Na návštěvě v mexickém městě San Miguel de Allende si budete připadat jako v románu Gabriela Garcíi Márqueze

Náš průvodce Adelsio nás očekával – jak jsme se už předem messengerem domluvili – na autobusovém nádraží: usměvavý a spokojený, podobně jako slunečné počasí tady. Ostatně začátek května je zde považovaný za klimaticky nejpříjemnější část roku.

„Dovezu vás do hotelu a pak se půjdeme projít. San Miguel je za soumraku nejhezčí, uvidíte, to nesmíte propásnout,“ rozhodl Adelsio…

… a za necelou hodinu jsme mu dali za pravdu. Po rychlém ubytování v útulném hotelu s výhledem na historickou část města se vydáváme do centra a je to, jako kdybychom vkročili do nádherného snu, do výpravného a barvitého filmu…

Nejširší nabídku průvodců a map Mexika (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Kostel původně naskicovaný hůlkou v písku

Naše okouzlení ale nezpůsobil jen příjemný jarní soumrak. Důvod byl jinde – noříme se do zdejší úžasné atmosféry: prohlížíme si honosné paláce pamatující ještě koloniální doby, romantická zákoutí ve staré části města, velký počet galerií s výtvarným uměním všeho druhu… Vysoké dřevěné brány se otevírají do patií osvětlených křišťálovými lustry a opatřených kovanými zábradlími, malé stolky na předzahrádkách restaurací vybízejí k posezení, protože číšníci je umístili hned vedle pískovcových kašen z osmnáctého století se zurčící vodou, nebo také i do podloubí starých paláců, které dozajista pamatují ještě španělské koloniální doby. Vše nám tu chvílemi připadá jako ilustrace z proslulých románů Gabriela Garcíi Márqueze…

Večerní osvětlení násobí nádheru farního kostela Parroquia de San Miguel Arcángel, jehož růžové věže čnící do nebe posetého hvězdami připomínají obrovský svatební dort, který jako by se vznášel nad městem… nad městem, které se poddajně oddává příjemnému podvečernímu vánku.

Tento kostel byl postaven podle vzoru proslulé gotické katedrály v německém Ulmu. Jeden z jeho stavitelů – indiánský kameník Zeferino Gutiárrez – však znal slavnou předlohu svatostánku pouze z pohlednice, kterou měl k dispozici. V Evropě osobně nikdy nebyl. Natolik zaníceně ale miloval a přesně si pamatoval celou podobu ulmské katedrály, že dokázal naskicovat sakrální dílo hůlkou do písku a tím údajně přesně instruoval další architekty… Nakolik je pravdivá tato legenda, to nevíme, ale ani se nám po tom nechce pátrat, věříme jí, protože cítíme, že působivá stavba je velkolepým srdcem města, průsečíkem všech energií, nálad, snů i tužeb.

Radost až do rána

Hned naproti proslulé Parroquie leží nevelký park s besídkou uprostřed, park oficiálně označovaný za Jardin Principal, ale z místních mu tak nikdo neříká ani náhodou, pro všechny žijící v San Miguel de Allende je to prostě jen „Jardin“. Ozývá se odtud smích, několik párů mladých lidí tančí, zatímco jim čtyři mariachi k tomu hrají energickou skladbu, všichni dohromady si tu spontánně vytvářejí malý, soukromý karneval, jakousi vlastní mini-fiestu nahodile oslavující jen tento jediný, okouzlující jarní večer. Je začátek května a místní fiesta se tu koná obvykle až na úplném konci září… Tak proč si nezatancovat už teď, s předstihem?

Červená, žlutá, okrová…

Dlouhá hlavní třída protínající centrum je plná života i v devět večer, je obklopena restaurovanými paláci, pod arkádami koloniálních domů vysedávají lidé v kavárnách. Úžasná, nesmírně pozitivní atmosféra jako by vybízela – „zůstaň tu, cestovateli… a zůstaň u nás a nadlouho…“

V relativně tichých postranních uličkách obdivujeme nápaditá klepadla, bronzové kliky u dveří, pestrobarevné domy, na nichž dominují hlavně červená a žlutá a také všechny odstíny okrové barvy, šedou fasádu zde skoro nevidíte, jako by se i zdejší architektura radovala ze života.

Druhý den ráno se jdeme podívat k pramenu El Chorro, který údajně objevil už v šestnáctém století zakladatel města mnich Juan de San Miguel. Vedle původní malé vesničky zde založil totiž roku 1555 misii a nechal toto místo zásobovat ze dvou stran dvěma vydatnými prameny čisté a svěží vody. Původní prameny s názvy Batán a Izcuinapan spolehlivě dodávaly tomuto městu lahodnou, pramenitou vodu až do roku 1971! Tedy více jak čtyři sta let!

Umění, kam se podíváš

Na předměstí stojí prestižní umělecká univerzita Instituto Allende. Vznikla ve čtyřicátých letech minulého století, nicméně o nějakých sedm let předtím zde byla založena i jiná umělecká škola. Stalo se to ve starém klášteře a dodnes nese název Bellas Artes. I ona se společně s Istituto Allende stala silným magnetem, který sem v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století začal lákat řady výtvarných umělců jak z Mexika samotného, tak i z jiných států, zejména pak z USA.

Mimochodem, právě mezi Američany je San Miguel de Allende velmi populární. Mladé a výtvarně nadané studenty přitahuje vidina bezstarostnosti a krásně svobodného bohémského života, tolik připomínající Paříž před sto lety. Starší Američany sem do městečka, které má mírné klima, obdivuhodnou koloniální architekturu, téměř nulovou kriminalitu a květiny na každé zídce, láká možnost užít si tu v klidu svoji penzi. Původních obyvatel zde žije kolem 95 000, počet trvale žijících cizinců se odhaduje na 28 000.

Úžasné – město bez billboardů!

Při procházce městem nás Adelsio zavede i na místní trh uměleckých řemesel, který je překvapivě rozsáhlý. Mexiko se vším všudy. Najdete zde mnoho tkalcovských produktů a také velké množství různých ozdob ze stříbra. „Nedaleko odsud se nacházejí stříbrné doly, odnepaměti poskytovaly práci místním lidem,“ vysvětluje náš průvodce a dodává, že kousek za městem jsou také léčivé termální prameny.

Mně ale stále něco chybí, něco – co v jiných městech bývá běžné, ale tady… a v tu chvíli jsem si vzpomněl! Došlo mi, že jsme za dva dny nenarazili ani na jediný billboard! Říkám to Adelsiovi, ten se rozesměje a vysvětluje, že je to již řada let, kdy se místní radnice rozhodla nezatěžovat podobu města velkoplošnými reklamami. „Tehdy to možná pár místních podnikatelů neslo s nevolí, ale dneska jsme všichni rádi, že tomu tak je,“ usmívá se Adelsio.

Kávička v klášteře

Co dělat, pokud se na procházce městem unavíte? Že prý máte dobrou kondici? Nechvalte dne před večerem. Dobrá třetina ulic je zde velice strmá, tady totiž buď jdete do příkrého kopce, nebo naopak: sbíháte dolů svažitou komunikací – takže když na vás přijde únava, určitě si zajděte do jedné z místních okouzlujících kaváren a kavárniček… My máme vyzkoušenou kavárnu v budově bývalého kláštera La Concepción v ulici Calle Caňal a můžeme doporučit: za velmi lidovou cenu zde od ochotné obsluhy dostanete kávu té nejvyšší kvality…

A nejvyšší kvalitou lze označit i celý náš třídenní pobyt v kouzelném městě San Miguel de Allende…