Na cestě po stopách jeřábů

Na cestě po stopách jeřábů

Nový projekt Jeřábí život se věnuje pozorování a ochraně jeřábů popelavých, kteří jsou u nás kriticky ohroženým druhem. Vliv na jeho hnízdění mají jak klimatické změny a vysychání potřebných mokřadů, tak nově také situace spojená s koronavirem, kvůli zvýšenému pohybu lidí v přírodě, kteří mohou jeřáby rušit na hnízdištích.

Za úzkým kmínkem je patrná bílá linie lemující krk dospělého jeřába, který opatrně vykukuje zpoza křoví a upřeně pozoruje moje pohyby. A to i přesto, že jsem se snažila připlížit nepozorovaně a s obličejem zakrytým šátkem. Samozřejmě kromě očí, ke kterým pomalými pohyby přikládám dalekohled, abych si prohlédla jeho upřený pohled. Najednou během okamžiku zmizí jako duch. Udělám opatrně další krok a pozoruji, jak se jen přesunul za další keř, aby nebyl spatřen. Je jasné, že někde poblíž je to nejcennější, co v tuto dobu stráží – hnízdo se dvěma vejci! Nechci více rušit, a tak pomalinku odcházím.

První jeřáb s vysílačem

O měsíc později se v tomto hnízdě v krásném mokřadu na Osoblažsku vylíhlo malé rezavé kuře. Když po pěti týdnech zesílilo a dosáhlo velikosti blížící se dospělému jeřábovi, podařilo se nám ho odchytit. Na nohu dostalo  barevné kroužky s jedinečnou kombinací a navíc GPS-GSM vysílač zaznamenávající jeho přesnou polohu. Protože je to vůbec první jeřáb s vysílačem ze Slezska, dostává příhodné jméno „Slezák“. Díky tomuto zařízení se dozvíme vše o budoucím pohybu tohoto jeřába. Slezák je jedním ze čtyř jeřábů popelavých, které sleduje náš tým složený z ornitologů a přírodovědců v rámci projektu „Jeřábí život“, zaměřeného na monitoring a ochranu jeřábů nejen v ČR. Náš projekt vznikl díky spolupráci se Zoo Ostrava, která nás podpořila právě zakoupením speciálních GPS-GSM vysílačů. 

Abychom se o našem jeřábovi dozvěděli co nejvíce, vydáváme se na cestu v jeho stopách. Přivádí nás na shromaždiště využívaná tisíci dalších jeřábů z nejrůznějších koutů Evropy. Některá jsou méně známá, ukrytá před veřejností, a jiná zase velmi populární u pozorovatelů a fotografů ptactva z celého světa. A protože chceme být jeřábům, kteří jsou stále v pohybu, co nejblíž, je nejlepším způsobem cestování auto, ve kterém bydlíme i spíme. Vydáváme se na cestu.

Vzhůru za dobrodružstvím

Prvním místem za našimi hranicemi, kde jeřáb Slezák s rodiči trávil mnoho dní, je Otmuchovské jezero. Projíždíme kolem polí, když v dálce zpozorujeme hejno jeřábů. Za mírnou terénní vlnou jsou vidět jen šedivé hřbety, proto se snažíme najít alespoň mírně vyvýšené místo, odkud jeřábům uvidíme i na nohy. Podařilo se. Stavíme stativ s dalekohledem vedle polní cesty a pečlivě prohlížíme nohy každého jeřába. Ptáci popochází, krmí se, občas přeletují a před dalekohledem se nám jen míhají… Konečně zahlédneme mladého jeřába s barevnými kroužky. I na velkou vzdálenost je jasné, že má na levé noze kroužky v barvách bílá, červená, bílá, což je unikátní kombinace, kterou mají jen jeřábi pocházející z České republiky. Je jasné, že je to náš Slezák!

Poté se jeřábí rodina vydala na sever do krásné rybničnaté oblasti v údolí polské řeky Barycz. Schovaní na kraji lesa pozorujeme stojící jeřáby v mělké vodě rybníka. Nad nimi přeletuje orel mořský a z rákosí vychází jeleni. Je to krásný pohled. Celý zážitek navíc umocňuje křik dalších přeletujících jeřábů. Snažíme se dalekohledem zaměřit naše barevné kroužky. Téměř již za tmy přilétají obrovská hejna křičících hus polních, běločelých i velkých. V rychle nastávající tmě již ale nejsme schopni Slezáka najít. Jeho přítomnost nám však prozradí vysílač, jehož interval odesílání zprávy o poloze jsme si nastavili po hodině, abychom znali aktuální pozici. Nevidíme ho, ale víme, že jsme od sebe nedaleko.

