Jeskyně Tisíců Buddhů najdeme v blízkosti města Dunhuang (Tun-chuang) v západní Číně. Podle legendy je začal v pískovcovém masivu v r. 366 n.l. budovat mnich, kterého k tomuto pozoruhodnému dílu inspiroval mimořádný světelný úkaz zjevující se po prudké písečné bouři – šarlatová záře na úbočí protilehlých hor.
Zbožný mnich tento úkaz pochopil jako zjevení tisíců Buddhů, kteří mu přikázali vyzdobit zdejší jeskyně.
Po více než 1000 let byla tato lokalita kvetoucím centrem buddhistického umění. Poté, co hedvábná cesta překonala zenit své slávy, upadly jeskyně v zapomnění. Slavnými se staly opět až na počátku 20. století, kdy v nich jeden taoistický mnich objevil množství svitků se starými texty a kresby na hedvábí. V r. 1907 se britskému archeologovi siru Aurelu Steinovi (byl původem Maďar) podařilo proniknout do jeskyň a část svitků odtud odvézt. Nyní se nacházejí v Britském muzeu. Podstatnou část dunhuangského pokladu od mnichů v r. 1908 odkoupil francouzský badatel Paul Pelliot. Po něm přišli Rusové, Japonci a Američané. Mniši jim rozprodali i fragmenty s freskami zničenými zemětřesením. Tímto způsobem přišla Čína o kulturní památku nedocenitelného významu.
Ústřední areál komplexu Mogao je 1600 m dlouhý a je v něm celkem 492 jeskyň s více než 2000 plastikami. Nejstarší pocházejí z doby severní Wei (Wej), poslední z pozdní doby Tang. Z období dynastie Sui (581–618) a Tang (Tchang, 618–906) se zachovalo na 300 jeskyní, z doby Song (Sung, 960–1279) 103. Zdaleka ne všechny jsou přístupné návštěvníkům.
Zpracováno ve spolupráci s China Tours.
