Na divokém západě

Jak jsme si naplánovali cestu?

Každý den cestování po USA jsme si náramně užívali, tomu všemu ale předcházelo plánování. Od přepočtu kolik peněz budeme na co potřebovat, přes nastínění trasy, až po seznam věcí, které chceme vidět. Na plánování trasy se s námi podíleli naši dva kamarádi. Prvním byl Kuba z Polska, ten se k nám přidal ve Phoenixu a další kamarád Bálint z Maďarska, který se k nám připojil v Las Vegas, ale to bych předbíhal.

Za jednu z nejdůležitějších věcí považuji naplánování trasy. Je potřeba si říct co všechno chcete vidět, rozvrhnout si kolik mil za den dokážete ujet a být připravení na to, že věci nemusí jít podle plánů, a ne všechno se vám podaří stihnout. Proto je dobré určit si místa, která chcete doopravdy vidět.

Náš program v následujících dnech vypadal takto:

1. 1. Den: Přílet do LA
2. Výlety po LA
3. Joshua Tree National park
4. Sedona, Red Rocks, Route 66 a mnoho dalších
5. Grand Canyon (a Horseshoe bend)
6. Zion National park, Las Vegas
7. Death Valley
8. Sequoia National Park
9. Yossemite
10. Lake Tahoe
11. San Francisco
12. West Coast
13. West coast
14. West Coast
15. Los Angeles again
16. Odlet

Tak tomu bylo v našem případě, ale variant existuje celá řada, záleží jen na vás. Můžete se vydat na jih do San Diega, stejně tak jako na sever do Yellowstone.

Jak si půjčit auto

Půjčení osobního automobilu je důležitou součástí cestování po USA a možností máte hned několik. Buď si můžete půjčit auto z autopůjčovny, kde musíte počítat s vyššími cenami, obzvlášť pokud vám nebylo 25 let. Nebo si můžete půjčit auto přes společnost Turo, což je vlastně takové airbnb v oblasti půjčování aut, čili lidé půjčují lidem. Pokud jste mladší 25 let, opět budete platit více, i přesto však závěrem zaplatíte zhruba polovinu ceny autopůjčoven. Některé autopůjčovny navíc vůbec neumožňují pronájem lidem pod 25 let.

Los Angeles nemá zrovna nejlepší městskou hromadnou dopravu, jejich metro jezdí nad zemí a autobusy si jezdí podle vlastních jízdních řádů. Naše cesta z letiště pro auto však proběhla bez komplikací. U každého nástupiště do metra se nachází automaty na lístky, tam si můžete bez problému koupit jízdní kartu s patřičným kreditem. Platit můžete kartou i hotově.

Nejširší nabídku průvodců a map USA (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Hurá do ulic!

Ve chvíli, kdy jsme si zkontrolovali a nafotili auto, abychom předešli pozdějším dohadům s majitelem, vyjeli jsme do ulic LA. Byli jsme rádi, že se nacházíme v klidné čtvrti s rodinnými domky. Pravidla na silnici platí vesměs stejná jako u nás, ale některé značky jsou lehce odlišné a ulice zkrátka vypadají jinak. Navíc je zde celkem velký provoz a na každém rohu na vás čekají semafory. K tomu musíte počítat, že sehnat auto s manuální převodovkou je v USA téměř nemožné.

Po chvíli jsme se rozkoukali. Křižovatky, ač jsou zdánlivě chaotické, jsou si celkem podobné. Nejtěžším úkolem pro nás bylo trefit správný výjezd, nebo se zařadit při rozdvojení silnice včas do toho správného pruhu. Pozor si zde musíte dát na nejvyšší povolené rychlosti, které se stát od státu liší, a často se i na jednom úseku dálnice změní několikrát. Navíc zde používají míle, s tím musíte počítat i při plánování trasy. Kdybyste rychlost přeci jenom překročili, pamatujte, že vás policie nemůže usvědčit z ničeho, k čemu se jim nepřiznáte. Proto když vás zastaví, tak o ničem nevíte. Rychle jste nejeli a nejvyšší povolenou rychlost také neznáte. Nejlepší ale bude policii nepokoušet… Dobré je taky vědět, že do levého pruhu na dálnici se můžete zařadit pouze pokud nejste v autě sám. Dálnice v USA jsou zdarma, platí se pouze některé mosty a tunely.

Zásoby na cestu

Zásoby na cestu můžete nakoupit kdekoliv. Ať už se rozhodnete pro Walmart, nebo zvolíte levnější, ale přesto kvalitní alternativu jako Aldi, Market Basket nebo třeba WinCo Foods. Vhod vám přijdou zejména trvanlivé potraviny, jako jsou těstoviny nebo ovesné vločky. Co se vám ale bude doopravdy hodit do pouště, pokud se tam chystáte, jsou barely s vodou, slané buráky pro zadržení vody v těle, něco sladkého na doplnění energie a byla by skoro škoda neochutnat z široké a lákavé nabídky výtečného sušeného hovězího. Tím jsme se po celou dobu stravovali.

Kam se vydat ve městě andělů?

Možností je tu samozřejmě celá řada. My jsme měli na LA pouze dva dny. Po ubytování u staršího páru z Nikaragui, který měl kořeny u španělských šlechticů, jsme se jeli vykoupat na Santa Moniku. Zaparkovat zde navečer nebyl problém, jak jsme si původně mysleli. Kousek od mola se nachází hned několik podzemních garáží, za celý večer jsme zaplatili asi 20 dolarů. Santa Monica je nádherná, ale plná davů. Ani to nás však neodradilo od procházky po molu a vyfocení se s cedulí, která stvrzuje, že zde končí slavná Route 66. Kousek od mola se můžete navíc parádně vykoupat ve vlnách pacifiku a večer zakončit procházkou po promenádě kolem slavného workoutu, kde trénoval i Arnold Schwarzenegger. Cestou na ubytování jsme se projeli přes Beverly Hills.

Druhý den jsme začali koupáním na jedné z městských pláží. Zaparkovat tam bylo však takřka nemožné. Pokračovali jsme autem k chodníku slávy. Parkovné u něj stálo opět pouze 20 dolarů. Když se nám povedlo najít všechny hvězdy našich oblíbených celebrit a dostatečně jsme se vynadívali na kýčovité suvenýry, vyfotili jsme se ještě v divadle, kde se předávají Ceny Akademie. U Chinese theater jsme si poměřili ruce s obtiskem ruky Roberta Downey Jr a pokračovali jsme do Hollywood Hills. Malá klikatá silnička nás zavedla až na místo, kde se natáčel film tenkrát v Hollywoodu a bylo zajímavé vidět sousední nenápadné, avšak luxusní domy, o které neustále pečují mexičtí zahradníci a dělníci.  Den jsme se rozhodli zakončit návštěvou Griffithovi observatoře. Nápad se ukázal jako ne příliš šťastný, namísto romantiky a uchvacujících výhledů se nám naskytl pohled na nervy drásající kolonu aut, která nás připravila o západ slunce. Parkoviště u observatoře bylo plné a jediné volné bylo z druhé strany kopce. Po zaplacení 30 dolarů jsme si mohli kopec po západu slunce vyšlápnout. Výhledy však byly dechberoucí. Navíc jsme spatřili místo, kde se poprvé objevil Terminátor. Pokud máte více času, doporučuji si na observatoř vyšlápnout pěšky, nebo využít jeden z kyvadlových autobusů.

Začátek dlouhé cesty a motorest

Den se nachýlil ke konci a nás čekala přes dvě hodiny dlouhá cesta, abychom se přiblížili k Joshua Tree. Cesta po dálnici ubíhala za zvuků country hudby svižně, ale i tak jsme začínali podléhat únavě. Zastavili jsme proto u jednoho motorestu vedle dálnice, abychom se navečeřeli a doplnili kofein. Vždy nás udivovalo, jak jsou místní lidé přívětiví a se zvědavostí tipují odkud pochází náš přízvuk.

Když jsme se chystali k odjezdu, zastavil nás pán od vedlejšího auta, všiml si nás již v restauraci. Počkal, než si má přítelkyně sedne do auta, aby neříkal takové věci před dámou, jak mi sám vysvětlil. Ptal se mě, jestli nemám nějaké peníze. Byl na tom se svojí rodinou špatně. Kvůli pracovnímu úrazu přišel o práci a ztratil tím i zdravotní pojištění. To si kvůli ztrátě zaměstnání nemohl sám dovolit, navíc bydleli v autě. Doktoři jsou v USA drazí a on měl dceru s dýchacími potížemi. Peníze nazbyt jsme neměli, ale pán byl strašně rád, když jsem mu nabídl svůj inhalátor. Užasle nemohl uvěřit, že je to pravý inhalátor s účinnou látkou. I takové věci se vám mohou stát na vašich cestách.

V předchozím článku autora se můžete podívat na skok do hlavního města, a v pokračování příběhu se naopak ocitnete uprostřed ničeho v Mohavské poušti