Na jih do Valencie

Středa 12.9.2007

Odpočinkový den

Milos si dokonale pripravil trasu. Rozdal nam vzorne pripravene mapicky stazene z internetu, popisy vsech krizovatek a kilometraz. Vychazi mu to prumerne 110 km denne, to bychom meli zvladnout.
Vecerime krevety na cesneku, ktere Veronika skvele pripravila, zapijime bilym vinem a uz se tesime na zitrejsi etapu. Po nekoIika dnech se opet utrhneme od pobrezi a vyrazime do hor.

Úterý 11.9.2007

Na jih od Valencie

Valencie je hodne pekne mesto, ani se nam z ni nechtelo. Dopoledne jsme si jeste jednou prosli historicke centrum a pak jsme jej jeste jednou projeli, tentokrat s nalozenymi koly.
K opusteni neprilis prehledneho mesta, jako kazdeho mesta leziciho v rovine, jsme pouzili taktiku „jed primo za sluncem“, ktera se nam tentokrat vyplatila. Minuli jsme „Centrum kultury a ved“, supermoderni areal s krasnou a napaditou architekturou, a vpadli do industrialnich predmesti. Navigaci v nich jsme zvladli necekane dobre, po dalnici jeli jen minimalne a hned natrefili na krasnou pobrezni silnicku. Vedla nas krajem jezer a ryzovist narodniho parku Albufera. Oblast velice podobna narodnimu parku Camarque je vyznamnou zastavkou severskych ptaku pri jejich tahu do africkych zimovist.

Pri pohledu na plochy zrajici ryze jsem take pochopil, proc moje oblibena paella vznikla prave tady.
V kempu letoviska Cullera si pronajimame chaticku, budeme zde dve noci. A davame si opulentni pozdni obed v hospudce u plaze – co jineho, nez paellu s morskymi plody!
A pak se chystame na stridani a louceni. Posilam domu svoje kolo, zadni rafek se definivne rozpadl, dojel jsem jen tak tak.
Prestrojuji si svou vybavu na Petrino kolo, pereme obleceni, delame poradek ve vecech.
Tomas a Petra rano odleti. Uzil jsem si s nimi krasny tyden, budou mi chybet. Ale zitra prileti muj skvely partak Milos, bude to za ne dustojna nahrada.

Pondělí 10.9.2007

Valencie

Valencie je mesto, ve kterem vynalezli paellu. Kdo nevi, co to je, tak strucne: Ryze obarvena safranem smichana s rybami, muslemi, krevetami, chobotnicemi, sneky a vsim moznym, co se zrovna sezene. Je to uzasna dobrota. Pokud bych si mel vybrat svych pet nejoblibenejsich jidel, urcite bude paella mezi nimi. Nemohli jsme jinak, nez dnes vecer udelat paellove orgie.

Zaslouzili jsme si to. Mame opet poctivou stovecku, po ranu jsme si i uzili poctiveho stoupani v horach. Jak jsme se blizili k Valencii, opet se pred nas postavila hradba tovaren, logisticych center a dalnic. Ale tentokrat se nam je povedlo necekane dobre obelstit a jeste za svetla jsme dorazili k branam Valencie.
No a pak nasledovala ochutnavka nekolika ruznych druhu paelly, ale o tom uz jsem psal.

Neděle 9.9.2007

Pobřeží pomerančového květu

Presne tak se jmenuje oblast Spanelska, kterou ted projizdime. Asi podle plantazi citrusu, kterym se zde dari uz nejake dva tisice let.
Krome nekonecnych pomerancovych plantazi jsou tu divoke morske utesy obcas prerusovane malymi plazemi. Na jedne z nich jsme dnes prezivali odpoledni vedro.
Snazili jsme se, co nejvice vyhybat frekventovanym silnicim a tak jsme jezdili po kamenitych pobreznich cestach splhajicich vzhuru po skalach  a v zapeti padajicich dolu k mori, po opustenych asfaltkach mezi sady a po pesich zonach mezi odpornymi betonovymi hotelovymi komplexy. Nebylo to prilis rychle cestovani, ale i tak jsme svou denni davku splnili.

Tela nam celkem drzi, ale zacina selhavat technika. Zlomila se mi podrazka u boty, Milos mi z Prahy prieveze nahradu. Rozpada se mi zadni rafek, vyresim to tak, ze z Valencie pojedu na Petrine kole. Veronice se rozlamal nosic, to musim nejak opravit.
Ale jinak vse v pohode.
Zitra bych chtel nekde najit internet s moznosti pripojeni na usb a poslat nejake fotky, snad se to povede.

Jarda

Jardovu cestu Evropou bez motoru sledujte na http://live.adventura.cz.