MOSUOVÉ A YI: Po stopách pradávných obyvatel himálajských svahů

Po staletí je spojoval nomádský způsob života, animismus, potřeba šamana, který zastává důležitou roli nejen jako léčitel kmene, ale také při volebních, politických, kulturních obřadech nebo při přechodových rituálech, obchodování na hedvábné stezce či žvýkání betelového ořechu. Když se před tisíciletím vydali na svou pouť z oblastí Tibetu, určitě netušili, že místo potyček mezi jednotlivými kmeny budou muset jednou bojovat o zachování kulturní identity. Počet pradávných obyvatel himálajských svahů, hustě porostlých strání deštných pralesů či přilehlých nížin je dnes v porovnání s ještě nedávnou minulostí alarmující.

Moderní civilizace zasadila minoritním skupinám zničující ránu a dnes přežívají už jen jako turistická atrakce. Přestože v minulosti nebyli cizinci na kmenových územích vítáni, dnes vás příslušníci kmene obsypou ihned po vstupu za účelem prodeje suvenýrů. Jde o téměř poslední šanci na obživu, pokud se chtějí vyhnout „modernizaci“ a práci u montážní linky některého nadnárodního giganta.

Avšak ne všichni se chtějí tomu, co moderní život přináší, vyhnout. Signály mobilních operátorů informují o „lepším“ životě v městských aglomeracích a čím dál větší množství mladých se nechává zlákat. S vidinou vysokých výdělků se pak zbavují barevného kmenového kroje, převléknou se do tenisek a džínů a pronajmou si malý byt někde nedaleko tovární haly. Oddají se „pravému nefalšovanému životu“ a večer před usnutím jim z přenosného reproduktoru hraje Lady Gaga.

Mosuové: Neptejte se: „Kdo je tvůj tatínek?“

Do provincii Jün-nan v jihozápadní Číně doputovali Mosuové, oficiálně podskupina kmene Nashi (Naxi), někdy ke konci prvního milénia z centrálních a severních částí Tibetu. Přinesli s sebou způsob života a oblékání. Dnes je jich kolem čtyřiceti tisíc a díky svým netradičním zvykům patří v Číně mezi vyhledávanou turistickou atrakci. Pokud se chcete vydat po stopách Mosuů, jeďte do hornatých oblastí himálajského předhůří k jezeru Lugu v regionu Yongning.

Jezero Lugu patří mezi nejkrásnější čínská jezera pro svou nádhernou modrou barvu. Je obklopeno horami, z nichž nejkrásnější ze všech je masiv Sněžné hory nefritového draka. Východiskem výletů k jejímu ledovci nebo ke vzdálenější Soutěsce skákajícího tygra může být velmi turistické městečko Li-ťiang (Lijiang), v jehož Jezeře černého draka, obklopeném nádhernou čínskou zahradou, se štít Sněžné hory zrcadlí. V parku najdete také muzeum náboženství Dongba kultury Nashi. Toto náboženství vychází z tibetského bönu, využívá síly šamanů a mystičnosti přírodních míst. K obřadům se často používají různé repliky zvířat, masky a rituální dřevěné meče.

Mosuové mezi sebou neuzavírají manželský sňatek a pokud se žena rozhodne změnit partnera, může tak učinit, aniž by se musela komukoliv ospravedlňovat. Zkrátka jen postaví omrzelému nápadníkovi „holínky před dveře“ a dotyčný tak ví, že byl do budoucna nahrazen a není více žádán! Tato tradice se samozřejmě v dobách kulturní revoluce nelíbila komunistické vládě, která naléhala, aby se Mosuové svých rituálů vzdali a začali podle zákona uzavírat legální manželské sňatky. Hrdost však nakonec zvítězila, díky čemuž se dnes turisté navštěvující jezero Lugu mohou setkat s tou pravou a nefalšovanou matriarchální skupinou dodržující svůj zvyk „chodícího manželství“.

Čínské úřady napadají Mosuy také pro zanedbávání výchovy dětí. „Ermi“ je slůvko, které by v hodně volném překladu znamenalo něco jako „matka“ u nás doma. Ve skutečnosti jsou však „ermi“ pro dítě všichni, kdo s ním žijí ve stejném domě anebo „přes ulici“. Starší bratři a sestry, ženy, a pokud jsou přítomní, tak i muži. Společná výchova dětí, kde role biologické matky není o moc větší než role sousedky, je samozřejmě pro naši společnost jen těžko pochopitelná. Pozor na jedno tabu – je neslušné mluvit o partnerských vztazích. Vyslovit otázku typu: „Kdo je tvůj tatínek?“ je nepřípustné.

