Moderní mešita Hassana II. v Casablance

Nápad postavit tuto mešitu pocházel od krále Hassana II. a to již v roce 1984, ale teprve v roce 1987 se započala práce. Král Hassan II. oslovil francouzského architekta a designéra Micheala Pancou, který tuto mešitu pro krále navrhnul. Všechen materiál použitý pro výstavbu této mešity pochází z Maroka z různých regionů pohoří Atlas. Například dřevo použité na stavbu střechy je cedrové, které pochází ze Středního Atlasu, z měst Ifrane a Azrou, které jsou kvalitou cedrového dřeva proslaveny. Podlaha je vyrobena z žluto-hnědo-zeleného mramoru, který pochází z jižního Maroka. Jediné co bylo do Maroka dovezeno je sklo, které bylo použito na celkem 57 lustrů. To pochází z italských Benátek. Aby se mohly pravidelně čistit, jsou elektricky ovládané a mohou se spustit až na zem. Výstavba trvala celých 6 let a podílelo se na ní 10 000 řemeslníků a 3 000 dělníků.

Nejširší nabídku průvodců a map Maroka (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Kapacita mešity během bohoslužby je asi 25 000 věřících. Asi 5 000 žen se modlí na cedrových galeriích nahoře a 20 000 mužů na zemi, která je v zimě elektricky vytápěna. Střechu je možno otevřít během 3 minut a uzavření trvá pouhé 2 minuty. Střecha se otvírá, když je krásné počasí během svátků a slavností, a když je mešita kompletně plná. Slouží tedy především jako air-condition a pokud svítí sluníčko, mramorová podlaha se pak překrásně třpytí.

Východní část mešity, která je pokryta kobercem, se otevírá 5x denně pro každodenní motlitby: při východu slunce, během oběda, ve 4 hodiny odpoledne, při západu slunce a během večeře. Proto turistické exkurze se konají přesně mezi modlidbami.

Mezi dvěma centrálními bílými sloupy je možno vidět tzv. „elmihrab“ – velké křeslo, které je nasměrováno k Mecce, tedy k východu. Na něm sedí „immam“, který vede motlitby. Immam musí být ženatý muž a musí mít vystudovanou teologickou školu. Je volen ministrem pro náboženství. Hlas je rozváděn po mešitě pomocí 360 skrytých reproduktorů, které jsou schovány pod bílými sloupy na galeriích. Na velkých postranních sloupech je sepsán velký genealogický strom královské rodiny, jejíž král je přímým potomkem Fatimy, dcery proroka Mohammeda. Křesla, která jsou vidět po stranách velkých pilířů, slouží při každodenních náboženských kurzech, které se konají vždy po třetí denní motlitbě. Sedí na nich učitelé, kteří odpovídají věřícím na náboženské otázky.

Očistná místnost slouží odděleně pro muže a ženy. Obě místnosti jsou velmi podobné, jediný rozdíl je v barvě jejich mozaiky. Převládající barvou mozaiky v místnostech pro muže je zelená a modrá, v místnostech pro ženy jsou to barvy žlutá a růžová. V těchto umývárnách se nachází 41 fontán, 3 jsou velké, dekorační a ostatní jsou menší. Z každé fontány teče čistá voda, kterou se věřící před vlastní motlitbou omývají. Praktikují se dva druhy očisty, menší a větší. Menší očista se provádí před každou motlitbou. Větší očistu provádí jednak ženy během menstruace a jednak muži i ženy po sexuálním styku. Při menší očistě se omývají jen části těla, ruce, obličej, ústa, nos, oči a uši. Při větší očistě se myje tělo celé od hlavy až k patě. Používá se jak mýdlo tak třeba i šampón, ale mytí je doprovázeno jakýmsi rituálem. Myje se nejprve pravá část těla a pak levá. Tyto očisty se provádí doma nebo ve veřejných sprchách „hammam“ ve městě. Dříve však bývaly veřejné sprchy pro velké očisty i v mešitách.

Turecké lázně hammam jsou velmi oblíbené nejenom u žen, které v nich někdy tráví i několik hodin. Je to pro ně velmi příjemné místo setkávání, kde si mohou v klidu popovídat o módě či jiných záležitostech. Preferují to mnohem více než chodit na jiná veřejná místa. Je to pro ně prostě jako jakýsi klub. Voda v lázních hammam je ohřána na 34-37°C a celá místnost je vyhřátá vodní horkou parou. Je to jako sauna a místní lidé sem chodí převážně na konci týdne relaxovat a nabrat síly do dalšího pracovního týdne. Tento typ koupele není nijak provázaný s náboženstvím. V lázních hammam se mohou koupat i nevěřící. Původně tyto lázně sloužily obecně všem lidem, protože dříve neměli lidé sprchy doma. Dnes do nich lidé chodí minimálně jednou týdně a považují to za jakousi tradiční činnost.