Na farmě v Jižním Tyrolsku: Když chcete jinou dovolenou

Kokrhání Červeného kohouta

Nehledali jsme na webových vyhledávačích ani v katalozích cestovek. Dali jsme na doporučení přátel a díky nim objevili koncept Roter Hahn neboli Červený kohout. Jedná se o síť autentických jihotyrolských zemědělských usedlostí, které nabízejí i možnosti ubytování. Farmy se stále věnují zemědělství, jež je hlavním zdrojem příjmu společně se zpracováním, výrobou a prodejem různých produktů. K tomu jako přivýdělek, ale také jako motivace pro mladou generaci, aby neopouštěli horské vesnice, se věnují cestovnímu ruchu a poskytují ubytování. Na farmě je maximálně 5 apartmánů nebo 8 pokojů, každá z nich je přitom jiná. Některé disponují malým wellness, jiné mají restauraci, na dalších je škola vaření, vyrábí tradiční jihotyrolský špek, víno nebo sýr. Ale také třeba bylinné směsi a marmelády. Vše domácí a poctivé.

Jazykové puzzle

Než jsme vyrazili, kamarádi se nás ptali, jak se domluvíme. „Dcera má němčinu ve škole. Italsky neumíme, ale s portugalštinou snad něco domluvím,“ odpovídám bez obav. „To jsem zvědav, jak zabere portugalština v Dolomitech,“ usmívá se kamarád Tomáš. 

Vyrážíme směr farma Hütterhof, v horské vesnici Aschbach poblíž Merana. Cesta po dálnici byla rychlá, ale na konci jsme tajili dech. Tak klikatou a úzkou, v podstatě jednosměrnou silnicí, jsme snad nikdy nejeli. Ještěže jsme se k cíli blížili večer za nulového provozu a v zákrutách jsme nikoho nepotkali. Jakmile jsme dojeli ke stavení, vyběhla paní majitelka Martina a zaplavila nás němčinou s pohledem upřeným na naši dceru. Ale rychle pochopila, že jediný člověk, který jí rozumí, je manžel. Směsí jazyků připomínající lingvistické puzzle jsme si nakonec sdělili všechny podstatné informace a domluvili, co a na jakou hodinu nachystá na ráno. 

Piknikové koše jídla 

Snídaně začala s německou dochvilností, přesně v 8 hodin klepe Martina na naše dveře a v ruce třímá dva koše plné jídla. Domácí jogurty s malinami ze zahrádky, müsli, marmeláda, med, vajíčka, šunka, sýr, máslo, mléko, káva, bylinná směs na čaj, čerstvé pečivo. Co budeme dělat s takovým množstvím jídla? „To máte i na výlet,“ vzpomenu si na její slova a s klidem si nesu koše na prosluněnou terasu.  Ten výhled! Horský kostelík, údolí v mlžném oparu a protilehlé alpské štíty. 

Návrat farmářů do hor

Přichází i snacha Melanie, která mluví obstojně anglicky. Vysvětluje nám celý koncept farmaření propojeným s cestovním ruchem. Jeden z důvodů vzniku projektu „Červených kohoutů“ bylo udržet, případně vrátit, mladé generace do horských vesnic, pokračovat v tradičním životě a zároveň rozvíjet moderní projekty. S nadšením nám vypráví o nových nápadech – ona sama vyrábí marmelády a bylinkové směsi, její muž se kromě pomoci otci s mléčnou výrobou vrhl na vinařství. Jedno dopoledne jsme měli i malou exkurzi po farmě. Melanie pro nás zařídila anglickou průvodkyni, svou kamarádku z Anglie, abychom si lépe rozuměli. Jak milé, osobní, nezapomenutelné. 

Vstříc jihotyrolských štítům 

První dva dny i den poslední jsme věnovali vysokohorské turistice. Kupodivu děti se snad poprvé neptaly, kdy už tam budeme a kolik ještě zbývá ujít. Šlapou, honí se, nezavřou pusu. Cíl prvního dne bylo jezero Schwarze Lacke, kam z Aschbachu vede turistická trasa číslo 28A. V době, kdy jsme u jezera byli, probíhala v tamní restauraci rekonstrukce, ale venkovní sezení bylo návštěvníkům k dispozici. Uvítali jsme to, od snídaně nám toho v piknikových koších dost zbylo. Pokračovali jsme na vyhlídku Schöne Aussicht s výhledem na Dolomity a pak jsme se zastavili na typickou knödle suppe do restaurace Jocher poblíž konečné stanice lanovky Vigiljoch. Počasí bylo jako z katalogu – slunce, panoramata a ticho hor. 

