MONARCHOVÉ STĚHOVAVÍ zvládnou cestu z Mexika do Kanady a zase zpátky během pěti generací a jednoho roku zároveň.
MONARCHOVÉ STĚHOVAVÍ zvládnou cestu z Mexika do Kanady a zase zpátky během pěti generací a jednoho roku zároveň.
Po hodině a půl šplhání do prudkého kopce po vyšlapaných, ale neoznačených cestičkách už se obávám, že jsem se ztratil. Z motýlů, kteří mě v horních patrech hor v mexickém státě Michoacán mají čekat ve velkých hejnech, nevidím ani křidélko. Najednou mi před nosem třepotavě proletí oranžově zbarvený exemplář s černým lemováním. Jsem na místě: v zimovišti monarchů stěhovavých (Danaus plexippus).
Je to dobrá skrýš. Ještě v polovině sedmdesátých let vědci věděli pouze to, že se tito motýli příbuzní našim babočkám na zimu stahují do Mexika. Kam přesně, to zůstávalo záhadou. Předpokládalo se, že někam do tepla. Nakonec byli objeveni na chladných vrcholcích hor v Michoacánu mezi smrky, jedlemi a borovicemi, které českému turistovi připomenou domov. Motýl rychlý jako blesk Sleduji svého motýla až na paseku. Rozhlížím se okolo a nic. Až trhavý stín na zemi mě přinutí zvednout oči do výšky. Nade mnou poletuje jeden krasavec, napravo od něj jiný. Další vidím jako pohybující se tečky v korunách statných jehličnanů v okolí. Jejich křidélka oblohu nezatemňují, spíše jsou jen skvrnkami na její modři. Nedopočítáte se jich jako hvězd na noční obloze.
Marná je i snaha udělat aspoň jeden pořádný snímek. Mé pobíhání za křivolace létajícím hmyzem s fotoaparátem v ruce připomíná počínání anglického „motýlkáře“ z filmů o Vinnetouovi. Je krátce po poledni, motýli se pohybují ve značných výškách. A ti, kdo se přece jen odhodlají podívat dolů na vetřelce, létají jako závodníci. Aby také ne. Tihle motýli jsou páni letci. Tisíce kilometrů z takových dálek, jako jsou Velká jezera na pomezí Kanady a Spojených států, zvládnou během několika týdnů. Na své cestě chytře využívají větru. Aby se nemuseli namáhat s třepotáním křídel, nastavují se mu jako plachetnice. Když fouká slabě, nabídnou mu co největší křídelní plochu. Když silně, sklopí křídla do takového úhlu, aby je nepoškodil. Když je protivítr, pohybují se při zemi, kde je jeho síla nejmenší. Denně tak překonají 120 kilometrů.
Nejširší nabídku průvodců a map Mexika (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz
Zdejší zimoviště je i motýlím hřbitovem. Odhaduje se, že ze 100 milionů motýlů do jara přežije zhruba půlka. A pokud do Michoacánu výjimečně dorazí i zima se sněhem jako v roce 2002, nastává motýlí genocida. Entomologové tehdy napočítali na metru čtverečním sněhu 5 000 mrtvolek.
Přesto na jaře vyrazí na cestu k severu početné houfy monarchů. V prériích USA samičky zanechají svá oplodněná vajíčka a zemřou. První generace jejich potomků se do Mexika rozhodně nepodívá. Během dvou měsíců stihnou ve stadiu housenky pětkrát vyměnit svoji kůži, vyvinout se v krásného motýla, naklást vajíčka a skonat. Teprve jejich děti mají šanci na návrat do mexického domova, ale pokud je teplá sezona na severu dlouhá, stihne se ještě tady vylíhnout třetí nebo dokonce čtvrtá generace. Ta pak letí do jižního zimoviště. A letí najisto, ačkoliv nikdy předtím tuto cestu neabsolvovala.
Návrat na Dušičky Do Mexika se vrací zhruba v období Dušiček, kdy si zdejší lidé v domovech u speciálně postavených oltářů připomínají zesnulé, a proto se k těmto hmyzím migrantům váže půvabná legenda. Ta je označuje za zhmotnělé duše předků, které se z onoho světa přiletěly podívat, jak se jejich potomkům daří.
Přesto to motýli nemají s Mexičany jednoduché. Vláda jejich zimoviště sice označila za nedotknutelnou zónu, kam člověk může zavítat pouze jako pozorovatel, ale místní rolníci si s tím nedělají hlavu. Lesy by nejraději vykáceli, prodali na dřevo a na jejich místě by chtěli mít svá políčka. Když nemají povolení, dělají to ilegálně. Jestli místní nepochopí, že jim monarchové díky turistům mohou přinést více peněz než pozemek s kukuřicí, budou si motýlí kočovníci muset hledat nové zimoviště. Ale jestli takové vhodné místo existuje, nevědí ani oni sami. *
Cesta byla podpořena Expedičním fondem.
Článek vyšel v MF DNES.
