Chcete-li vidět městečko, které vypadá, jako by bylo postaveno coby kulisa k filmové pohádce, vyražte na německo-belgickou hranici do městečka Monschau. Jde o vskutku malebné (přesně v intencích tohoto slova) místo jemně balancující na hranicí kýče.
Vzhůru nahoru. Na hrad!
Na nohou adidasky, triko od Nike a dobrých dvacet kilo nadváhy kolem mě prosupělo směrem vzhůru. Chlapík, jenž se evidentně rozhodl udělat něco s fyzičkou, mířil nad městečko stejně radikálně, jako to udělal se sportovním oblečením. Jeho cílem byl evidentně zdejší hrad a výkon, který si naplánoval nebyl nikterak náročný. Kdyby chtěl, mohl vyrazit na tůru do pohoří Eifel rozkládající se v bezprostřední blízkosti.
Hrad sice shlíží na návrší nad městem, ale bavíme se o převýšení v desítkách metrů. Rozhodně se nejedná o žádné reprezentativní sídlo. Hrad ze 13. století je dnes ruinou, kterou obývají ještěrky a turisté. O chvíli později mě minul šlachovitý běžec. Evidentně se v místě s minimálním industriálním znečištěním daří drobným běžcům. Ale Monschau není klasickým městem runnerů.
Německý ordung?
V historických písemnostech bylo městečko pojmenováváno různě. Jen namátkou: 1225 de Munioy, 1226 Monjoje, 1248 de Monsyoge, 1251 de Muns Yoia, 1279 de Munzoyge, 1338 de Muynzie, 1354 de Monyou, 1364 na Moynschawe, 1384 Monzwauwe, 1429 k Monschauwe. Chaos zatrhl a definitivní jméno „zařídil“ až roku 1918 německý císař Wiliam II. Na druhou stranu si přiznejme, že dnes je pořádek v Monschau přesně takový, jaký by našinec čekal v německé turistické lokalitě.
Radnice moc dobře cítí, že v místě, z níž zmizel textilní průmysl je turista tím, kdo nese do kraje peníze. A hodně peněz. Nejen proto jsou ulice uklizené, zákoutí vyšperkovaná, domky zrekonstruované, počet míst v hospůdkách a restauracích snad převyšuje počet místních obyvatel a historickým centrem projíždí barevný vláček na kolech. Kolejnice tu totiž nevedou. Jelikož je známo, že turisty táhnou hudební festivaly, tak i Monschau pravidelně pořádá veřejné muzicírování. Ale ledajaké.
Městečko je spíše, než cílem drsných trampů či adrenalinových „šílenců“ místem výborného odpočinku a relaxu, takže tomu odpovídá i zdejší vážněji pojaté muzikantské klání. Není náhodou, že právě tady bylo otevřeno přes 700 m2 muzea představující hudební nástroje v průřezu tří století. Ostatně i samotný hrad je místem setkávání mladých, starších i muzikantů.
Baráky a focení
Mluvit o zdejší architektuře jako o „barácích“ je možná poněkud dehonestující, nicméně je dobré chodit s otevřenýma očima a na první pohled stejné hrázděné domy porovnávat. Najednou se ukáže, že domy postavené blízko vody mají zvýšené přízemí, protože přece jen tu a tam přijde velká voda. Kameny do zdí pocházejí z nedalekých lomů, takže se ušetřilo za dopravu a ještě byla práce pro místní, a občas je vidět, že ne vždycky byl architekt šikula. Okna nelícují, dveře jsou až nelogicky nízké. Ale na druhou stranu je historické centrum krásně opravené, okenice natřené a trámy namořené, takže pokud chytnete příjemné podvečerní světlo, máte šanci nadělat opravdu kýčovité snímky.
Na kolo
Spíše, než běžecké boty se vyplatí šlápnut do pedálů. Monschau leží v příjemně zvlněné krajině, nedaleko do lesů a hustou sítí stezek, které se dají projet. Internetová mapa věnovaná cyklistice, kterou si můžete prohlédnou tady je důkazem, že kolo se tady vyplatí. Lepší, než klasický „horák“ je trekkingový bicykl, protože zdejší krajina nabízí na jednu stranu jak lesní terény, tak přesuny po cestách. Ovšem je dobré být ve střehu – jakmile vjedete do nedalekého národního parku Eifel, jsou možnosti cyklistiky omezené a riziko pokuty vysoké. Sice se tady hraje na systém „žlutých karet“, tedy jakéhosi varování, ale proč si říkat zbytečně o průšvih a pokutu v eurech, že?
Tip na kešku: Burg Monschau Abyste se sami přesvědčili, že zdejší hrad je nevysoko, vydejte se za hradní keškou. |
Monschau berte jako tip na odpočinkovou zastávku. Ochutnejte zdejší hořčice, které tady mají dokonce muzeum. „Tady jich můžete koupit až 200 druhů,“ tvrdí jeden z místních. Těžko říct, zdali to stejná nadsázka mající jen podpořit genius loci „jeho“ městyse. Podívejte se z hradu na historické centrum a zamyslete se, jestli budete pokračovat Německem, nebo si to namíříte do nedaleké Belgie.
Rada na závěr: Kdybyste se tady chtěli vydat a miluje plánování do nejmenších podrobností, vezměte v úvahu, že nejsušším měsícem je září.
Bydlení na hraděV okolí této pohádkové vesničky se nabízí hned dvě zajímavé možnosti, kde strávit noc opravdu pohádkově. V Monschau i jen 20 kilometrů vzdáleném Blankenheimu jsou ubytovny v historických hradech. Užijte si noc jak hradní páni (a paní)! |
Hledáte-li další tipy, kam v této části Německa ještě vyrazit, jistě vám poradí třeba v této skupině na Facebooku: facebook.com/NemeckoTuristickaZeme.