Most pře řeku Kwai: thajská turistická atrakce s puncem smrti spojeneckých vojáků i asijských civilistů

Vystupuji z autobusu a poprvé se procházím po uličkách asi padesátitisícového města Kanchanaburi ve stejnojmenné thajské provincii. Čisté silnice, upravené pouliční restaurace a sympatické hotýlky na břehu řeky lákají k večernímu posezení a upíjení z lahve vychlazeného piva. Sedmdesát let po konci II. světové války je tohle místo pravým rájem pro turisty. Zájem turistů ale nebudí jen kvůli klidné řece a usměvavým Thajcům, ale hlavně kvůli své historii.

Prohlédněte si další fotografie k článku…

Zásobování po pevnině

Po oné porážce se Japonci rozhodli, že chtějí mít svou zásobovací cestu i po pevnině, a tak zahájili v červnu 1942 výstavbu 415 kilometrů dlouhé železniční trati, která se měla postarat o dokonalejší propojení dosavadní jihoasijské sítě. Z Bangkoku měla stoupat k průsmyku Tří pagod, a pak zase klesat až k Bengálskému zálivu, kde se připojila k britské trati do barmského Rangúnu.

Až do října 1943 se na stavbě podílely tisíce válečných zajatců a místních „nedobrovolně najatých“ asijských civilistů. Čísla se z různých zdrojů liší, ale civilistů z Thajska, Barmy, Malajsie či Indonésie bylo okolo čtvrt milionů, spojenců, tedy Australanů, Britů, Holanďanů či Američanů, bylo okolo 60 000. Ještě složitější je najít informaci o obětech této stavby, s jistotou jich ale bude hodně nad sto tisíc…

Poklidná hladina řeky

Dneska tragédii nic moc nenasvědčuje. V bungalovech nad řekou Kwai popíjíme místní pivo a testujeme thajské speciality. Líně se vlnící hladina se ztrácí kdesi hluboko v džungli a životem kypící zeleň se večer mění v temný prostor plný divokých zvuků džungle.

Ráno ještě před východem slunce postáváme na vlakové zastávce těšně před slavným mostem, snad nejtěžším bodem železniční trati postavené za války. Most dnes stojí vedle místa, kde stál původní dřevěný. Roku 1945 byl cílem bombových útoků spojeneckých vojsk a po válce byl opraven. Dvě hodiny potrvá, než se dostaneme až do konečné stanice Nam Tok, která již neleží příliš daleko od barmských hranic.

Svěžest Erawanu

Právě v okamžiku, kdy vláček supí přes slavný most, vylézá zpoza stromů ranní slunce. Nepříjemný horký opar ještě nezastínil výhled a my tak vidíme mnohem dále do krajiny. Dramatická část cesty nastává až později, vlak projíždí trasou vytesanou do skály a často se klikatí po kolejí zavěšených na pilotech nad řekou. Stačí vystrčit ruku z dřevěných vagónů a můžete se dotknout kamenných stěn, při jejichž budování umírali dělníci v zástupech…

Putování po železnici je zážitkem samo o sobě, přidanou hodnotu ještě dodá krátký pobyt v okolí vesničky Nam Tok. Leží v Národním parku Erawan a za zdržení stojí minimálně koupel v jezírku pod stejnojmenným vodopádem.

Kanchanaburi není na pouhý den

Ani po dni stráveném na železnici z Kanchanaburi hned neutíkejte a vyhraďte si další čas na návštěvu míst spojených s válkou. Na ulici Saeng Chuto Rd., nedaleko železniční stanice najdete válečný hřbitov Don Rak, kde je pohřbeno 6 982 zajatců, kteří zahynuli během stavby „železnice smrti“. Dva kilometry od města leží na místě bývalého zajateckého tábora další válečný hřbitov Chong Kai. Ve městě také najdete válečné muzeum JEATH nebo několik nádherných chrámů.

Perlička na závěr

Celé místo proslavil zejména film Most přes řeku Kwai, který je svým příběhem sice fikce, ale docela věrně zobrazuje podmínky dělníků. Hlavním paradoxem je, že se natáčel na Srí Lance. Popravdě v Thajsku ani neexistuje řeka se jménem Kwai. Správně se totiž náš tok jmenuje „Menám Kvé Noj“ (v anglické transkripci „Khwe“).

Nejširší nabídku průvodců a map Thajska (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz