Nádherný kaňon: Korita Mostnice v Julských Alpách

Forum Iulii

Julské Alpy jsou majestátní, převážně vápencovým pohořím. Je tak nádherné, že si jeho velkou část Slovinci po složitém a desítky let trvajícím vyjednávání vyhlásili jako svůj jediný národní park. Ve znaku má – jak jinak – vrchol Triglav a tak se nikdo nepodiví, že toto velkoplošné chráněné území nese jméno svého nejvyššího vrcholu: Triglavský národní park. Pojmenování pohoří je holdem dávno zmizelé římské osady Forum Iulii v němž vládl rod Juliovců. Měla stávat v místech dnešního města Cividade Friuli na italské straně hor. Slovinci jsou na Triglav vysoký 2864 m n. m. docela zatížení – mají ho nejen ve znaku „stejnojmenného“ národního parku, ale i na vlajce a slovinském národním znaku. Podle staroslovanské pověsti má znázorňovat s trojhlavého boha Triglava vládnoucího nad nebem, zemí, podsvětí. Kolem zdejších skal, luk a strání poletuje 1110 druhů motýlů. Nejde o překlep – opravdu jde o jeden tisíc sto druhů. Jak moc úžasné je to číslo si našinec uvědomí, když si zkusí vyjmenovat všechny evropské motýly které zná. Od babočky a běláska se dostane k modráskovi a žluťáskovi a jakmile dojdou barvy vzpomene na přástevníka a skončí.

Slonček

Pojmenovávání geomorfologických útvarů je krásnou ukázkou lidské představivosti. Když lodník na lodičkách v Českém Švýcarsku ukazoval „nejdelšího hada na světě“ plus několik dalších skalních poťouchlostí, nikdy jsem nic neviděl. Buď nemám ten správný druh fantazie, nebo prostě jen kecal s vědomím, že už mě nikdy neuvidí on.

Když jsem „obdivoval“ útvar zvaný Sloník nedaleko Bahijského jezera, připomínal mi ze všeho nejvíc vodou proraženou vápencovou vrstvu, kterou ve skutečnosti byl. Teprve při druhé návštěvě, správném úhlu pohledu (to ale musíte vědět kde se postavit) a zapojení opravdu velké fantazie mohl onen běloskvoucí vápencový můstek připomínat sloníka s chobotem ponořeným do vody. Slovinský Sloníček se mi tak sice ukázal, ale že by mě to donutilo úžasem vypustit vzduch z plic a zašeptat „how“ – tak to ani náhodou. Šumění vody spíš vybudilo čuraní reflex. Odskočení jen pár metrů od průzračné vody měl kromě úlevy i jeden nečekaný efekt. Z úst se mi vydralo ono „how“. Ovšem nikoliv pro samotnou úlevu od vyprazdňovaného močového měchýře, nýbrž nad lesklou krásou černého mloka. Vypadal jako náš mlok skvrnitý. Jenom mu chyběly ty skvrny. Druh Salamandra atra je typickým obyvatelem „Julek“ a samozřejmě mu vyhovuje blízkost vody. Později jsem ho viděl i ve výrazně vyšších nadmořských výškách.

Nejširší nabídku průvodců a map Slovinska (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Meleme meleme

Sílu vodního proudu zná každý, kdo se plavat proti jen trochu silnějšímu proudu. Není proto divu, že vodní eroze skutečně kámen brousí, modeluje, proráží. Malá okružní trasa podél  soutěsky vymleté říčkou Kostnicí rozhodně stojí za zastávku. Hluboce vymleté mísy, proražené skály i elegantně bystře proudící bystřina stojí za vidění. Procházka může sloužit jako malá učebnice geomorfologických jevů, vůbec by neškodilo, kdyby kolem cesty stály sloupky s naučnou stezkou. Zatím je tam jen budka vybírající poplatek za vstup.

Díky četným vodním tokům se zde najde mnoho fotogenických míst, která jistě stojí za návštěvu – slovinské řeky skýtají nejedno romantické zákoutí, divoké peřeje i klidnou, smaragdově zelenou vodu. Kde se skrývají, prozradí web pro vodáky Padler.cz.

Samotná průrva, respektive koryto vyerodované ve vápencích není ani tak atraktivní, ani tak velké, aby se vyplatilo uspořádat výpravu jen za ní. Ale pokud se budete toulat kolem Bohinjského jezera, byl by hřích ji minout. A hřešit se, alespoň podle knihy, jež nemá autora a přesto se povaluje v kdejakém kostele, nemá.