaru jaguára, právě na tomto místě byla ale nalezena také keramika, datovaná do období několika století před Kristem.
Význam kruhové pyramidy není zcela jasný. Tři stupně symbolizují tři světy, takže by se mohlo jednat o místo pro rituály. Taky by to ale mohla být hvězdárna nebo jen obyčejná pozorovatelna, z níž indiáni sledovali kolem plující lodě, aby jim žádná neujela bez zaplacení cla.
Otázkou je, jak v mayském období vypadal zdejší prales – dnes odsud není kvůli bohatému porostu na řeku vůbec vidět a v podobném stavu je většina středisek, nacházejících se v Peténském pralese. Spatřit ve dvou opodál stojících hromadách hlíny hřiště na pelotu také vyžaduje značnou fantazii.
Konkrétnější představu si lze udělat v návštěvnické centru, kde se nachází maketa střediska, v němž ve vrcholném období žilo až 20 000 lidí. Celé město se rozkládalo na ploše 16 km2, zrestaurována jsou však necelá 3 % a Ceibal je dnes ve stavu ze 60. let. Další práce přerušila občanská válka.
O zdi návštěvnického centra jsou jen tak mimochodem rovněž opřeny tři stély, které přitom určitě stojí za pozornost. Mají totiž mnohem ostřejší rysy než ty, které jsme dosud viděli v Copánu nebo Quirigua, protože nebyly vytvořeny z pískovce, ale z tvrdšího kamene.
Velké náměstí se rozkládalo přibližně v místech, kde je dnes Návštěvnické centrum. Zrestaurována z něj byla ale jen poblíž stojící pyramida, označená jako Oltář č.1 a kolem stojící stély.
Oltář č.1 je po stranách obklopen stélami č. 8, 9, 10 a 11, směřujícími do čtyř světových stran. Rovněž na vrcholu pyramidy se nachází stéla.
Stéla č.10 vznikla v roce 849, tzn. 60 let před koncem klasického období, a jsou na ní patrny vlivy manýrismu, který byl zřejmě také jednou z příčin zániku města – obě postavy jsou oblečeny do krátké sukně z jaguáří kůže.
Další stély jsou umístěny v pralese a při procházce blátivými cestičkami na ně narazíte spíše náhodou. Některé jsou zcela zarostlé mechem a kapradím, na jiných jsou obrysy dodneška zcela zřetelné.
Z řady fantastických publikací známe například „stélu s lampičkou“. Někteří záhadologové si myslí, že tato postava drží v ruce lampičku, což znamená, že Mayové znali elektrický článek. Historikové se ale spíš přiklání k názoru, že se jedná o kněze s kadidelnicí.
Dvojice stél č. 14 a 15 je rovněž umístěna v pralese – stéla č. 14 je přitom očištěna, zatímco stéla č. 15 je rozlámaná na spoustu kousků, ležících na zemi.
Archeologické výzkumy v Ceibalu a dalších mayských střediscích v Peténském pralese dosud probíhají. Jejich důkladné prozkoumání je ovšem znesnadněno nepřístupností terénu. Také návštěvníci těchto míst musí počítat s tím, že kolikrát nebudou ani tak obdivovat jemné detaily historických památek, ale spíše jejich nádherné zasazení do lůna okolní přírody a všeobjímající zeleně…
Nejširší nabídku průvodců a map Guatemaly (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz
Tikal
Tikal, ležící 65 kilometrů severně od Flores, je skutečnou jedničkou mezi mayskými památkami a opravdovým vyvrcholením cesty po Guatemale.
Na ploše 16 km2 čtverečných se zde nacházelo 3400 staveb různého účelu – chrámy, náměstí, paláce, akropole, míčová hřiště, monumentální hrobky, dlouhé cesty, stély a oltáře. Archeologické ruiny jsou přitom kombinovány s kouzelnou vegetací deštného pralesa, v němž se vyskytuje více jak 300 druhů ptáků, tukanů, opic, jaguárů, hadů, cedrů či orchidejí.
NP Tikal začíná již 17 kilometrů před samotným archeologickým areálem. Jeho jméno znamená „Město hlasů mayských duchů“ a ani dnes se nejedená o „mrtvé město“, určené pouze pro turisty. I my jsme viděli indiánské šamany, kteří sem přišli zapalovat ohně a provádět své rituály.
Mayové zde sídlili již 700 let př. n. l., protože tady bylo naleziště pazourku, z něhož vyráběli své předměty. Severní akropole se začala budovat kolem roku 200 př. n. l. a počátkem klasického období kolem roku 250 n. l. byl již Tikal významným obchodním centrem.
