Na mořském kajaku po thajské přehradě Ratchaprapha aneb dobrodružství na dosah

Vyjíždím ještě před úsvitem, abych maximálně využil nižší teploty a východ slunce mohl pozorovat z hladiny mezi skalními věžemi. Po několika kratších projížďkách a seznamování se s jezerem je konečně čas na dlouhý výlet. Do lodě nakládám vodu, jídlo, vařič a hamaku, připravuju si mapu, trochu přifouknu válce svého mořského kajaku a je čas vyrazit.

Je ještě opravdu hodně brzo, úsvit ranní šero zatím zcela neprosvětlil, a krajina už začíná ukazovat svoje kouzlo. Skalní stěny se tyčí kolmo z hladiny stovky metrů vysoko do ranních mraků, naskládané za sebou jako kulisy fantastického divadla.

Magické ráno

Trochu fouká a tvoří se vlny a přicházím tak o druhou půlku podívané v odraze od hladiny, ale i tak to rozhodně stojí za to. Obrovské skalní bloky všemožných tvarů, samostatné věže a masivy vápencových skal a celých pásem vyrůstají z hlubin, protínají vodní hladinu a končí vysoko v chuchvalcích mraků, které vycházející slunce barví do mystické nafialovělé záře.

O několik minut a několik záběrů pádlem dál mě čeká úplně jiná kulisa, skalní věže jsou tu pořád, ale jinak poskládané a za nimi se vynořují další a další, ale to hlavní představení teď vytvářejí sluneční paprsky, pronikající řídnoucími mraky a lámající se přes řady skal.

Měnící se světlo a skalní kulisy se budou o zajímavou scenerii starat celý den, teď brzy ráno k tomu mám ještě zvukový doprovod v podobě tajuplného volání gibbonů, které je po odrazech od skal a vodní hladiny ještě magičtější.

Jezero v džungli

Přehrada Ratchaprapha v jižním Thajsku sice leží dvěma velmi turistickými oblastmi země, sama je ale překvapivě mimo hlavní trasy. A to přesto, že turisté na cestě touto fantastickou krasovou krajinou mezi Thajským zálivem a pobřežím Andamanského moře projíždějí pár kilometrů odsud. Ano, podobná krajina je také v nedaleké zátoce Phang-Nga, kde skalní věže vyrůstají z mořské hladiny, ale tady má ještě jiný, tajuplnější rozměr, neboť skalní věže se tu do výšky několika stovek metrů vypínají velmi blízko u sebe a k celkové atmosféře jezera přispívá ještě jeho naprostá odlehlost.

Jezero vzniklo přehrazením řeky Klong Saeng protékající jedním z nejstarších tropických pralesů planety a zalilo oblast původně téměř neprostupnou, minimálně navštěvovanou a velmi nedotčenou, kde ještě donedávna a možná i dnes žijí tygři, sloni, několik druhů opic a gibboni, spousta druhů ptáků včetně zoborožců, z ryb se zde vyskytuje hadohlavec červený a další hadohlavci, mahsír padangský a pangas velký.

Po mnoho dlouhých let bylo na celém jezeře jenom několik plovoucích základen rybářů, turistům se oblast otevřela až relativně nedávno a infrastruktura tu pořád, zřejmě naštěstí, skoro vůbec není. Na březích přehrady ani v nejbližším okolí nejsou žádné vesnice, nevedou tudy silnice a mezi vysokými, často opravdu zcela neprostupnými horami se vine jen pár pěších stezek, které jsou schůdné jenom za sucha.

Plovoucí bydlení

Ubytování je možné v několika malých resortech plovoucích přímo na hladině a dopravu zajišťují jenom turistické lodě vyplouvající z přístaviště u hráze přehrady, které vás dovezou buď na krátký několikahodinový výlet, nebo k plovoucím chatičkám. Chatky sice bývají uvázané pár metrů od břehu, ale vzhledem k tomu, že břeh tvoří většinou strmé skalní věže, je dost možné, že přímo před chatičkou může být obrovská hloubka. Před mojí chatičkou údajně šedesát metrů…

Zatímco většinou jsou tyto chatky velmi jednoduché, s doškovou střechou a stěnami z bambusových rohoží a nabízejí převážně jenom matraci na podlaze vznášející se na pontonech nad hladinou, jsou tu už také luxusní resorty s klimatizovanými chatkami a dokonce i bazénem plovoucím na vlastním pontonovém ostrůvku uprostřed přehradního jezera. Ano, bazén plovoucí na přehradě, i s umělým trávníkem.

Mezi skalními věžemi

Několik hodin po vyplutí z mé bambusové chatky jsem se dostal hluboko do jedné z mnoha zátok jezera, zde zvaných klong, které se ztrácejí mezi vysokými skalními stěnami vápencového pásma kolmo protínajícího přehradu. Svahy kopců jsou porostlé neprostupnou, bujnou původní džunglí, kterou přerušuje kolmý nebo místy převislý holý vápenec. V místech bývalého toku řeky jsou skalní srázy po obou stranách jenom několik desítek nebo málo stovek metrů od sebe a tyčí se stovky metrů vysoko. Přemýšlím, jak musela tato krajina vypadat před zatopením, kdy tyto srázy byly ještě o mnoho vyšší. Za ranního chladu se několik zbývajících mraků drží v polovině skal a zdůrazňují tak jejich výšku.

Tajemné zátoky

Horský hřeben protínající v několika řadách přehradu skrývá bezpočet jeskyní, z nichž mnohé jsou navždy ztracené pod vodní hladinou, další jsou vysoko ve skalách a několik z nich má své vchody těsně nad vodou. Proplouvám kolem jedné z nich do malé, téměř zcela uzavřené kruhové zátoky. Hladina je na rozdíl od jiných částí jezera temně hnědá až černá a z mělké vody trčí pahýly odumřelých stromů dávného lesa. V téhle části přehrady to je jedno z mála míst s pozvolnými břehy, u kterých by se dalo zakotvit a vystoupit na souš, ale celé místo působí nesmírně tajemně a temně.

Jestli je někde podle místních pověstí sídlo vodních duchů, mám pocit, že to musí být tady. Přestože se zátoka na jedné straně otvírá do relativně širokého údolí se zpočátku mírnějšími svahy, působí to celé díky pahýlům lesa, několika tmavým kolmým stěnám s hustým porostem a hlavně temné hladině nesmírně tísnivě. Proplouvám těsně nad zatopenými stromy, jejichž špičky trčí pod vodou jako ostré kůly, a sílící nárazy prudkého větru zvedajícího vlny vnímám jako znamení, že je čas vyplout dál.

Nehostinné břehy

Je už docela pozdě odpoledne a podle původního plánu pořád ještě hledám vhodné místo na zakotvení a přenocování. Ale po celém dni pádlování mezi těmito skaními věžemi je mi čím dál víc jasné, že svůj původní záměr budu muset přehodnotit. Objíždím několik slibně vypadajících ostrůvků, u kterých o několik metrů pokleslá hladina odhalila břeh, ten je ale vymletý a kamenitý a převážně velmi strmý. Na několika místech by sice šlo vystoupit i vytáhnout na souš kajak, ale hned po několika metrech začíná naprosto neprostupný porost.

Zkouším několik dalších ostrůvků a břeh v další zátoce, ale po pár dalších pokusech to vzdávám. Tahle část přehrady je nejdramatičtější, s nejvyššími skalními stěnami a je zřejmě nejhezčí, ale na přespání tu moc místa není. Za soumraku se vracím do bambusové chatičky pohupující se na hladině, a když hluboko do noci poslouchám, jak si místní turisté užívají karaoke, přemýšlím, že jsem měl nějaké místo na spaní daleko mezi vápencovými věžemi přeci jenom najít.

Přehrada Ratchaprapha

Přehradní nádrž Ratchaprapha, zvaná také Cheow Lan, se nachází v Národním parku Khao Sok v provincii Surat Thani v jižním Thajsku, nedaleko silnice spojující město Surat Thani na pobřeží Thajského zálivu s andamanským pobřežím na jihozápadě Thajska. Jezero vzniklo přehrazením řeky Klong Saeng v roce 1982 a jeho hladina má rozlohu 165 km², což je zhruba 3,5krát víc než plocha Lipenské nádrže. Hloubka jezera se v mnoha místech pohybuje kolem 60–70 metrů, vzhledem k okolním skalním věžím spadajícím kolmo do vody může být velmi hluboko i přímo u břehu, maximální hloubka se udává až přes 100 metrů.

Řeka Klong Saeng protékala před vybudováním přehrady jedněmi z nejstarších lesů v Thajsku a zřejmě i na světě, jejich stáří se odhaduje na zhruba 150 milionů let. Napříč směru toku původní řeky vedly hřebeny vápencových hor vysokých několik stovek metrů.

Praktické informace

Silnice k přehradnímu jezeru odbočuje v městečku Ban Ta Khun ze silnice č. 401 vedoucí ze Surat Thani na západ. Nejezdí sem žádná veřejná doprava, je třeba si najmout dopravu vlastní; nejpraktičtější jsou song thau (malé dodávky upravené k převozu cestujících a malých nákladů), která čekají na křižovatce. Lodě na jezero odjíždějí z přístaviště u hráze, kde kromě velmi jednoduché restaurace není žádná turistická vybavenost ani možnost přespat.

Většina turistů se na jezero vydá pouze na krátký, několikahodinový výlet lodí, na jezeře je možné přenocovat v jednom z několika resortů plovoucích na různých místech přímo na hladině. V ceně bývá doprava lodí, nocleh a jídlo; dopravu je také možné domluvit samostatně. Většina resortů nabízí plastové kajaky vhodné jenom na krátké projížďky po nejbližším okolí, v přehradě se dá koupat, pozorovat nebo chytat ryby, thajští turisté si sem jezdí užít karaoke. Několik potápěčských center z Thajského zálivu sem pořádá potápěčské výpravy.

Na skutečné poznání přehrady a mnoha jejích zálivů, zátočin a skalních věží je nejlepší mít vlastní loď, mě se velmi osvědčil nafukovací mořský kajak Gumotex Seawave. Kratší, několikahodinové výlety nabízejí lodníci na molu u hráze, často je možné se k někomu přidat a o náklady se podělit.

Nejširší nabídku průvodců a map Thajska (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz