Na návštěvě mezi horskými kemny Hmongů v horách severního Vietnamu

Noční vlak z Hanoje končí v podhůří v pohraničním městě Lao Cai, kde to už do sousední Číny není ani co by kamenem dohodil. Hned před nádražím se už shlukuje množství minibusů. Je to jediný možný spoj pro turisty i místní, jak se dostat do Sapy – nejznámějšího vysokohorského turistického střediska severního Vietnamu. Všude v ulicích se procházejí dámy různých etnických skupin, nejčastěji to jsou Černí Hmongové nebo Červené Zao.

Na ranních trzích

Rušný trh v Bac Ha je plný žen a mužů v tradičních krojích. Sukně Květinových Hmongů jsou tak bohatě zdobené a nabírané, až ženy vypadají jako panenky. Všechny navíc na zádech nesou svůj nákupní košík, tedy ručně pletenou nůši.

Ve Vietnamu žije přes 50 různých etnických skupin, nejzajímavější z nich najdete na severu země.  Půlmilionovou skupinu tvoří národ Dzao. Jsou to animisté a poznáte je podle červeného turbanu u žen. Hmongové přišli z Číny a živí se chovem dobytka. Trhy jsou hlavní příležitostí, aby se různorodá etnika setkala. Přečtěte si další článek o životě horských kmenů s názvem „Tanec vodních buvolů„. Ve fotočlánku „Transport na tisíc způsobů„ se dozvíte, JAK lze přepravovat obrovské náklady na malé motorce.

Každá část trhu je určena pro jiné zboží. V jedné se prodává ovoce i zelenina, v jiné tradiční kostýmy, o kus dál maso, dále živá zvířata, nůše a další věci denní potřeby. Na kopci nad trhem jsou pak k dostání i buvoli. Lidé přicházejí a odcházejí po celé dopoledne. Stačí se na chvíli zastavit, posadit se třeba k jednomu ze stánků s místní kávou a jen pozorovat ten barevný živý ruch kolem. Místní si kroje oblékají kromě svátečních příležitostí právě jen na trhy, podobně jako u nás se lidé strojí na mši. Mladé dívky zde navíc hledají šanci seznámit se s mladými ženichy z jejich etnika.

Hned další den vyrážíme na půjčené motorce na další asi 30km vzdálený trh do vesnice Coc Ly (cca 1h z Bac Ha na motorce), a pak na trh v Sin Cheng nedaleko městečka Si Ma Cai (z Bac Ha cca 1,5h na motorce). Cesty jsou sice v hrozném stavu – bahnité, kamenité a plné děr, ale ty výhledy! Všude kolem nás se tyčí kopce poseté rýžovými políčky od shora až dolů. Sem tam vykukuje tradiční stavení a všude se rozprostírá jen nerušená krása horské krajiny. Na každém trhu se objevovali lidé z různých etnik a i ta se navzájem lišila kraj od kraje. Zatímco například Květinoví Hmongové v Bac Ha nosí krátké zástěrky přes své sukně, tak na trhu v Coc Ly nosí dlouhé zástěrky až ke kolenům.

Nové zuby za hodinu

Kromě nás objížděli trhy i zubaři a lazebníci. V rozmočeném bahně si lazebník postaví židličku, o strom opřou zrcátko a úpravě vlasů i vousů každého muže už nic nechybí.

Při pohledu na bezzubého chudáka na dřevěné zubařské židličce nám však úsměv tuhnul. Pozorovali jsme, jak oddaně čeká na zubaře, až mu v ruce vytvaruje nové zuby, které postupně omýval vodou z naběráčku a otíral si přitom ruce do kalhot. A všude kolem samé bahno po nedávném dešti. Při zvuku vrtačky běhal přímo mráz po zádech. Celému zázraku výrobě nových zubů přihlížel po chvilce už široký kruh pozorovatelů a po nějaké době hrdina opravdu odcházel s pusou plnou zubů. Toho stejného doktora jsme potkali i o den později na trhu v Sin Cheng. I zde udělal nějakého mladíka se zkaženými zuby šťastným, poté co mu zuby odstranil a nahradil je krásnými bílými umělými.

V tom stejném bahně, kde působili i holič a zubař, byla i občerstvení, ženy na zemi umývaly kousky vnitřností, které pak sypaly do již vroucí vody na polívku, hned vedle mladé ženy obchodovaly s celými trsy svých dlouhých černých vlasů a ještě o kus dál chrochtala na zemi svázaná prasata. Těch pachů a zvuků! Na trhu v Sin Cheng jsme se poprvé setkali s etnikem Černých Thajů. Ženy celé v černém zdobily bíle jen jejich zuby v milých úsměvech.

Nejširší nabídku průvodců a map Vietnamu (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz