Monika Benešová: Sama až na Mount Everest

Jaké to je, vylézt na nejvyšší horu světa?

Víte co, pro mě je to moc krásný pocit, nebyla to jen otázka ega a další hora z mnoha. To abych mohla říkat, že jsem vylezla Everest. Nejsem ani horolezec, ani cestovatel. Jsem jen holka z Moravy, která si plní svoje sny.

Zároveň vím, že jsou na světě mnohem důležitější věci, které si zaslouží obdiv. 

Jak Tě takový nápad vůbec napadl?

Je to splněný dětský sen. Přesně si vzpomínám na tu chvíli, kdy jsem v pěti letech seděla u televize s našima a tam běžel nějaký dokument o Mount Everestu. A ta malá holčička se zamilovala. Tehdy jsem nevěděla, že je to nejvyšší hora na světě, ta malá holčička si ale začala přát. A to přání se mnou šlo životem celých 25 let. Pak přišly tvrdé tréninky, pády na dno s nevyléčitelnou nemocí, hrabání se zpátky do života, zařizování a boj. Tvrdý boj. Trvalo to 10 let příprav, než jsem si troufla říct, že to zkusím. 

Měla jsi s sebou nějaký talisman?

Měla jsem sebou kořalku, celé dvě decky. Ty jsem vypila na ex až po úspěšně expedici. Zmrskala jsem se neuvěřitelným způsobem.  Jinak samozřejmě posvěcené věci z buddhistického ceremoniálu púdža.

Vydala ses na vrchol s jediným šerpou, místo toho, aby ses stala členkou nějaké větší mezinárodní expedice. Co Tě k tomu vedlo a co všechno obnášelo naplánovat takovou výpravu?

Bylo to náročné, to nepopírám. Na druhou stranu, já jen poslouchala život, který mi dávkoval do cesty lidi, kteří mě dovedli až do Nepálu k mému Šerpovi. Šla jsem postupně. Krok za krokem. 

Mezinárodní expedice taky stojí neuvěřitelný prachy, který já neměla. Musela jsem lézt low-costově oproti jiným horolezcům a expedicím. Moc jsem toho neměla, ale o to víc syrověji jsem si to prožila a užila na plný kule. 

Jak bys porovnala fyzickou a psychickou přípravu na expedici na Everest? Která z nich pro Tebe byla náročnější?

Snoubilo se to, obě části přípravy byly velmi důležité. Vím, že většina věcí v životě je o hlavě, a v mém případě to platí několikanásobně. Takže psychickou přípravu jsem nepodcenila a udělala jsem dobře. Bylo to o hlavě. Také. 

Ty přípravy nejdou porovnávat, obě se musí doplňovat. A obě jsou velmi náročné. Ale pro mě už tohle byl cíl, ta cesta k Everestu. Vrchol je třešnička, ale to, co k němu vedlo, to byl cíl, to je základ všeho. A byla to taky škola.

Jaká byla Tvoje nejvyšší zdolaná hora předtím, než jsi letos odjela do Himálají? A jaké to bylo?

Já jsem poslední roky lezla hodně intenzivně. No lezla, snažila se. Mám vylezené hory v severní Americe, Tanzanii, Tatry i Alpy. Byly to nejintenzivnější roky příprav. V Himalájích mám ještě, kromě Everestu, další dvě vylezené hory, 6300 metrů vysoké.

Nejširší nabídku průvodců a map Nepálu (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Pacifická hřebenovka (PCT) je velká a dlouhá výzva. Mount Everest je proti tomu velká a vysoká výzva. Která z nich pro Tebe byla náročnější a jaké nejtěžší okamžiky se Ti vybaví, když na ně vzpomínáš?

To popravdě nejde vůbec porovnat. Zároveň, já jsem po Everestu teprve chviličku, takže pro mě je to teď mnohem intenzivnější. Náročné cesty byly obě dvě, každá jinak. Lišily se snad úplně ve všem. 

Jakou výzvu chystáš do třetice? 

Lustrovala jsem, jak hluboký je Mariánský příkop, že bych jako šla na druhou stranu. Sranduju, já jsem holka, která má snů na tři životy. Zároveň mám ale taky práci, vinohrady a sklep. Tak jen doufám, že se z toho zase neposeru.

Už v úterý 12.11. budeš o svém výstupu na Mount Everest vyprávět v pražském kině Bio Oko. Na co bys čtenáře chtěla pozvat, proč by si událost neměli nechat ujít?

Protože přivezu kořalku a utopence. Zase sranduju. Já chápu, že Everest je velmi kontroverzní hora, těch obrázků a videí jsou spousty. Na druhou stranu, jak jsem tam byla sama, vylezla předtím ještě dvě hory a Šerpové mě vzali mezi sebe, trénovala jsem s nimi každý den, lezla v ledopádu Khumbu, zažila jsem Everest úplně jinak. Tu poslední noc jsem lezla sama, takže žádné fronty, čekání, nic. Prostupovala jsem mezi hvězdami v naprostém tichu. Byla jsem jen já a hora. Ovšem, posrala jsem to s kyslíkem… Jak? To uslyšíte. Vstupenky zakoupíte na webu.

Diáky jsou pravidelný cyklus cestovatelských přednášek v Biu Oko. Přináší životní příběhy poutníků, nomádů, couchsurferů, které spojuje anti-turistický přístup k cestování. Charismatičtí cestovatelé objevují svět novými způsoby. Jejich kroky vedou do neobvyklých míst, kreativních komunit a subkultur. O svých cestách píší knihy, točí filmy, besedují. Snaží se inspirovat druhé.