Namibie není jenom nehostinná poušť, na své si přijdou i nadšení surfaři

Ani ne rok po jeho založení se nám splnil životní sen a vyrazili jsme na první pravou surfovou expedici – hledat vlny na nehostinné pobřeží africké Namibie.

Podobný výlet jsme měli v hlavě už dlouho, ale v jeho uskutečnění nám bránily hlavně finanční možnosti. Když jsme objevili soutěž „Už vím“ od České spořitelny, neváhali jsme ani vteřinu a svojí namibijskou misi přihlásili. No, a když jsme o dva měsíce později, po delším online boji zjistili, že jsme opravdu jeden z vítězných projektů, naše nadšení nemělo meze.

Začít plánovat průzkum Namibie v hlavní “turistické sezoně” jen pár týdnů předem, rozhodně nedoporučujeme, ale štěstí stálo při nás a všechno nakonec zapadalo jako jednotlivé dílky puzzle. Expediční jeep se nám podařilo ukořistit díky zrušené rezervaci po tom, co jsme obepsali opravdu každou společnost v Namibii i sousední JAR. Víza nakonec stály kamaráda Kubu jeden výlet do Berlína a s tím, že itinerář dáme dohromady na místě, jsme mohli vyrazit.

Surfaři v Africe

Vzhledem k tomu, že hlavním cílem naší výpravy jsou vlny, vyrážíme po větším nákupu z hlavního města přímou cestou na pobřeží a hned první noc využíváme prostupnost našeho vozidla a kempujeme v buši pár set metrů od hlavní silnice.

Pobřežní městečko Swakpomund nás dost překvapilo. Místo africké vesničky, kterou jsme si všichni představovali, připomíná spíše Los Angeles s velkým vlivem Německa. V úplném centru potkáváte i mnohem více místních, kteří jsou právě z Německa, než černochů z Namibie. Jakmile ale vyjedete za město, jste prakticky v poušti.

Velká část pobřeží se po právu nazývá Skeleton coast, neboli Pobřeží kostlivců. Díky tomu, že z vnitrozemí vane větší část roku silný suchý vítr, lemuje pobřeží víc než stovku kilometrů široký pás pouště. I přesto, že nejsou žádné vlny, jedeme zkontrolovat asi nejslavnější surfový spot na světě jménem Skeleton bay a podobný výlet můžeme určitě doporučit i nesurfařům. Po cestě potkáte obrovské solné plantáže, stovky plameňáků v mělké zátoce a na závěr několik téměř rozpadlých vraků lodí na písečném výběžku.

Nejširší nabídku průvodců a map Namibie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Kde najít vlny

Vlna tu samozřejmě není, ale máme alespoň lehký dojem, jak to bude vypadat, až vlna bude. Další zastávka je nakonec jedním z našich surfových higlightů za celý měsíc. Díky místnímu surfovému klubu máme jedinečnou možnost skočit do vln na Cape cross, v jedné z největších lachtaních rezervací na celém světě. Lachtanů je tu několik set tisíc a mimo nich tři skvělé vlny. Být ve vodě a vidět každou chvíli lachtana, který vám skáče z vody kousek od surfu je rozhodně jedena z věcí, kterou dlouho nezapomeneme.

Předpověď na další dny nás zase zklame, ale od nových kamarádů dostáváme tip na pouštní oblast pod nejvyšší horou Namibie Brandenbergem, kde žijí vzácní pouštní sloni a máme šanci je tak vidět i jinde, než v profláklé Etoshe. Odmítáme nabídku na “safari projížďku” od místní lodge a vyrážíme hledat slony se selským rozumem a pražsko/šumavskými stopařskými zkušenostmi.

Projíždíme postupně téměř 100 km říčního koryta s jednoduchou logikou, že sloni přece musí pít, takže by se měli zdržovat právě tam, kde ještě ne moc hluboko pod povrchem bude alespoň vlhko, když už ne voda. Zkoušíme si pomoci i dronem, ale šedivá je celkem dobrá maskovací barva, takže jsme bez šance. Čas od času vybíháme na okolní kopce a zkoušíme si vypomoci dalekohledem, ale ani to nám nepomůže. Objevujeme ale lví stopy, které nás svou velikostí dost vystraší (až na Vénu, který žije snem zachytit lvy na kameru). Po celém dni snažení to vzdáváme a rozhodujeme se vyrazit na jih do Luderitzu.

Vysušený les

Jednodenní zastávku v Sosusvlei si nemůžeme nechat ujít. Jde o nejprofláklejší turistickou atrakci v celé zemi a naprosto zaslouženě. Mezi obrovskými dunami tu vede koryto řeky, a když sem před pár sty let přišla velká povodeň, která mezi duny naplavila půdu plnou živin, včetně semen stromů. Ty vyrostly, vlhkost se z pouště zase vytratila a teď tu uprostřed oranžových dun najdete mrtvý les vysušený do černa na vyprahlé planině.

Davy lidí nám sice ze zážitku trochu ubírají, ale odpoledne přichází písečná bouře a jsme téměř jediní, koho okamžitě nezažene zpátky do auta. V Luderitzu nám vlny taky nepřejí, takže trávíme půlden návštěvou opuštěného důlního města Kolmanskop, které vyrostlo během namibijské “diamantové horečky” a teď ho pozvolna obsazuje poušť. Jde určitě o jedno z nejunikátnějších míst na urban exploring na celém světě. Duny uprostřed pokojů, které se pomalu přesypávají z jedné místnosti do druhé, jsou nejen neskutečně fotogenické, ale mají svojí specifickou atmosféru. Skvělé je i to, že vesnička není úplně malá, takže když utečete kousek dál od nejprofláklejších domů v centru, utečete i od ostatních turistů.

Konečně surfujeme

Máme štěstí, další předpověď vychází a konečně vidíme skeleton bay ve formě. Všichni se shodneme na tom, že je to nejhezčí vlna, jakou jsme kdy v životě viděli. O to lepší je fakt, že vlny nejsou ani moc velké na to, abychom se museli bát do vody, a sdílíme je jen s pár dalšími surfaři, kteří jsou z většiny ze sousední Jihoafrické republiky. Tuhle vlnu, se vším co k ní patří, od dlouhé cesty jeepem po pláži, přes atmosféru ve vodě až po to jak krásné a dlouhé tu ty vlny jsou. Vůbec se nedivíme, že sem na předpověď létá tolik lidí – další takovouto vlnu totiž není na světě jednoduché najít.