Na hostině s tádžickými pastevci

Na Fanské hory se pomalu snáší soumrak. Naše výprava je po celodenním sestupu ze čtyřtisícového sedla Kaznok značně znavena, když v tom přicházíme na nádhernou travnatou louku, která leží na vysokém ostrohu nad soutokem dvou horských říček. Vzhledem k místnímu členitém terénu lze toto místo považovat za malý zázrak, a tak nikdo nepředpokládá, že bychom ještě dnes pokračovali dál. Netrvá dlouho a naším tábořištěm se line nádherná vůně hořícího zeravového dřeva. Dnes večer však nebudeme sami – na louku totiž přichází skupina pastevců s několikasethlavým stádem ovcí.

Kyselý jogurt z ovčího žaludku

Zatímco my vaříme skrovnou večeři z konzervy, pastevci přivezli na oslu čerstvě skolenou ovci. V koutku duše doufáme v pozvání na jehněčí hody, ale stažené zvíře zatím zůstává nedotčeno. V obrovském kotlíku, jež přivezli (jak jinak než na oslu), smaží pastevci jakési nudle s bramborami a rajčatovým protlakem.

export_hs_gallery

Tádžikistán je velmi hornatý, téměř polovina země leží nad 3000 m, pouze na severozápadě a jihozápadě jsou malé nížiny. Většinu země pokrývají horská pásma Pamíru. Vzhledem k odlehlosti údolí lákají výstupy horolezce, kteří hledají nová dobrodružství. Přečtěte si o českém prvovýstupu na Pik Moskevské olympiády nebo skialpovém výstupu na Pik Razdělnaja. Obydlenější Fanské hory leží při hranici s Uzbekistánem a jsou nejnavštěvovanější částí střední Asie a bývalého Sojuzu.

S kočovnou samozřejmostí přitom využívají naše ohniště, dřevo i vodu. Netrvá dlouho a hlavní bača nás zve ke svému stolu – lépe řečeno na středoasijský horský piknik na dekách. K nudlím přikusujeme chleba, jež byl upečen zde v horách v kotlíku, a tudíž má i jeho tvar.  Výborná chuť tohoto chlebu tkví v jednoduchosti jeho výroby – dělá se totiž jen z mléka, mouky, vody a soli. Vše ještě zapíjíme kyselým jogurtem. Ten nám nalévají přímo z ovčího žaludku, ve kterém tady mléčné výrobky tradičně uchovávají.

Šašlik na dobrou noc

Po večeři přichází čas na čaj, který se pije v Tádžikistánu více než cokoli jiného. Popíjíme s pastevci u plápolajícího ohně a snažíme se o komunikaci – největší legraci zřejmě natropila naše adaptace hospodské písně „Co jste hasiči“. Nakonec jsme se dočkali i kýžené ovčí pochoutky. Šašlik ze skopových jater upečený nad žhavými uhlíky – tedy jakýsi středoasijský špíz – opravdu nemáte každý den, a tudíž tuto nabídku pohoštění na dobrou noc neodmítáme.

Noc provází neustálý a nepříliš příjemný štěkot ovčáckých psů. Pastevci vstávali samozřejmě již se slepicemi, tedy pardon – s ovcemi, a tak pozorujeme jejich ranní počínání ze spacáků. Ze svého obrovského stáda vybírají 150 kusů, které tři dny poženou přes hory do oblastního střediska Pendžikentu, aby je tu prodali na bazaru. Naši včerejší hostitelé se jen tak nechtějí smířit s naším odchodem (respektive odchodem ženské části osazenstva), a tak nás ještě každého povozí na oslu.

Pak už se naše cesty nadobro rozcházejí – po jednom společném večeru si všichni budeme zase žít své zcela odlišné životy…

Vítek Kuklík studuje geografii. S partou kamarádů, kteří si říkají „Gumáci“ rád cestuje po Čechách a Balkánu. Cesta do Uzbekistánu a Tádžikistánu byla jejich první „velkou akcí“, ale v plánu jsou další.

Autoři fotografií: Michal Setnička a Pavel Jakubův