Na mořském kajaku podél pobřeží provincie Ranong

Jsem v severní části thajského pobřeží Andamanského moře a v plánu mám několikadenní výlet na kajaku ve směru na jih. I když plánovat se moc nedá, protože v posledních několika letech tady něco jako stabilní počasí už nefunguje. V období sucha, které zde trvá zhruba od začátku listopadu do konce března, by mělo být téměř bezvětří, minimální vlny a průzračně modrá obloha.

Mělo by, ale není, a musím počítat s tím, že výlet budu možná muset kvůli nepříznivému počasí ukončit dřív, stejně tak se kvůli odpolednímu větru nedá přesně plánovat denní trasa. V každém případě to znamená vyjet ráno co nejdřív a maximum příprav před vyplutím zvládnout večer.

Divoké pobřeží

Za úsvitu je moře až neuvěřitelně klidné a na západním obzoru splývá s ustupující tmou. Po úplně prázdné pláži přechází stádo vodních buvolů a jejich telátka vyděšeně utíkají, když kolem nich na rameni nesu kajak k vodě.

Je příliv, loď nechávám trochu výš, abych měl čas nabalit veškeré vybavení, ale optimálně tak, abych to potom na vodu neměl moc daleko. Jeden loďák a dva vaky s vodou, druhý loďák a lékárnička, další vak s vodou a nepromokavý obal s foťákem, láhve s další vodou… při další cestě se k lodi přijde podívat muž, který dosud stál ze slušnosti trochu bokem. „Kam jedeš?“ „Na jak dlouho?“ „A nebojíš se, když je loď nafukovací?“, ptá se a zkouší tvrdost válců. „Nebojím, jezdím takhle celkem často, loď je stabilní i ve vlnách a větru,“ odpovídám a doufám, že mě žádná velká zkouška stability v odpoledním větru nečeká.

Když dovírám kokpit a upevňuju lanko s pádlem, je příliv už u špičky lodi. „Voda je tady,“ říká muž a pomáhá mi posunout kajak na hladinu. „Hodně štěstí!“, mává mi ze břehu.

Dopoledne se pádluje velmi dobře, je sice kolem 34 °C, ale moře je pořád klidné a příliv zastavil proud mohutné řeky z mangrove, jejíž ústí jsem cestou míjel.

Po několika zastávkách na odpočinek na prázdných plážích je čas se vzdálit od pobřeží a zamířit k ostrůvkům západně od pobřeží. Začíná se zvedat severní až severozápadní vítr, a bude tedy lepší se stočit dřív, i když to bude znamenat delší trasu přes otevřené moře, celkem přibližně 8 km.

Jak vítr sílí, musím směr cesty dál upravovat a využít závětří za ostrůvky. Na prázdnou pláž jednoho z nich doplouvám lehce po poledni, je maximální příliv a paprsky slunce stojícího téměř v zenitu probarvují moře nad postupně se svažujícím písečným dnem do nádherných odstínů modré.

Pádluju k několika dalším ostrůvkům, každý je jiné velikosti a tvaru, některé jsou téměř ploché se širokou bělostnou pláží, písečnými kosami a porostem ve svém plochém vnitrozemí, další tvořené příkrými a ostrými skalami, které kolmo vystupují z mořské hladiny a nedovolují mi přistát.

Později odpoledne se vítr utišil, začíná odliv a je čas si najít místo na spaní. Je nov, rozdíl mezi přílivem a odlivem je největší, a jak moře ustoupilo daleko od břehu, odhalilo na konci pláží kameny a skály dosud skryté pod hladinou. Pro mě to znamená, že se na žádné z předem vytipovaných míst nedostanu a na hledání dalšího vhodného místa mi už do setmění moc času nezbývá.

Nejširší nabídku průvodců a map Thajska (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

S Mokeny na kafi

Po zhruba dvou hodinách marného přejíždění mezi ostrůvky vidím u jedné z pláží kotvit čtyři rybářské loďky. I když na nocleh dávám přednost liduprázdným místům, rozhodnu se zakotvit tady; místní rybáři by to tady měli znát dobře. Trochu mě překvapí, že na pláži vidím i ženy a pobíhající malé děti, což je ale na druhou stranu dobré znamení, že noc by měla být bezpečná a klidná.

Dva muži mi pomáhají vynést kajak na pláž a zvou mě k sobě na loď na kafe. Po chvíli na palubě jejich lodi mi to podle řeči jejich vzájemného rozhovoru dochází – „vy jste Mokeni?“, ptám se. Překvapeně kývnou hlavou. Mokeni, mořští nomádi, se kterými jsem se opakovaně setkal na dalších ostrovech thajského pobřeží Andamanského moře. Proto jsou tedy na lodích celé rodiny, a ne jenom muži, jak bývá zvykem u thajských rybářů, kteří se navíc na noc vracejí do svých vesnic na pevnině.

Bydlí ve vesnici na ostrově několik desítek kilometrů severně odsud a průběžně vyjíždějí na několikadenní plavby po ostrůvcích v oblasti. Přes den ze svých lodí loví ryby, na noc s několika dalšími mokenskými loděmi zakotví u pláží na ostrůvcích nebo na pevnině, kde zůstanou pár dní, než budou pokračovat dál.

