Egyptský přístav, který podobně jako bájnou Atlantidu pohltilo moře a zapomění, nyní vydává své poklady expedici vedené francouzským archeologem Franckem Goddiem.
Rozkvět zažíval egyptský Heraklión od 6. do 4. století před naším letopočtem, kdy se sem sbíhaly obchodní trasy z Řecka a dalších míst ve Středomoří. Pak však zřejmě přišly přírodní pohromy, které vedly nejprve k úpadku města, až se nakonec v 8. století našeho letopočtu celé propadlo o čtyři metry do moře, které neúprosně postupovalo a narušovalo nestabilní podloží. Dnes se trosky potopeného města nacházejí šest kilometrů od současné linie pobřeží a na 50 metrů pod hladinou.
Funkci i slávu Herakliónu nakonec převzala Alexandrie založená v roce 331 př. n. l. Původní brána do Egypta upadla do zapomění a útržkovité zprávy o její existenci vědce mátly. Ve skutečnosti se totiž Heraklión jmenoval egyptsky Thonis. Řekové přístav překřtili, protože podle legendy měl právě zde vystoupit na břeh rek Herákles. Až po objevení trosek a stél mohli historici s jistotou určit, že Thonis a Heraklión jsou totéž.
Goddiův tým hledal původně Napoleonovy lodě
Celkem 64 lodí pohřbených v hustých jílovitých a písčitých sedimentech. Jde o největší počet starověkých plavidel na jednom místě, jaký byl kdy objeven. A bližší potápečský průzkum přinesl šokující objev ztraceného města.
Archeologové zde od té doby zažívají opravdové žně v podobě soch, šperků a dalších artefaktů – šlo o 16 velkých soch a stovky menších. Postupně zároveň mapují celé město, které vzniklo zřejmě v 8. století před naším letopočtem, a ve spolupráci s německými kolegy již vypracovali jeho trojrozměrný model.
„Je to úžasně zachovalé. Začínáme studovat některá nejzajímavější místa ve městě a snažíme se porozumět životu v něm,“ řekl listu The Daily Telegraph Damian Robinson, ředitel oxfordského Centra pro námořní archeologii, který je součástí týmu na místě.
Živoucí starověký Egypt
Nálezy představují nejen obrovské kulturní bohatství, ale i plno informací. Navíc jde o artefakty, které jsou díky uložení v jílových a písčitých sedimentech velmi zachovalé.
„Tady je pro nás práce na 200 let,“ říká s nadšením a možná i trochu povzdechem Franck Goddio.
Egyptská „Atlantida“ je velkým objevem i z toho důvodu, že hlavním zdrojem informací o faraonském Egyptě byly dosud především nálezy na „hřbitovech“ – ať již jde pyramidy v Gíze a Sakkáře nebo hrobky v Údolí králů, vše je spojeno se záhrobím. Města starověkkého Egypta byla téměř dokonale zničena a překryta následujícími věky.
Heraklión se tak znovu stává znovu branou do starověkého Egypta.