Jeřábí život. Foto Petr Lumpe
Jeřábí život. Foto Markéta Ticháčková

Nocoviště u jezera

Projíždíme kruhový objezd plný aut přijíždějících navečer k jezeru Lac Du Der. Na betonové hrázi tam  již v řadách stojí diváci s dalekohledy a foťáky čekající na podívanou, která začne vzápětí. Jeřábi z okolních polí se slétávají na toto populární nocoviště. V nádrži je teď méně vody a poskytuje tak jeřábům veškerý komfort. Více než hodinu trvající přelety menších i větších hejn nad hlavami pozorovatelů vyvolávají velké nadšení. Vždyť někteří sem vážili cestu i několik set kilometrů, aby zažili toto velkolepé divadlo. Jsou zde lidé z Německa, Belgie, Nizozemí… a samozřejmě i dva Češi. Najít zde kroužkovaného jeřába je téměř nemožné, ale v tom spočívá kouzlo vysílačů, díky kterým víme, zda jsme na správném místě.

Z vysoké pozorovací věže sledujeme společně s Německými a Francouzskými kolegy ranní rozlet jeřábů. Po noci strávené na okolních jezerech se vydávají  krmit na přilehlá pole. Oblast Arjuzanx na jihozápadě Francie je ptačím rájem, rájem jeřábů. Vždy tomu tak nebylo, toto  místo vzniklo až po revitalizaci povrchových uhelných dolů. V současnosti je to místo, kde někteří jeřábi cestu končí a tráví zde celou zimu. Ale ne tak náš Slezák, ten se vydává ještě dál. Alespoň v prvním roce života, kdy je ještě veden svými rodiči, kteří ho musí celou migrační trasu naučit. V následujících letech se sám rozhodne, zda tuto trasu dodrží.

Setkání tisíců jeřábů ve Španělsku

U jezera Gallocanta v centrálním Španělsku se nám naskýtá jedinečná scenérie – hejna jeřábů přeletují před okolními červenými skalami. Toto jezero je napájeno dešťovou vodou a tak výška jeho hladiny závisí pouze na deštích. Letos jsou naštěstí podmínky ideální a nocuje zde několik tisíc jeřábů. Na tomto krásném místě jsme strávili několik dní. Pozorovali jsme místní jeřáby a očekávali, že sem doletí i Slezák z francouzského Arjuzanx. Ale marně. Nakonec jsme se rozhodli vrátit zpět přes Pyreneje do Francie, ale on zrovna ve stejnou chvíli přelétal Pyreneje opačným směrem a doletěl tak až do Španělska, kde strávil svou první zimu v životě. Sice nedoletěl až na jezero Gallocanta, ale zimoval jen o něco málo severněji.

Na jaře se vydá na cestu zpět, ještě ve společnosti rodičů, cestou se ale jejich cesty rozdělí. Rodičovský pár se vrátí domů na hnízdiště vychovávat další potomstvo. A jeřáb Slezák se cestou připojí k jiné mládežnické skupině, kterou potká. V prvních třech letech života se bude potulovat a objevovat nové kraje, než si sám najde partnerku a místo pro své hnízdění. Bude to na Osoblažsku nebo někde za hranicemi České republiky? Kam povedou jeho stopy? I to se právě snažíme zjistit během našich pozorování v rámci projektu Jeřábí život. 

Jeřáb popelavý je u nás stále kriticky ohroženým druhem, který potřebuje chránit. Jeho budoucnost je silně ovlivněna jak chováním lidí, tak i mírou oteplování a vysycháním potřebných mokřadů. My se, díky podpoře Zoo Ostrava a dalších partnerů, snažíme mapovat vývoj jejich chování, monitorovat pohyb mladých jeřábů napříč Evropou a přispívat tak k jejich ochraně. Sledujte nás i další cestu jeřába Slezáka na www.jerabizivot.cz a FB Jeřábí život/Crane life.

Zkušenosti čtenářů

Jan Pospíšil

U nás, na Českolipsku by jeden ani neřekl, že to je kriticky ohrožený druh. Já osobně jsem viděl přesně před dvěma týdny ve vzduchu 2 km od ČL 16 kousků. A kolikrát jsem je viděl z vlaku na trase Česká Lípa- Liberec už nespočítám. Jinak móóóc děkuji za článek, jsem Veliký fanda jeřábů.

Markéta Ticháčková
Jan Pospíšil:

Na Českolipsku je největší populace jeřábů v ČR, bylo zde i doloženo první hnízdění v roce 1989. V součastnosti je zde možné pozorovat i větší hejna jeřábů, čítající několik desítek jedinců. Na Českolipsku sledujeme dva jeřáby s vysílačkou a mnoho dalších s barevnými kroužky. Děkuji za přečtení článku, jsem ráda, že se líbil.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář:

Články v okolí