Výš, výš až na Hochwart

Další den jsme se vydali po Alpenrosenweg číslo 27. Kolem oběda jsme doputovali k restauraci Narturnser Alm. V zimních měsících je zavřená. Přesný termín, kdy se znovu otevře nebo zavře, stanoven není, řídí se tu výhradně počasím. Když je hezky a tím pádem jsou ideální podmínky k vysokohorské turistice, mohou mít otevřeno ještě v půlce listopadu nebo naopak brzy na jaře. Po obědě se dá dál pokračovat vstříc štítům, ale my jsme si cestu zkrátili přes náhorní plošinu a kouzelné horské louky trasou 9b a opět se napojili na trasu Alpenrosenweg číslo 9. Přes Vigiljoch jsme pak trase číslo 28 seběhli do našeho útulného ubytování Hütterhof. Manžel se rozhodl jeden den dobýt Hochwart (2608 m), nejvyšší vrchol oblasti. Od vrcholového kříže je 360º výhled na Dolomity, zaledněné pohoří Otler a nejvyšší horu bývalé rakousko-uherské monarchie a pohraniční Ötztálské Alpy. 

Nejširší nabídku průvodců a map Itálie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Itálie i Německo na talíři

Jeden večer jsme se vydali do vyhlášené restaurace v Terlanu na statku Oberlegar, na druhé straně údolí Adiže. Místní kuchyně je lahodná kombinace italské kreativity a německé sytosti: ravioli plněné sýrem, dýní nebo třeba pečenými kaštany, knödel suppe, klobásky, pečené maso a zelí hrají hlavní roli. Vzhledem k tomu, že jsou všude přítomné jabloňové sady a vinice, nemůže jako zákusek chybět jablečný štrúdl a na pití fantastický nádherně voňavý a vychlazený sauvignon přímo ze statku. 

V lázních jako císařovna Sisi

Díky kartě pro hosty jsme měli lanovky a vlaky zdarma. A tak jsme si dopřáli jednodenní výlet do slavného lázeňského města Merana. Lanovka z Aschbachu do Rablandu jezdí každou půlhodinu a výstupní stanice se nachází přímo u železniční stanice. Slíbeným cílem pro děti byly Terme Merano, které nabízejí 25 vnitřních a venkovních bazénů, saunový svět a wellness procedury s použitím lokálních produktů – od jablečných extraktů po vinnou kosmetiku. Lázně se proslavily již v 19. století, kdy zde pobývala samotná císařovna Sisi. Kromě koupání nabízí město další zajímavosti. Kdo má chuť, může vyrazit do botanických zahrady u zámku Trauttmansdorff, který patří k nejkrásnějším v Evropě nebo na pohodové procházky podél bývalých zavlažovacích kanálů tzv. Waalwege. Na jídlo opět dostanete mix rakouské a italské kuchyně, domácí knedlíky vedle čerstvých těstovin, k výbornému vídeňskému štrúdlu pravé italské espresso. 

Na nákup lanovkou

Děti si zamilovaly lanovku. Bavilo je seběhnout ze statku na lanovku, svést se zdarma do Rablandu a jít nakupovat pochoutky do místního supermarketu. U našeho statku Hütterhof jsme je zase nemohli dostat z maliní a borůvčí s obrovskými plody.  Když vás omrzí pěší turistika, můžete se projet na koni, je tu i mnoho cyklistických tras pro kola, ať už po vrcholcích hor, tak po rovině kolem řeky Adiži. Krásné je to tu na jaře, na podzim i v létě. A nakonec si tady i milovníci sněhu přijdou na své. Sjezdovky tu sice nejsou, ale běžkaři, vyznavači sněžnic a sáňkování si tady užijí. A kdo by chtěl lyžovat, areál Merano 2000 je jen kousek odtud a je ideální pro děti i dospělé. Jednoduše celoroční destinace, která má co nabídnout v jakémkoli ročním období. 

Bavil Tě článek? Můžeš podpořit naši tvorbu!

Tvoříme cestovatelský obsah, přinášíme rozhovory se zajímavými osobnostmi a podrobné cestopisy s konkrétními radami. Tvorba takového obsahu něco stojí, budeme vděční za podporu naší práce! Využít můžeš QR kód nebo dar přímo zaslat na účet 2801829432/2010 s variabilním symbolem 111999.
Děkujeme!