Mořská a pobřežní fauna Nového Zélandu a pár tipů kam za ní

Ne že by snad Nový Zéland oplýval takovým množstvím suchozemských savců jako jiné destinace – je tomu právě naopak. Až do příchodu prvních lidí zde nežili dokonce žádní savci, kromě dvou druhů netopýra – první na ostrovy dorazili psi a krysy, které si s sebou před nějakými 1000 lety dovezli původní maorští obyvatelé z Polynésie.

Největší pozornosti se tak logicky dostává ptačímu impériu a mnoho běžných Novozélanďanů by se díky svým znalostem místních druhů ptactva bez nadsázky mohlo označit za nadšené ornitology. Díky izolovanému geografickému vývoji Nového Zélandu zde najdete naprosté ptačí unikáty – endemické druhy, z nichž některé zcela jistě netřeba představovat, jako je třeba kiwi nebo přidrzlý horský papoušek kea (Nestor notabilis). Ale i jiní jsou centrem zájmu jak místních zoologů, tak ochranářů a v neposlední straně i turistů – papoušek soví (Kakapo), bellbird, saddleback, a pak také druhy mořských ptáků.

Za faunou k vodě

Ty však tentokrát víceméně ponecháme odpočívat. Během cestování zemí Dlouhého bílého oblaku totiž máte ještě jednu skvělou příležitost, a to spatřit některé z více či méně vzácných obyvatel vodních hlubin a pobřeží. Tučňáci, lachtani, lvouni, delfíni, velryby, koráli – to vše při troše štěstí může obohatit váš výčet zážitků z Nového Zélandu – a nemusí se nutně jednat jen o komerční akce.

Tvrdí se, že městečko Kaikoura na severovýchodním pobřeží Nového Zélandu je nejvhodnějším místem pro pozorování mořského života (především velryb) na světě. Jen kilometr od pobřeží se mořské dno prudce svažuje do příkopu Hikurangi, na který severně navazuje hluboká podmořská rokle Kermadeckého a Tonžského příkopu táhnoucí se až po Samou v jižním Tichomoří.

Na začátku tohoto kaňonu se stýkají dva hlavní mořské proudy – teplý subtropický a studený z jižních moří. Tato kombinace podporuje celý potravní řetězec od miniaturního planktonu až po plejtváka obrovského, největšího tvora naší planety. Díky tomu se sem stahují celá hejna podmořské fauny – nejvíce humři (po nich dostala Kaikoura od Maorů jméno), chobotnice, delfíni, kosatky, tuleni, žraloci a velryby. Plavby za velrybami zde organizuje licencovaná společnost, jejíž echolokátory vybavené a rychlé katamarány snadno zjistí, kde se právě nacházejí někteří z místních kytovců – nejčastěji vorvani.

Život vorvaně

Nejčastějším druhem velryb, který se v okolí Kaikoury nachází, je vorvaň. Samci dosahují délky 16 až 20 metrů (zatímco samice jen kolem 12m) a váhy 35 až 50 tun. Celou třetinu jejich těla tvoří hranatá hlava naplněná olejem, což z nich udělalo tolik vyhledávané terče velrybářů. I jejich mláďata po narození dosahují 3,1 až 4,3 m a váhy téměř jedné tuny.

Pozorujte také další zázraky novozélandské přírody: Moa, kiwi a papouška Kea

Vorvani se dožívají úctyhodného věku šedesáti až sedmdesáti let. Vorvaň zůstává na hladině 10 až 15 minut a přibližně každých deset sekund vyfoukne vzduch otvorem v horní části své hlavy. Za několik minut se dostatečně naplní plíce a pak se připraví k dlouhému ponoru. To je vůbec nejpůsobivější fáze pozorování velryb. Po posledním výdechu se tělo prohne a pak se hlavou napřed potopí pod hladinu.

Co se děje pod vodou během následujících 45 minut, kdy se obrovský kytovec potápí pro potravu, je pro vědce stále ještě záhadou. Odhaduje se, že se velryby dostanou do hloubky asi 2000 m, kde už je černočerná tma a teplota vody se pohybuje kolem nuly. Zbytky určitých druhů hlubokomořského žraloka nalezené v žaludku několika vorvaňů však nasvědčují o hloubce i přes 3000m.

Velryby vydrží obrovský tlak v těchto hloubkách proto, že jejich tělo obsahuje více krve, než je tomu u lidí, takže je vodnatější a snáze stlačitelné. Plíce přitom nemusejí tolik pracovat, protože 40% veškeré zásoby kyslíku je uskladněno ve svalové tkáni. Když se vorvaň dostane do dostatečné hloubky, začne lovit. Jeho jídelníček se skládá z malých chobotnic, olihní nebo i tresek a žraloků. Při lovu vorvaň vydává hlasité klapavé zvuky, které zřejmě působí jako radar.

Nejširší nabídku průvodců a map Nového Zélandu (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz

Promiskuitní delfíni tmaví

U břehů Kaikoura se dají také zahlédnout např. delfíni tmaví, kteří žijí převážně v teplých vodách jižní polokoule. Jde o velice promiskuitní delfíny; není neobvyklé, že se jeden jedinec páří až sedmkrát za den, pokaždé s někým jiným. Proto jsou jejich stáda tak početná. Většinou se sdružují ve skupinách o přibližně sto členech, ale výjimkou nejsou i stáda tisícičlenná. Výhoda tak velkých seskupení je znát především při lovu.

Delfíni loví velmi organizovaně a domlouvají se pískavými zvuky. Hejno ryb postupně obklíčí a plavou kolem něj ve stále se zužujících kruzích, až nemají jejich oběti kam utéct. Pak se většinou střídají v krmení a udržování pastí ve funkčním stavu.