Večer se jich několik přijde podívat, jak si pod velkým stromem na konci pláže vařím. „To si nevaříš rýži?“ „A máš dost jídla?“ „Odkud bereš vodu?“ „Máš jí dost? Pokud ne, přijď si k nám na loď.“

Otázku ohledně dostatečného množství vody mi večer i další ráno položí opakovaně. Zdejší moře znají za generace velmi dobře a vědí, na kterých ostrovech je voda celoročně, kde jenom po deštích a kde naopak není vůbec. „Já už chci domů, chce se mi spinkat,“ zachraňuje mě před dalšími dotazy malá holčička. Je zajímavé, že to řekla thajsky, zatímco ostatní mezi sebou dosud mluvili mokensky, a taky to, že malou dřevěnou loďku vnímá jako domov.

Po 37 km, které jsem dneska napádloval, se už taky těším do hamaky.

Ráno se připravuju na další cestu a chvíli pozoruju Mokeny, jak zpracovávají svoje úlovky. „A opravdu máš dost vody?“, ptají se, když se se mnou na pláži loučí.

Proti proudu do mangrove

Po několika dalších dnech pádlování, zastávkách na dalších ostrůvcích a prázdných plážích zdejšího divokého pobřeží je čas se vrátit na pevninu. Pravidelně se zvedající odpolední vítr postupně sílí, stále častěji mění směr a cesta mezi zpěněnými vrcholky vln začíná být čím dál náročnější. Vlny a vítr jsou jedním z důvodů, kvůli kterým místní rybáři raději žijí v osadách dál ve vnitrozemí, nejčastěji u řek protékajících porostem mangrove, které je před živly dobře chrání. A právě tyto rybářské osady jsou jedněmi z mála míst, kde můžu z kajaku přestoupit na autobus.

Husté porosty mangrove rostou v rovinatých oblastech na pomezí souše a moře a líně protékající vodní toky v nich tvoří spletitou síť vedlejších ramen a kanálů, které se podle přílivu a odlivu mění do naprosto odlišných světů, kdy se v nich mění výška hladiny a také směr proudu. Velmi zajímavá je fáze postupujícího odlivu, ustupující mořská hladina ztrácí sílu držet proud řeky, která začíná stále rychleji valit nahromaděnou vodu hlavním kanálem na otevřené moře. Tento říční proud při svém setkání s mořskou hladinou vytváří zpěněné vlny, víry a zpětné proudy, které přemisťují písek a další usazeniny, jež pod hladinou vytvářejí mělčiny a skryté písečné kosy, a ty zase dál tvoří další proudy a víry…

A pádlování jedním takovým tokem mě v pokračujícím odlivu cestou zpět na souš právě čeká. Na jednu stranu jsem rád, že jsem ujel zpěněným vlnám na otevřeném moři do částečného závětří. Zároveň se ale dostávám do této kombinace slapového proudu způsobeného odlivem a říčního proudu a všech jimi tvořených výše popsaných jevů, které mám z kokpitu kajaku možnost sledovat nejenom hodně zblízka, ale taky si dostatečně užít, jak se s postupujícím odlivem průběžně mění.

Tipy pro bezpečnou plavbu

Pobřeží provincie Ranong omývá Andamanské moře, jež je součástí Indického oceánu. Počasí oblasti ovlivňují monzunové větry, které by v období od listopadu do února měly vanout od severovýchodu, v období od května do září potom od jihozápadu. V posledních letech je však pravidelnost těchto monzunů značně narušena vlivem klimatických změn a v jakoukoli část roku můžete očekávat vítr vanoucí z naprosto libovolného směru, stejně tak se mohou vyskytnout silné poryvy. Počasí mohou ovlivňovat také cyklony, které se často tvoří v sousedním Bengálském zálivu.

Slapové jevy zde probíhají v půldenním dmutí, rozdíl mezi přílivem a odlivem může dosáhnout i přes 4 metry. Pro bezpečnou plavbu jsou velmi důležité tabulky přílivu a odlivu, optimálně z důvěryhodného zdroje. Z vlastní zkušenosti mohu říct, že některé mobilní aplikace jsou velmi nepřesné a slapové jevy zobrazují i s mnohahodinovými rozdíly.

Přestože je tato část pobřeží na mnoha místech chráněná před silnými větry a prudkými vlnami otevřeného Andamanského moře několika ostrovy, je dobré si natrénovat přistání v příboji, který zde může být dost prudký.

Při plánování delšího výletu je nezbytné pamatovat na to, že většina pobřeží i ostrovů je pustá a neobydlená, rybářské osady bývají ukryté poblíž ústí mangrovových řek, větší města obvykle leží dál od pobřeží.

Je nezbytné mít dostatečnou zásobu vody, minimálně 6 l na den, a počítat s několikadenní rezervou.

Pokud vás článek zaujal, můžete si také prohlédnout webové stránky autora.