Za obchodem do Lhasy

Do Jün-nanu odešli Mosuové za jednodušším životem, který se však otočil v těžký boj s chudobou a nehostinnými podmínkami místního kraje. Bez asimiliace do čínské společnosti přežili díky přetrvávajícím obchodním vztahům s Tibetem. Do Lhasy a zpět trvala cesta čtyři až pět měsíců – dost dlouho na to, aby se dala propásnout jedna celá sklizeň. Obchodní pouť byla velmi náročná, vedla vysokohorskými sedly a vyžadovala mužskou vytrvalost a sílu. Pokud vše šlo podle plánu, po návratu domů na muže už většinou čekal další náklad a brzký návrat do sedla a cesta zpět za obchodem. Právě tady pramení počátek unikátního matriarchátu. Ženy se musely naučit chopit pluhu a zorat pole, nastřádat dřevo na zimu, sem tam opravit střechu nebo pást dobytek. Žena zodpovídala za chod komunity a usedaly dědičně na trůn.

Nejširší nabídku průvodců a map Islandu (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Národ Yi: Přijměte pozvání na čaj

Národ Yi je sedmým nejpočetnějším z celkových 55 čínskou vládou oficiálně uznaných etnik. Díky dochovaným záznamům v piktografickém písmu Yi se dnes můžeme dozvědět poměrně dost z historie tohoto kmene, který od pradávna obývá jihozápadní oblasti Číny. Stejně jako mnohé jiné menšiny v jižní nebo jihovýchodní Asii je úzce spřízněn s Tibeťany. Do Jün-nanu sestoupili z oblasti na východních hranicích tibetského plata a až do počátku desátého století správně spadali pod nadvládu tibetského království. Po dobu své existence měli Yi vždycky blíže k Tibeťanům než k Číňanům. V roce 1955 se po boku Tibeťanů postavili na odpor komunistické vládě. I když se Yi hrdě bránili a komunistická vojska utržila vysoké ztráty, nakonec komunistům podlehli, což mělo za následek tisíce uvězněných a popravených.

Pokud dnes chcete Yi navštívit ve „volné přírodě“, vydejte se do západních hornatých oblastí provincie Jün-nan, v níž žije polovina z přibližně osmi milionů lidí národa Yi. Kmen samozřejmě čítá velké množství různých skupin, které se odlišují živobytím, jazykem i stylem oblékání. Své domy a vesnice si ale všechny staví na horských svazích a jsou stále dost daleko od čínských měst a nařízení. Mohou mít dětí, kolik chtějí, a jejich velké rodiny jsou sehraný pracovní tým, který žije v každodenním sepětí s přírodou. Stále častěji jim závidí sami Číňané.

Severně od historického města Ta-li (Dali), jehož Tři pagody se zrcadlí v jezeře Erhai, leží stranou turistického zájmu městečko Shaxi. Tam je ještě možné na tržnicích a přilehlých kopcích vidět Yi věrné obrazu tradičního způsobu života. Dáma na fotografii, Ya Yutze, nás pozvala do svého obydlí na sklenku čaje a něco drobného k zakousnutí. Uprostřed hliněné podlahy jediné místnosti je ohniště, kde se vaří a posedává při chladných večerech. V rohu stojí postel zahalená moskytiérou, na opačné straně jednoduchá kuchyň. Rodina se živí zemědělstvím a sběrem bylinek. Jednou za měsíc je prodávají na tržnici v nedalekém Shaxi, aby si mohli pořídit rýži, čaj a také trochu alkoholu pro večerní pánské klábosení. Důležitým zdrojem obživy národa Yi je také těžba a zpracování dřeva, o čemž svědčí i srubové domy z pořádných klád.

Náboženství si Yi přinesli také z Tibetu, ovšem s buddhistickou filozofií má víra horských národů většinou společného jen málo. Lidé uctívají duchy předků, skály, prameny a další magická místa.

Tento článek vyšel v časopise TRAVEL LIFE. Kup si předplatné časopisu TRAVEL LIFE a žádný skvělý článek o cestování už nikdy nezmeškáš. Najdeš v něm nejžádanější destinace, tajné tipy, krásné fotky, rozhovory s našimi i zahraničními cestovateli. AŤ VÍŠ, KAM PŘÍŠTĚ.