Na japonskou encefalitidu můžete narazit zejména v Asii

Hlavními přenašeči japonské encefalitidyjsou moskyti, přírodním rezervoárem viru volně žijící ptáky. Výskyt této nemoci je typický pro venkovské (nemoslimské) oblasti s chovem prasat, které jsou významným hostitelem. U těchto zvířat je infekce bezpříznaková, způsobuje jen potraty a infertilitu u březích samic. Neurologické postižení se objevuje například u koní a skotu, kteří jsou stejně jako člověk slepým článkem řetězce s možnými fatálními následky.

Inkubační doba (od nákazy po první příznaky) je 5 až 15 dnů, většina infekcí probíhá bez příznaků. Zánět mozku se objevuje jen u jednoho z 250 nakažených. Onemocnění začíná nespecifickými příznaky, jako jsou horečka, bolest hlavy, nevolnost, zvracení a únava trvajícími 1-6 dnů. Akutní stádium zahrnuje krční ztuhlost, obrny, křeče, koma a zvýšenou tělesnou teplotu mezi 38 a 41 stupňů. Nejvíc úmrtí je mezi dětmi a seniory. Občas se objevují trvalé neurologické následky jako např. hluchota, emoční labilita nebo porucha hybnosti končetin. Prodělaná infekce virem JE (i bezpříznaková) zaručuje doživotní imunitu.

Diagnostika spočívá v detekci protilátek v séru (krvi) a v mozkovomíšním moku. Možná je i vizualizace virových částic přímo v postižené tkáni.

Nezapomeňte se očkovat

Dosud neexistuje možnost specifické léčby Japonské encefalitidy a léčba je tím pádem zaměřená jen na potlačení příznaků, ne však na eliminace účinku původce nemoci.

V prevenci nemoci je klíčová vakcinace. První vakcína proti japonské encefalitidě vznikla již v roce 1930. Její široké využití vedlo společně s urbanizací k téměř eliminaci této nemoci v Japonsku, Singapuru, na Tchaj-wanu i v Jižní Korey. Kvůli vyšší ceně však vakcína nemohla být plošně využita v chudších zemích. Periodické epidemie se proto pořád vyskytují zejména v Nepálu, Indii, Vietnamu, Kambodži, Myanmarsku a někdy i v Malajsii. Hranice endemických oblastí sahají od jihovýchodního Pákistánu, přes Indii a jižní Nepál až k čínsko-ruskému pohraničí, na Filipíny a Indonésii.

export_hs_gallery

Nejen japonská encefalitida je hrozbou všech cestovatelů. Není radno si zahrávat nai se vzteklinou nebo horečkou dengue.

Případy nákazy se vyskytly i v západním Pacifiku (ostrovy Torres Strait Islands) a 2 případy úmrtí byly zaznamenány i v severní Austrálii v roce 1998. V roce 2008 se nakazila Japonskou encefalitidou na Tchaj-wanu slovenská studentka a v komatu ji po dlouhodobé intenzivní péči převážel do vlasti vládní speciál.

V ČR je v současné době registrovaná vakcína Ixiaro poskytující ve dvou dávkách s odstupem 28 dnů imunitu až na 2 roky. Je určená pro děti od 2 měsíců věku a dospělé. Děti od 2 měsíců do 3 let věku obdrží poloviční dávku vakcíny. Tato moderní vakcína je vyráběna s použitím in vitro tkáňových kultur což oproti starším vakcínám dramaticky snížilo výskyt postvakcinančích komplikací. Starší vakcíny japonské encefalitidy Vax a Green Cross jsou momentálně bez licence.

Jak se bránit?

Další prevence spočívá v použití repelentů na kůži, insekticidů na oděv a do prostředí i sítí jako mechanické dezinsekce.

Při návštěvě měst a turistických oblastí (mimo venkov), zejména v suché sezóně je riziko nákazy nízké. Při použití repelentů a impregnovaných moskytiér pravděpodobnost nákazy dramaticky klesá, je však lepší spolehnout se na kvalitní evropské produkty (např. Ultrathon, AntiBite, Predátor) podléhající certifikaci dle pravidel EU. U místních repelentů může být problematický způsob (teplota a hygiena) skladování, kvalita obsahu i věrohodnost údajů na obalu výrobku.

Naopak, sezóna dešťů, návštěva venkova s pobytem večer nebo v noci a dlouhodobý pobyt v rizikové oblasti by měli vést k preventivní vakcinaci.

Docent MUDr. Rastislav Maďar, Ph.D. se specializuje v oborech epidemiologie, prevence a kontrola infekčních nemocí, cestovní a tropická medicína. Je vedoucím lékařem Očkovacího centra v Ostravě-Hrabůvce a odborným garantem největší sítě očkovacích center (jenž jsou současně i ambulancemi cestovní medicíny) v České republice. Od roku 2004 vede neziskovou mezinárodní humanitární organizaci International Humanity a o dva roky později byl zvolen prezidentem Fóra infekční, tropické a cestovní medicíny. Je autorem více než 350 vědeckých a odborných publikací, včetně vysokoškolských učebnic a skript. Je aktivním cestovatelem, navštívil 70 zemí na všech kontinentech s výjimkou Antarktidy. Je také autorem 10 cestopisů publikovaných v časopisech Cestovatel, Diastyl a Cestopisy.