Zdejší podmínky jsou pro všechny zmíněné obyvatele naprosto ideální – dostatek potravy, vhodná teplota a podmořský terén zajišťují téměř 100% přítomnost po celý rok. V případě vorvaňů – pokud se zde právě nezdržují stáda mladých samců, pak tudy migrují březí samice do teplých rovníkových vod vyvést mladé, nebo naopak starší samci – samotáři směřují do chladných vod antarktického Rossova moře za sezónním zdrojem potravy.

Relativně často se dají zahlédnout malé rodiny kosatek v oblasti Bay of Island severně od Aucklandu, někdy i v zálivech kolem tohoto největšího města Nového Zélandu a na jiných místech. Ve vodách v okolí Taranaki se naopak zdržuje rozsáhlá kolonie plejtváka obrovského.

Další inteligentní krasavci v ohrožení rybářů

Samostatnou kapitolou pozorování mořské fauny Nového Zélandu jsou některé druhy delfínů – jedním z nejvzácnějších je plískavice novozélandská (Maui Dolphin), který je nejmenším druhem delfína na světě. Dosahuje délky asi 1.7m a váhy okolo 50 kg a velmi pomalu se rozmnožuje.

Druh žije pouze v úzkém pruhu podél západního pobřeží Severního ostrova Nového Zélandu a na několika místech východního pobřeží Jižního ostrova a jeho počty rapidně klesají od 70. let minulého století, kdy byl na Zélandu zaveden systém lovu ryb nazývaný “set-netting” (sítí připevněných na mořském dně) a povoleno používání vlečných sítí.

Právě oba způsoby jsou uváděny jako hlavní důvod úhynu těchto delfínů – předtím byl jejich počet stanoven na 1800 a jen od posledního sčítání roku 2004 klesl počet plískavic ze 111 o polovinu na nynějších 55…

Pro pozorování tohoto druhu je ideální záliv Akaroa na poloostrově Banks poblíž Christchurch, kde se můžete zúčastnit jak plavání s delfíny, tak několika různých plaveb a pokud si vyberete plavbu plachetnicí, máte šanci mít tyto vzácné delfíny na dosah ruky.

Ale pojďme se podívat za tučňáky

Knižní průvodce vás bude lákat na různá místa Nového Zélandu kde “zaručeně” tučňáky uvidíte. Mezi tato zaručená místa patří také důmyslná pozorovatelna tučňáka nejmenšího (Little Blue Penguin) v Oamaru, které však nefandíme – halogeny nasvícená show se koná v podvečer, kdy tučňáci do svých hnízd prostě musí projít kolem dřevěné tribuny i kdyby nechtěli. O co lepší je vypravit se třeba jen na několikahodinovou plavbu kajakem po Milford Sound a vidět tyto tučňáčí prcky v pohodě ve vodách fjordu, kousek od vás!

Nebo se projít po plážích oblasti Catlins na úplném jihu Jižního ostrova a mít tu čest podívat se z oka do (žlutého) oka Yellow Eyed Penquin – tučňáka žlutookého. Popřípadě na jedné z pláží West Coast spatřit úžasného Fiordland Crested Penguin – tučňáka novozélandského. A pozor – budete-li fotit, nezapomeňte, že tučňáci mají velmi citlivou sítnici, takže blesk ponechte odpočinku a k zvířatům se nepřibližujte na méně než 15 metrů.

Lvouni a lachtani

Pokud byste rádi spatřili něco většího, pak se vydejte do již zmiňované pobřežní rezervace oblasti Catlins, kde s trochou štěstí uvidíte objemné lvouny. Kolem majáku u Waipapa Point jsou k vidění téměř nepřetržitě, popřípadě můžete zkusit pláže u Kaka Point.

Nebo kolonie lachtanů novozélandských u Ohau Point opět nedaleko Kaikoura – žijí zde na útesech přímo pod hlavní silnicí a malým tajemstvím je nedaleký vodopád s “tréninkovým” jezírkem, ve kterém se mláďata v bezpečí učí svým plaveckým a potápěčským trikům.

Ptáci na Stewart Islandu

Dáváte-li přednost pelagickému ptactvu, pak by vaší pozornosti rozhodně neměl uniknout nejmenší a často opomíjený ze třech hlavních ostrovů Nového Zélandu – Stewart Island. Ten je dokonalým a téměř zachovalým vzorkem toho, jak Nový Zéland vypadal před příchodem lidí. Neproniknutelné porosty pobřežních pralesů a krom malé osady Halfmoon Bay (nebo také Oban) nikde ani živáčka. Až právě na vzácné ptactvo.

Vydáte-li se s některou z místních water-taxi společností kolem břehů Paterson Inlet a vezmete-li s sebou kbelík s kousky ryb, pak máte 100% jistotu, že uvidíte kormorány, buřňáky, vzácné albatrosy s až 4 metry rozpětím křídel a další roztodivné ptačí celebrity – to vše na dosah ruky (té, co háže kousky ryby).  Jednoznačně velmi impresivní zážitek!

V každém případě se kolem břehů Nového Zélandu nebudete nudit. Nemusíte nutně patřit mezi fanatiky mořské biologie, abyste si užili druhové výjimečnosti místní rozmanité živočišné říše. Vše podtrženo nádhernými pobřežními scenériemi Nového Zélandu a pro romantiky neopakovatelné západy či východy slunce! Tak sbalte sandály, repelent proti písečným muškám a teleobjektiv – a vzhůru za objevováním břehů Aotearoa!