Ahoj. Všimli jsme si, že máš zapnutý AdBlock. Prosím, pozastav si pro HedvabnaStezka.cz blokování reklamy. Díky tomu můžeme zajistit více zajímavých článků o zemích světa, cestopisy, reportáže. Navíc se snažíme zobrazovat jen reklamy s cestovatelskou tématikou, podporujeme touto cestou i mnohé charitativní projekty a neziskovky. Snad tě nebudou moc rušit. Děkujeme! Redakce HedvabnaStezka.cz
Petr Horký je polárník, spisovatel, režisér, dokumentarista, tvůrce festivalu Neznámá Země a nově také zakladatel Svazu českých polárníků. Zkrátka cokoli si vymyslí, tím se stává. Všechno dělá s láskou a nadšením a plní si tak své sny. Jedním z nich bylo „dobytí jižního pólu“ a s ním spojené další sebepoznání.
Jižní pól – klukovský sen a platonická láska
Jako malý kluk jsem listoval knihou Trosečníci na kře ledové od Františka Běhounka a viděl jsem tam loď zamrzlou v ledu. Tohle dobrodružství mě fascinovalo. O mnoho později jsem byl na přednášce českého polárníka, který přešel pěšky z Ruska do Kanady, což dnes už kvůli tání ledovců není ani možné. Většina lidí by snad z jeho vyprávění byla vyděšená, ale já jsem podobné chtěl naopak zažít. Za mnoho let jsem procestoval spoustu polárních oblastí, ale cesta na jižní pól pro mě byla vyloženě nesplněný a dlouho jsem měl za to, že i nesplnitelný sen. Taková platonická láska.
Dlouhodobě se věnuji historii polárnictví, která skrývá opravdu hodně silných lidských příběhů, spoustu hrdinů, kteří se ani neproslavili, spoustu krásných objevů a lidských osudů, o kterých se však nemluví. I my máme na co v polárnictví navazovat, Zemi Franze Josefa například objevila česká polární výprava z Teplic.
Jel jsem se podívat do Norska, když byl přivezen vrak poslední Amundsenovy lodi. Tisíce lidí stály na pobřeží a provolávaly slávu. Mrazí mě ještě teď, když si na to vzpomenu. Lidé jsou dodnes fascinování tou odvahou, odolností a statečností. Tam mi to najednou všechno začalo dávat smysl.
„Během stanování v mrazu sebe samého potká každý z nás. Kdo se k tomu znovu vrací, tomu to setkání bylo milé.“
Polární putování Antarktidou
Všechny lety a pobyty v Antarktidě má na starosti firma Antarctic Logistics & Expeditions. Je to americká firma, která má monopol pro výpravy na jižní pól, je tedy nutné si expedici zaplatit u nich. Ti, kteří nechtějí, aby je podporovala nějaká organizace, a chtějí si vše zařizovat sami jako třeba my, stejně musí využít některých jejich služeb, koupit si od nich letenky, pojištění a tak dále. Antarctic Logistics & Expeditions vlastní v Antarktidě celou síť základen, které jsou propojeny leteckým spojením malými letadly. Kromě toho zde stojí přistávací dráha pro Boeing 757, který sem létá z Chile, je to jediný spoj mimo Antarktidu.
Nejdůležitější na celé výpravě je vůbec se rozhodnout a jet, vše ostatní přijde samo. Cesta polární pustinou je náročná jak fyzicky, tak psychicky. Šli jsme vždy šest až dvanáct hodin podle aktuální kondice, terénu a počasí, vždy padesát minut chůze, deset minut pauza. Stále dokola. Když se něco nedaří, člověk si musí připomínat, proč tu vlastně je, jaká je jeho motivace. V každém okamžiku je potřeba být rád, že jsme tam, kde jsme. Celkem jsme k jižnímu pólu šli šest dnů čistého času, ovšem celkově strávíte cestou třeba i šest týdnů.