Tikalskou královskou dynastii založil Yax Moch Xoc kolem roku 230. V 6. století mělo město 100 000 obyvatel, v roce 562 jej však dobyl král Voda z Caracolu.
Kolem roku 700 nastoupil na trůn král Měsíc Dvojitý hřeben, zvaný Ah Cacao (Čokoláda), který obnovil mocenskou sílu Tikalu. Ten postavil většinu staveb na Velkém náměstí a sám je pohřben pod Chrámem I.
Současná podoba Tikalu odpovídá právě stavu z 8. století z doby vlády krále Čokolády. Starší stavby jsou pod nimi a nové se již nebudovaly.
O 100 let později bylo totiž město opuštěno – zřejmě z důvodu vykácení lesů a následné půdní eroze, která vedla k hladomoru. Před příchodem Španělů sem ještě chodívali provádět své oběti Itzové z nedalekého Flores.
Historie králů Tikalu není bohužel tak dokonale zmapovaná jako v Copánu nebo Quirigua. I zde se sice našly stély a nápisy, popisující vládu jednotlivých králů, nebyly však zdaleka tak dokonalé. Jedinou výjimkou je Chrám nápisů.
Chrám nápisů (Templo VI) se nachází mimo hlavní areál a lze k němu dojít asi po 1 kilometru procházky džunglí. Stéla a oltář před ním pocházejí z roku 736.
Na cestě do hlavního areálu míjíme Skupinu G (Grupo G), rozkládající se kolem Paláce žlábků (Palacio de les Acanaladuras), a dále Chrám 38 (Templo 38). Z Východního náměstí se pak již naskýtá pohled na zadní stěnu Chrámu I.
Rozlehlá Centrální akropole (Acropolis Central), zvedající se stupňovitě po stranách Východního a Velkého náměstí, byla obývána v letech 550 až 900. Obsahuje celkem 38 různých budov se 148 vnitřními prostory.
Velkému náměstí (Gran Plaza) dominují dvě pyramidy, tyčící se proti sobě na jeho kratších stranách. Chrám Velkého Jaguára (Templo I) je vysoký 45 metrů a postavil jej krátce po roce 700 král Měsíc Dvojitý hřeben (zvaný Čokoláda) a jeho syn.
Chrám masek (Templo II) je vysoký 38 metrů a pochází rovněž z doby po roce 700. V minulosti bylo možno vylézt na oba dva, od té doby, co zde došlo ke smrtelným úrazům, je však přístupný pouze Chrám II.
Severní akropole (Acropolis Norte) se začala budovat již kolem roku 200 př. n. l. Tyčí se do výšky 12 metrů nad Velkým náměstím a dnes ji pokrývá téměř 100 struktur. U paty schodiště jsou umístěny také nejvýznamnější stély, které byly v Tikalu nalezeny. Dominuje mezi nimi světlá stéla č. 10, pocházející z roku 550.
Chrám velkého kněze (Templo III) je vysoký 55 m, díky bujnému porostu jej však není téměř vůbec vidět, přestože stojíme přímo pod ním. Náměstí sedmi chrámů (Siete Templos) je částečně v rekonstrukci, částečně zarostlé. Některé stavby zřejmě ještě nebyly nikdy odhaleny.
Chrám V (Templo V) je zvláštní tím, že má zaoblené rohy. Je vysoký 58 metrů a byl postaven kolem roku 700. Z jeho vrcholu se naskýtá nádherný pohled na špičky Chrámů I a II, vyčuhující nad stromy okolního pralesa.
Chrám V patří mezi ty čtyři pyramidy, na které lze dneska vystoupit (Chrám II, Chrám V, Velká pyramida, Chrám IV). Mayské pyramidy v Tikalu jsou totiž nejen vyšší, ale také strmější než ty, které známe například z Yucatánu. Na některých z nich proto byly vybudovány boční dřevěné schody, zaručující bezpečnější výstup. Díky strmosti sestupuje většina návštěvníků i na zpáteční cestě dolů čelem ke stěně jako po žebříku.
V další části areálu, nazvané Ztracený svět (Mundo Perdido), se nachází stavby z různého období – Chrám lebek, Chrám tří komnat, Velká pyramida.
Chrám tří komnat neboli Chrám talud-tablero pochází z pozdního období, což poznáme podle toho, že na sobě nese výrazné mexické prvky. Architektura talud-tablero se vyskytuje totiž především v severní části Yucatánu (Uxmal, Chichen Itza).
Velká pyramida je vysoká 32 metrů. Postavena byla na počátku pozdně klasického období kolem roku 600 a jednalo se o nejvyšší stavbu ve své době. Společně s hřištěm na pelotu patřila také k nejvýznamnějším budovám města.
Velká pyramida je jedinou, na kterou lze vyšplhat po původních kamenných schodech a pokud máte síly vystoupat pouze na jednu stavbu v Tikalu, měla by to být právě tato. Naskýtá se odsud totiž pohled na vrcholky všech ostatních pyramid, chrámy I, II, III a IV jsou navíc seřazeny pěkně v zástupu.
Chrám IV neboli Chrám dvojitého hada (Templo IV) je vysoký 65 metrů a jedná se o nejvyšší mayskou pyramidu vůbec. Postavena byla v roce 741 a je pravděpodobné, že je pod ní pohřben vládce Yikin Chan Kawil.
Pro porovnání uvádíme výšky nejznámějších mayských pyramid:
1. Tikal – Chrám IV – 65 m
2. Tikal – Chrám I – 45 m
3. Uxmal – Kouzelníkova pyramida – 35 m
4. Palenque – Chrám nápisů – 35 m
5. Chichen Itza – Kukulkánova pyramida – 30m
Přestože jsme v Tikalu strávili několik hodin a nachodili téměř 10 kilometrů, na jeho důkladnou prohlídku bychom potřebovali času mnohem víc. Na pyramidu IV proto už nešplháme a raději se pokoušíme najít vhodný úhel, ze kterého by bylo možno ji vyfotit, což díky hustému porostu není opět snadná záležitost.
Nejkrásnější pohledy se naskýtají skrz průseky při zastávkách na lesních cestičkách, klikatících se mezi dalšími objekty, skrytými v pralese. Jedním z nich je například Palác oken (Palacio de las Ventanas).
Komplex N tvoří Stéla XVI a Oltář V. Oltář V je kruhový, má průměr 1,65 metrů a jsou na něm znázorněni hráči peloty.
Komplexy Q a R postavil Chitam, poslední známý tikalský panovník a jedná se o tzv. dvojité pyramidy. Dvojité pyramidy se stavěly vždy na konci katúnu, tzn. dvacetiletého období.
Komplex R je zcela zarostlý, v komplexu Q lze však nahlédnout dovnitř paláce a podívat se na stély, stojící u paty pyramidy. Stéla 22 obsahuje hieroglyfy, zachycující Chitamův nástup na trůn v roce 768, ostatní stély jsou však holé, což vyvolává řadu otazníků. Stély byly jistě připraveny k tomu, aby na nich byly zachyceny další významné činy panovníka. Zůstaly však nedokončené, což neodpovídá teoriím o postupném opouštění tohoto místa, ale svědčí spíše o náhlém odchodu.
Guatemala City
Včerejší let z Flores do Guatemala City (550 km) netrval ani hodinu, museli jsme se ale dostat až do Guatemaly, abychom se proletěli letadlem z Letu Kunovice (LET-410). Letadlo bylo tak malé, že na letišti byli nuceni naši výpravu rozdělit na dvě části a kufry dokonce na tři. Tentokrát dorazily všechny…
Dnešní přestávka v hlavním městě je však víceméně nutností a kromě mezinárodního letiště nás sem nic jiného netáhne. Všechny nejdůležitější památky Guatemala City jsme si již prohlédli a ze 30 muzeí jsou v pondělí otevřena pouze tři. Dvě z nich se naštěstí nachází v Zóně 10 asi 30 minut pěšky od našeho hotelu.
Museo Ixchel, pojmenované podle manželky mayského Boha nebe Itzamná, vystavuje textilie a kroje. Více nás zajímá Museo Popul Vuh, nazvané podle nejvýznamnějšího mayského spisu, jakési „Bible Mayů“.
V muzeu Popol Vuh se nachází keramika, sošky, masky a pohřební urny z prehispánského období. Pokrývá prakticky celou dobu života Mayů na tomto území. Muzeum je sice malé, ale přehledné a jednotlivé popisy nezabíhají do zbytečných podrobností. Bylo to mnohem lepší, než jsme původně čekali, a našli jsme zde rovněž model Tikalu a kopii Drážďanského kodexu.
Druhá část je zaměřena na období kolonizace a těch pár oltářů a zlatých a stříbrných relikvií je rovněž reprezentativních. Můžeme si zde navíc zopakovat posloupnost hlavních měst:
1. Iximché (1524)
2. Valle de Almolonga (1527-1541) – dnes Ciudad Vieja
3. Valle de Panchoy (1543-1773) – dnes Antigua Guatemala
4. Valle de la Virgen o de las Vacas (od r.1776) – dnes La Nueva Guatemala de la Asunción
Zpátky od indiánů do našeho světa nás již pak nasměruje moderní výstavba na třídě Reforma. Výzdoba nám navíc připomene blížící se Vánoce…
Převzato z www.kasp.cz
