Na motorce po poloostrově Formentor aneb úžasem pusu nezavřete

V létě se každý den na Formentor vydávají stovky turistů toužících si domů na památku odvézt fotku s panoramatem ikonických skalních útesů za zády. Vysoká popularita poloostrova s sebou však nese určité problémy. Jedním z nich jsou kolony na jediné silnici vedoucí poloostrovem až k majáku na mysu Cap Formentor a také problém při hledání volného místa na parkovištích u zajímavých vyhlídkových míst.

Pokud si tedy chcete užít výlet za krásami Formentoru s minimálním stresem, raději si místo auta půjčte třeba skútr. Dostanete se s ním všude a tak jako já, zažijete jednu z nejhezčích a nejzajímavějších projížděk ostrovem. Nehledě na to, že od letošního léta pravděpodobně vstoupí v platnost zákaz vjezdu na Formentor všem osobním automobilům a zájezdovým autobusům. Dopravu poloostrovem by měly zajišťovat linkové autobusy. Tak to alespoň vloni plánovali oblastní zastupitelé, aby ulehčili životnímu prostředí. Cyklistů a motorkářů by se ale toto omezení snad nemělo dotknout. Ať již se na moto výlet vydáte odkudkoliv, vstupní bránou na poloostrov Formentor je přístavní městečko Port de Pollença.

Z Port de Pollença na vyhlídku Es Colomer

Do Port de Pollença jsem dojela po hlavním tahu MA-2200. Fialová směrovka s vyobrazeným majákem a nápisem Cap de Formentor mě na kruhové křižovatce zavedla na silnici, jejíž stavba ve 30.letech minulého století patřila ke stavitelským oříškům. Italský inženýr Antonio Parietti tento oříšek ale dokázal skvěle rozlousknout a výsledkem je ne moc široká 20 km dlouhá cesta klikatící se mezi skalními masivy poloostrova až na mys Cap de Formentor. Po této silnici, která dnes nese označení MA-2210, můj vypujčený skútr kubatury 125 ccm pozvolna stoupal serpentinami do kopců.

První zastávkou mělo být jedno z nejoblíbenějších vyhlídkových míst Es Colomer. Po cestě na něj jsem ale zastavila i na dvou místech, kde je silnice rozšířená na případné chvilkové parkování, abych si vychutnala pohled nazpět do údolí kolem zálivu Bahía de Pollença, odkud jsem právě vystoupala. Vyhlídkové místo Es Colomer nelze minout. Upozorní na něj zaparkovaná auta po obou stranách silnice, dřevěná bouda s občerstvením a záchody, a spousta lidí. Motorku jsem nechala na štěrku u silnice a vydala se po betonovém chodníčku na vyhlídku. Po cestě jsem minula památník věnovaný onomu italskému silničnímu inženýrovi. Na vyhlídkové ploše nad útesem dotvářely romantickou atmoféru zvuky španělské kytary, na kterou hrál pouliční umělec snažící se něco si vydělat.

U zábradlí nad útesem se turisté nakrucovali před mobilními telefony na selfie tyčích a hledali ten nejlepší úhel. Právě odtud se nabízí jedno z nejikoničtějších panoramat členitého severního pobřeží Formentoru se skalními vrcholy připomínajícími svým tvarem lomící se vlny.

Nejširší nabídku průvodců a map Mallorcy (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Opomíjená strážní věž Talaia d’Albercutx

Nad vyhlídku Es Colomer se zdvyhá skála, na níž ve výšce 380 metrů nad mořem trůní stará strážní věž Talaia d’Albercutx. Jen zlomek lidí, kteří se zastaví na Es Colomer, poté z zamíří na 2 km dlouhou silničku vybíhající z parkoviště nahoru k věži. Většina rovnou zamíří po hlavní silnici dál směrem na mys a tím se ochudí o jedno z míst, které hrálo v dějinách Mallorky důležitou roli. Strážní věž postavená někdy na konci 16.století byla součástí obranného systému strážních věží rozestavěných po obvodu ostrova. Pokud se z moře přiblížilo nebezpečí v podobě pirátů, byl na věži zapálen oheň, jehož kouř (ve dne) nebo plameny (v noci) byly signálem pro okolní strážní věže.

Dominovým efektem byly na věžích zapalovány ohně, až tento varovný signál doputoval do Palmy, kde sídlila vojska. Během půl hodiny se tak vědělo o blížícím se nebezpečí na celém ostrově. Dojela jsem na parkoviště pod věží, kde stojí několik rozpadajících se budov zřejmě z poloviny minulého století. Proč zde byly postaveny je mi však záhadou. U úzké stezky stoupající k věži stojí rozpadající se kamenný domek. Ten mohl být útočištěm oněm strážcům pobřeží, kteří na věži drželi hlídku. Po železném žebříku jsem vystoupala nahoru do věže a odtud po dalším strmém žebříku nahoru na střechu, odkud se mi naskytl dechberoucí výhled na všechny světové strany. V dáli byl vidět i maják na mysu Cap de Formentor.

Osvěžující zastávka na pláži v zátoce Cala Figuera

Od věže jsem sjela zpět na Es Colomer a zabočila doprava opět na hlavní silnici, která zde začínala serpentinovitě klesat lesem až ke křížovatce, u které stojí malá benzínka a také parkoviště pro ty, kteří chtějí strávit den na pláži v zátoce Cala Pi de la Posada. V zátoce stojí i slavný luxusní hotel Formentor, jehož hosty byly v minulosti osobnosti jako Winston Churchill, Charlie Chaplin, Audrey Hepburn a dokonce i dalajláma. Na křiživatce jsem pokračovala hlavní silnicí doleva. Pomalu jsem zase stoupala do kopců.

Na třináctém kilometru silnice mizí ve 200 metrů dlouhém tunelu, který si razí cestu skrz skalní stěnu nejvyššího vrcholu Formentoru. Pár desítek metrů před vjezdem do tunelu je na levé straně silnice parkoviště určené pro ty, kteří se chtějí se chtějí porozhlédnout po okolí. Odtud lze totiž sestoupat k jedné ze dvou zátok a schladit se průzračném moři. Ke vzdálenější pláži v zátoce Cala Murta na jižní straně poloostrova vede značená turistická stezka.

Cesta k ní zabere okolo dvaceti minut. Já jsem se z parkoviště vydala na severní stranu poloostrova k zátoce Cala Figuera. Kamenitoštěrkovitá cesta lemovaná travinami docela příkře klesá dolů ze svahu. Přesto se po ní vydávaly i rodiče s dětmi jen v flipflopech. Tento druh obuvi ale na cestu ke zdejším plážím nedoporučuji. Za deset minut jsem stanula u kamenité pláže v malébné zátoce obklopené skalními útesy. Na hladině tyrkysově-azurového moře kotvilo několik jachet, kolem břehů šnorchlovaly děti a na lidi navyklé horské kozy loudily od turistů na pláži svačinu. Nemohla jsem odolat a nějakou dobu se šnorchlem prozkoumávala podmořský svět zátoky. Klidně bych na tomto nádherném místě mohla strávit celý den, ale před sebou jsem měla ještě asi sedm kilometrů panoramatické jízdy k majáku.

Panoramatické vyhlídky po cestě na Cap de Formentor

Hned za tunelem je po levé straně nad útesem malé odstavné parkoviště. Nechala jsem na něm skútr a pěšky pokračovala několik desítek metrů dál po okraji silnice až k zatáčce. Zde, připohledu za sebe, se přede mnou se rozprostřelo nádherné panorama zátoky Cala Figuera nad nímž se sklání skalní “lomící se vlna“ vrcholu Fumat. Ten je se svou nadmořskou výškou 384 metrů nejvyšším vrcholem poloostrova Formentor. Na skútru jsem pokračovala dál. Silnice je v tomto posledním úseku většinou lemovaná kopci porostlými travinami. Borovicové úseky jsou jen v závětrných místech.

Další zastávku jsem udělala asi po 2 km na vyhlídce Mirador Punta d’En Tomàs. Malinké parkoviště bylo sice obsazené auty, ale pro skútr se místo našlo. Z vyhlídky se nabízí zajímavý pohled na skalní útesy táhnoucí se až k mysu Cap de Formentor s majákem. Poslední zastávku na cestě k majáku jsem pak udělala na další vyhlídce asi o tři km dál. Odtud je na levé straně vidět mys Cap de Catalunya a také výběžek Punta d’En Tomàs, na jehož vyhlídce jsem předtím stála.

Kolony na Cap de Formentor nejsou pro motorkáře problém

Několik set metrů před cílem se silnice vyhoupla na hřeben a pode mnou se po levé straně objevil maják Faro de Formentor, který zde, na nejsevernějším mallorském mysu, stojí od roku 1863. Jeho stavba tehdy nebyla vůbec snadná vzhledem k tomu, že silnice, po které jsem přijela, v té době ještě neexistovala. Další pěkný pohled na maják se mi naskytl za poslední zatáčkou, která kopíruje skalnatý svah, a kde se u některých jedinců může dostavit lehká závrať.

Na cestě pod majákem stála několik desítek metrů dlouhá kolona aut čekajících, až se na parkovišti u majáku uvolní místo. Právě v tomto okamžiku jsem byla velmi ráda za dopravní prostředek, který jsem si na cestu Formentorem zvolila. Předjela jsem kolonu, vyjela ke vstupní bráně na parkoviště, kde na mě hlídač mávl, ať pokračuji dál na parkoviště, kde mě jeden z “organizátorů parkování“ nasměroval na místo určené pro motorkáře a cyklisty. Na oslavu úspěšného a úžasného moto výletu jsem si pak v budově majáku koupila nanuk, který jsem si pak vychutnala na terase pod věží majáku obdivujíc okolí.

P.S.: Během tohoto výletu hrozí nebezpečí, že během jízdy s otevřenou pusou úžasem nad těmi přírodními krásami, spolknete několik much…