Dny, kdy bylo tepleji než -30 °C, se daly zvládnout dobře, někdy bych to skoro nazval příjemnou teplotou. Pokud mrazy klesly pod -30 °C, bylo to už náročnější, pod -35 bylo opravdu hodně těžké vydržet venku. Záleží také na tom, jak je větrno, zda svítí slunce a podobně. Za celou dobu jsme měli jen tři nebo čtyři vyloženě krásné dny. Ideální dobou k návštěvě je samozřejmě prosinec a leden, kdy je v Antarktidě polární den. Je dobré vědět, že Antarktida se řídí časovým pásmem z Chile, jediné výchozí země pro cesty do Antarktidy. Na jižním pólu se ale sbíhají všechny poledníky, čas si může zvolit každý, který chce.
Všechny cesty vedou k pólu
Co se týče trasy přímo k pólu, je možné vybrat si několik variant. My jsme šli z prvního stupně jižní šířky k jižnímu pólu, ale je možné vybrat třeba i stejnou trasu, kterou šel Amundsen. Vše je o domluvě, penězích a organizaci, je potřeba počítat s tím, že nestandardní požadavky je třeba připlatit. Ale domluvit se dá leccos, včetně toho, že návštěvník přiletí pouze přímo na jižní pól, přespí a potom se vrátí zase zpět. Pro mnoho lidí už toto může být extrémní zážitek kvůli počasí a zimě.
Jižní pól leží na ledovci, který se posunuje asi 10 až 15 metrů za rok, každý rok probíhá úprava přesné polohy. Přímo na jižním pólu leží i základna spravovaná firmou Antarctic Logistics & Expeditions, která má dokonce vyhřívané stany.
Přes agenturu je potřeba zajistit i pojištění a také jsme se během cesty museli na denní bázi hlásit satelitním telefonem, zda je vše v pořádku. Nestane se, že by agentura neměla přehled o všech, kteří se v Antarktidě pohybují. Pokud bychom se v daný den neozvali, okamžitě by byla zahájena záchranná akce.
Na sever či na jih?
Antarktida je ideální pro ty, kdo chtějí zažít polární dobrodružství, ale mají obavy z neznáma a nechtějí cestovat bez zajištění úplně na svou vlastní pěst. Velká výhoda pro tyto situace je, že Antarktida má vybudovanou infrastrukturu. Oproti tomu je výprava na severní pól mnohem náročnější. Jednak mentálně – kvůli chůzi po ledu, který stále pracuje, mění se, pohybuje se. Slyšíte to a neustále máte v hlavě, zda se pod vámi neproboří. Náročnější je také fyzicky i technicky, ledové kry jsou někde nahrnuty na sebe a je potřeba překonávat i několik desítek metrů vysoké terénní nerovnosti. Kromě toho je v oblasti také mnohem palčivější zima, vzdušná vlhkost je 100 % a pocitová teplota velmi nízká.
Tento článek vyšel v časopise TRAVEL LIFE. Kup si předplatné časopisu TRAVEL LIFE a žádný skvělý článek o cestování už nikdy nezmeškáš. Najdeš v něm nejžádanější destinace, tajné tipy, krásné fotky, rozhovory s našimi i zahraničními cestovateli. AŤ VÍŠ, KAM PŘÍŠTĚ.
Mount Vinson – na nejvyšší bod sedmého světadílu
Na vrchol Mount Vinson se mi kvůli počasí podařilo vystoupit až na druhý pokus. Místo je velmi exponované, opravdu velká zima a velmi větrno. My jsme se k vrcholu vydali dvakrát, poprvé nás cestou zastihla bouře a museli jsme se vrátit do základního tábora. Je to antarktická pětitisícovka a běžné je zdolat ji se třemi zastávkami ve výškových táborech. Fyzicky je výstup namáhavější, denně je nutné vystoupit přes 1000 výškových metrů. Technicky příliš náročný není, po celou cestu až k vrcholu jsou založena fixní lana.
Horolezec Pepa Šimůnek přirovnává výstup technickou náročností k o něco těžšímu výstupu na Mont Blanc, fyzickou náročností k výstupu na šestitisícovku kvůli řidšímu vzduchu na pólech. Já se nepovažuji za horolezce, říkám, že v horách jsem vždy pouze na návštěvě, proto jsem byl rád za zkušenějšího průvodce. A zážitek je to nádherný, i když je nahoře obrovská zima. Když je jasno, před vrcholem se po strmém stoupání rozprostírá široký hřeben s výhledem na celou Antarktidu.
Informace z cest nejen do polárních oblastí najdete také na Youtube kanálu Petra Horkého.